Subscribe
Média jsou jednou ze základních institucí demokratické společnosti. Všichni víme, že úlohou médií je informovat občany, zajišťovat dodržování hodnot právního státu a přispívat k utváření svobodného a odpovědného veřejného mínění. V této souvislosti se ochrana redakční nezávislosti, plurality a neomezeného přístupu k informacím stává základní podmínkou řádného fungování demokracie. Evropská unie si je vědoma výzev, které přináší digitální věk a koncentrace mediální moci v rukou globálních hráčů, a proto se rozhodla přijmout společný legislativní rámec zavedením Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA). Toto nařízení, které vstoupilo v platnost 8. srpna, představuje přelom v regulaci mediálního prostředí na evropské úrovni. Nařízení výslovně uvádí, že informace jsou veřejným statkem a že přístup ke svobodnému, pluralitnímu a nezávislému tisku je nejen právem jednotlivce, ale také základní podmínkou pro zachování demokratické rovnováhy v celé Evropské unii.
Technologický vývoj v posledních dvou desetiletích radikálně změnil způsob, jakým jsou informace vytvářeny, distribuovány a konzumovány občany. Digitalizace redakcí umožnila diverzifikaci obsahu a přeshraniční přístup k informacím, zatímco globalizace podpořila vznik četných platforem pro distribuci informací s mimořádnou silou a nebývalým vlivem. Sociální sítě, streamovací služby a velké digitální platformy se staly nepostradatelnými hráči v procesu přenosu informací a postavily se mezi producenty obsahu a širokou veřejnost.
Můžeme bez váhání říci, že tento vývoj digitalizace má jak pozitivní, tak negativní účinky. Na jedné straně občané využívají širšího spektra okamžitě dostupných zdrojů informací, což by teoreticky mělo podporovat pluralitu a demokratizovat přístup ke znalostem. Na druhé straně rostoucí moc globálních platforem vytvořila nová zranitelná místa: algoritmy pro distribuci informačních příspěvků mohou neprůhledně filtrovat a upřednostňovat informace, vytvářet „informační bubliny“ a podporovat šíření dezinformací. Kromě toho se na tyto platformy přesunula velká část příjmů z reklamy, která byla dříve hlavním zdrojem financování tradičních médií, což ohrožuje ekonomickou udržitelnost mnoha mediálních institucí.
Za těchto okolností se Evropská komise domnívala, že je zapotřebí společného postupu na úrovni EU, přestože regulace tisku je tradičně v kompetenci jednotlivých států. Právním základem evropského nařízení o svobodě sdělovacích prostředků je článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, který umožňuje přijímat opatření k harmonizaci pravidel platných pro vnitřní trh.
Oblast působnosti nařízení a proces přijímání
Evropské nařízení o svobodě médií se vztahuje na všechny poskytovatele mediálních služeb bez ohledu na jejich právní povahu nebo organizační formu, od televizních stanic, rozhlasových stanic, tištěných publikací, digitálních platforem, audiovizuálních služeb na vyžádání nebo podcastů. Kromě toho nařízení rozšiřuje svou působnost na online platformy pro sdílení videí a velké digitální platformy, i když nemají přímou redakční odpovědnost. Argumentem je, že tyto platformy prostřednictvím způsobu, jakým organizují a šíří videoobsah, mají rozhodující vliv na zviditelnění určitých zpráv a informací a na utváření veřejného mínění.
Nařízení bylo oficiálně představeno Evropskou komisí před třemi lety (16. září 2022) po rozsáhlém procesu veřejných konzultací, do kterého se zapojily mediální organizace, novináři, veřejné instituce a nevládní organizace na úrovni Evropské unie. Po více než roce a půl vyjednávání mezi evropskými institucemi a členskými státy byl právní předpis ve své konečné podobě přijat 26. března 2024. Její vstup v platnost znamená nejen technickou fázi harmonizace právních předpisů, ale také politické potvrzení závazku Evropské unie ke svobodě tisku.
Hlavní cíle EMFA
Hlavním cílem nařízení je vytvořit integrovaný mediální trh založený na dodržování svobody projevu, redakční nezávislosti a plurality. Konkrétními cíli EMFA jsou: zabránit nadměrné koncentraci vlastnictví médií, omezit riziko politických nebo ekonomických zásahů do redakčního obsahu, bojovat proti dezinformacím a manipulaci s informacemi, chránit novináře a jejich zdroje informací a zajistit spravedlivé podmínky fungování evropského mediálního trhu.
Hlavní ustanovení EMFA
Jedním z nejdůležitějších ustanovení EMFA je transparentnost vlastnictví. Od tohoto měsíce musí všechna média veřejně zveřejňovat, kdo jsou jejich vlastníci a které fyzické nebo právnické osoby mají významnou kontrolu nad redakčními rozhodnutími. Média musí rovněž zveřejňovat informace o svých zdrojích financování, přičemž se zaměří na veškeré prostředky pocházející ze státního rozpočtu nebo z veřejné reklamy. Za tímto účelem je každý členský stát odpovědný za vytvoření národní databáze přístupné široké veřejnosti. Cílem tohoto ustanovení je odstranit podezření ze skrytého vlivu zájmových skupin (ať už ekonomických nebo politických) na tisk a posílit důvěru občanů v média. Praktické provádění však může být komplikované v případě nadnárodních vlastnických struktur nebo investičních fondů, kde identifikace skutečných příjemců není vždy zcela transparentní.
Nařízení poskytuje ochranu redakční nezávislosti. Přijetí EMFA zavádí přísné záruky, aby redakční rozhodnutí nebyla ovlivňována zvenčí. Proto jsou stanoveny kontrolní mechanismy, jako jsou interní a externí audity, a sankce (mimořádně vysoké ve finančním vyjádření) pro případy manipulace s obsahem. Dopad tohoto ustanovení můžeme považovat za významný, neboť posiluje autonomii novinářů a zajišťuje prostředí příznivé pro jejich svobodu projevu. Účinnost redakční nezávislosti však závisí na politické vůli členských států a skutečné nezávislosti vnitrostátních regulačních orgánů.
Třetím ustanovením EMFA je standardizace měření sledovanosti. Nařízení harmonizuje postupy měření sledovanosti v tradičních a digitálních médiích a systémy měření sledovanosti musí být transparentní, objektivní a ověřitelné. Cílem tohoto opatření je vytvořit spravedlivější trh, neboť příjmy z reklamy jsou z velké části založeny na údajích o sledovanosti. Problém však spočívá v přizpůsobení standardů digitálnímu prostředí, kde se algoritmy a metriky liší od těch tradičních.
Pokud jde o státní reklamu, vlády a orgány veřejné moci jsou povinny rozdělovat reklamu transparentně a podle objektivních kritérií, a zabránit tak přeměně tohoto nástroje v mechanismus kontroly médií. Je dobře známo, že v závislosti na zájmech vládnoucích politiků jsou peníze na reklamu subjektivně rozdělovány mediálním subjektům, které podporují vládní politiku, zatímco média, která vládu kritizují, většinou žádné peníze nedostávají.
Právě proto je cílem tohoto ustanovení snížit riziko, že kritická média budou kvůli nedostatku reklamních zakázek odsunuta na okraj, zatímco ta, která jsou poslušná vládním představitelům, budou odměněna. Kontrola a sankcionování případného zneužívání však zůstává pro orgány EU velkou výzvou.
Pokud jde o svobodu médií a důvěryhodné zdroje informací, ochrana novinářských zdrojů je pravděpodobně jedním z nejdůležitějších ustanovení EMFA, které pomáhá investigativním novinářům. Nařízení, které vstoupilo v platnost 8. srpna 2025, stanoví minimální standardy ochrany novinářských zdrojů a jejich důvěrných sdělení. Jakýkoli pokus o odposlech (zpravodajskými službami nebo jinými státními subjekty) nebo zveřejnění musí být povolen nezávislým soudem a odůvodněn důležitým veřejným zájmem. Toto ustanovení podporuje především investigativní žurnalistiku a umožňuje novinářům pracovat bez obav, že jejich zdroje budou odhaleny široké veřejnosti. Zůstává však citlivou oblastí ve vztahu k zájmům národní bezpečnosti, kdy by se státy mohly odvolávat na výjimečné důvody, které by ospravedlnily sledování novinářů.
Pokud jde o právo uživatelů (konečných příjemců) na personalizaci mediálních nabídek, občané mohou upravit nastavení zařízení a platforem, prostřednictvím kterých přistupují k informacím, aby byl obsah přizpůsoben jejich preferencím. S přijetím EMFA jsou poskytovatelé technologií povinni zajistit dostupnost a transparentnost těchto možností. Tato inovace poskytuje uživatelům větší kontrolu tím, že snižuje jejich závislost na algoritmech vnucených platformami. Její účinnost však závisí na úrovni mediální gramotnosti veřejnosti a na tom, jak tato nastavení navrhnou výrobci.
Zřizovaný Evropský výbor pro mediální služby je nezávislý poradní orgán na úrovni Evropské unie složený z vnitrostátních regulačních orgánů. Tento výbor je odpovědný za koordinaci uplatňování nařízení a sledování jeho dodržování ve všech členských státech EU. Evropský výbor pro mediální služby podporuje výměnu osvědčených postupů a zajišťuje soudržnost právních předpisů. Bohužel nedostatek přímých pravomocí sankcionovat ty, kteří nařízení porušují, může účinnost výboru omezovat.
Nařízení umožňuje členským státům zavést další předpisy, pokud jsou slučitelné s EMFA a právem Evropské unie. Tato flexibilita umožňuje přizpůsobení vnitrostátním specifikům a potřebám občanské společnosti. Zároveň může vést k určité míře roztříštěnosti regulace, což by mohlo ovlivnit jednotné fungování vnitřního trhu.
Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků doplňuje další již platné evropské legislativní nástroje, které regulují mediální sektor: Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMSD, 2018), která zaručuje nezávislost regulačních orgánů a stanoví normy pro nestrannost a transparentnost mediálního obsahu. Směrnice o autorském právu (2019), která zavádí související práva na ochranu tisku před online agregátory. Evropská pravidla hospodářské soutěže mají za cíl zabránit vzniku monopolů, ale přímo neupravují dopad fúzí na pluralitu. Zákon o digitálních službách (DSA, 2023) vyžaduje, aby platformy odstraňovaly nelegální obsah a přijímaly kodexy postupů proti dezinformacím. Evropská směrnice Anti-SLAPP (2024) chrání novináře a obhájce lidských práv před zneužívajícími žalobami, jejichž cílem je umlčet kritické hlasy.
Přijetí Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA) představuje zásadní krok k posílení demokracie na úrovni Evropské unie. V době, kdy tisk čelí bezprecedentnímu ekonomickému, politickému a technologickému tlaku, tento regulační rámec potvrzuje, že svoboda projevu a pluralita médií jsou základními hodnotami, které musí být chráněny jasnými a konzistentními právními mechanismy.
Účinnost evropského nařízení o svobodě sdělovacích prostředků však do značné míry závisí na jeho praktickém uplatňování na úrovni jednotlivých členských států. V zemích, kde jsou veřejnoprávní nebo soukromá média zranitelná politickými nebo ekonomickými vlivy, bude transpozice a prosazování těchto pravidel skutečnou výzvou pro všechny, od politiků až po běžné občany. Zdrojem napětí bude i nadále vztah k velkým digitálním platformám, které mají mnohem větší finanční a technologickou sílu než tradiční mediální instituce. Z dlouhodobého hlediska se úspěch EMFA bude měřit nejen existencí společných pravidel, ale i jejich schopností zaručit evropským občanům přístup k přesným, různorodým a nezávislým informacím. Pokud bude dosaženo jeho cílů, mohlo by se nařízení stát mezinárodním modelem ochrany svobody tisku v globalizovaném a digitalizovaném prostředí.