Protinávrh Evropy pro Ukrajinu: Zrcadlový obraz obrácený

Jak se 24bodový plán EU výrazně liší od americko-ruského rámce a jak se shoduje s hlavními požadavky Kyjeva?

Evropská unie představila návrh mírového řešení pro Ukrajinu, který je promyšlenou a věcnou alternativou k plánu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ačkoli dokument EU obsahuje 24 bodů – o čtyři méně než jeho americký protějšek – rozdíl nespočívá v délce, ale ve filozofii, prioritách a politických důsledcích. Tam, kde americko-ruský rámec usiloval o vyjednaný kompromis vyvažující územní kontrolu a bezpečnostní limity, se evropský protiplán staví pevně na podporu ukrajinské suverenity, bezpečnosti a dlouhodobé nezávislosti.

Pět z 24 bodů se věnuje tomu, co Brusel považuje za základní východisko pro jakýkoli politický proces: úplné a bezpodmínečné příměří a důkladný systém kontroly jeho porušování. Do monitorovacího mechanismu by byli zapojeni jak američtí, tak evropští představitelé, což odráží přesvědčení, že stabilitu musí zaručit široká koalice západních partnerů, a nikoliv dvoustranné dohody, které by mohly zvýhodnit Moskvu. Tento důraz na mezinárodní dohled znamená odklon od transakčních přístupů, které kladou důraz na odpovědnost, transparentnost a vytvoření ověřitelného bezpečnostního prostředí na místě.

Humanitární otázky tvoří druhý hlavní pilíř evropského plánu. Tři konkrétní body se týkají návratu ukrajinských dětí odebraných jejich rodinám, realizace výměny všech zajatců, včetně civilistů, a organizace kontrolovaných setkání rodin rozdělených podél kontaktní linie. Tato ustanovení nejsou okrajová: odrážejí tvrzení EU, že trvalý mír musí začít obnovením lidské důstojnosti a nápravou nejosobnějších válečných křivd. Na rozdíl od návrhů, které upřednostňují rychlé politické urovnání před sociální nápravou, evropský rámec staví humanitární nápravu do centra své mírové architektury.

Nejrozsáhlejší – a politicky nejzávažnější – část obsahuje 12 bodů týkajících se svrchovanosti a bezpečnostních záruk Ukrajiny. Právě zde se odchylka od Trumpova plánu stává nepřehlédnutelnou. EU výslovně odmítá myšlenku ukrajinské neutrality, která je ústředním bodem americko-ruského návrhu, a namísto toho tvrdí, že Kyjev si musí zachovat svrchované právo určovat své spojenectví. Plán zahrnuje závazek spojenců Ukrajiny zasáhnout na její obranu v případě obnovení agrese po vzoru principu kolektivní obrany podle článku 5 NATO. Tento rámec sice není formálním členstvím, ale předpokládá závazné povinnosti, které by výrazně posílily odstrašující pozici Ukrajiny.

Evropský dokument rovněž odmítá požadavek Ruska na zavedení limitu pro velikost ukrajinských ozbrojených sil – další klíčový rozdíl oproti americkému plánu. Podle názoru Bruselu by omezení vojenské kapacity Ukrajiny podkopalo její schopnost bránit se a vytvořilo by precedens odměňující nátlak. V otázce vstupu do NATO EU opakuje dlouhodobou zásadu: rozhodnutí o rozšíření náleží výhradně členům Aliance, nikoli vnějším aktérům. Toto výslovné odmítnutí práva veta Moskvy je jedním z nejjasnějších vyjádření závazku EU vůči svrchované autonomii Ukrajiny.

Územní otázky dále dokreslují rozpory. Evropský plán sice uznává realitu na místě, ale neuznává svrchovanost Ruska nad okupovanými územími, ani nevyžaduje, aby se Ukrajina vzdala zbývajících volných oblastí Donbasu. To je v příkrém rozporu s

Trumpův plán, který předpokládal faktické přijetí ruské kontroly výměnou za okamžitou deeskalaci. EU rovněž odmítá americký návrh na rozdělení energie vyrobené v Záporožské jaderné elektrárně mezi Rusko a Ukrajinu. Pro Evropu je zásada jednoznačná: elektrárna musí být vrácena do pravomoci Kyjeva, a to z právních i bezpečnostních důvodů.

Poslední složka evropského protinávrhu se týká obnovy – otázky, která je stále naléhavější s rostoucími hospodářskými a infrastrukturními ztrátami způsobenými válkou. Plán EU stanoví, že pokud Rusko odmítne zaplatit reparace, měla by být obnova financována ze zmrazených ruských aktiv držených v Evropě. Tento přístup signalizuje připravenost využít finanční nástroje, které jsou již pod kontrolou EU, a zároveň zachovat právní argument, že Rusko nese odpovědnost za škody, které způsobilo.

Dohromady není 24bodový plán EU pouhou diplomatickou alternativou, ale strategickým prohlášením. Shoduje se s hlavními požadavky Kyjeva, odmítá ústupky, které by institucionalizovaly ruské zisky, a nastiňuje rámec pro bezpečnost, spravedlnost a obnovu zakotvený v mezinárodním právu. Evropský návrh zdaleka neodráží plán USA a Ruska, ale staví jej na hlavu a nabízí cestu vpřed, která upřednostňuje suverenitu před účelností a zásady před pragmatismem.

Alessandro Fiorentino