Subscribe
Investoři nyní považují Řím za fiskálně obezřetný, zatímco Paříž riskuje, že bude platit více za půjčky.
Francie byla dlouhá léta považována za vzor evropské fiskální disciplíny, zatímco Itálie za její lehkomyslný protějšek, zatížený dluhem a politickou nestabilitou. Dnes se karta možná obrací. Podle deníku Le Monde se Itálie pod vedením premiérky Giorgie Meloniové stala v oblasti veřejných financí stejně důvěryhodnou jako Francie – ne-li důvěryhodnější.
Francouzský deník upozorňuje na nápadný obrat: Řím v posledních třech letech výrazně snížil svůj rozpočtový schodek, zatímco Paříž ho nechala narůst. Výsledek je patrný na trzích s dluhopisy, kde rozdíl mezi italskými a francouzskými výpůjčními náklady téměř zmizel.
Fiskální obrat Itálie
Itálie, která byla dlouho považována za problémové dítě eurozóny, si zlepšila své postavení mezi investory. Přestože má jeden z nejvyšších poměrů dluhu k HDP v Evropě, země se rozhodla pro fiskální obezřetnost a pomalu si obnovuje svou pověst.
„Itálie, která byla kdysi v rozpočtových otázkách považována za opozdilce Evropské unie, je nyní schopna dávat lekce Francii,“ napsal deník Le Monde s odvoláním na zprávu nezávislého ekonoma Philippa Crevela zveřejněnou koncem července.
Tento posun se odráží v důvěře investorů. Na vrcholu krize eurozóny v letech 2011-2012 byla nestabilita Itálie tak výrazná, že trhy požadovaly za držení italského dluhu prémii o 400 bazických bodů – o 4 % vyšší než za držení dluhu Francie. Zatímco Francie si mohla půjčovat za zhruba 3 %, Itálie musela platit 7 %.
V roce 2023 se toto rozpětí zmenšilo na historické minimum. Dne 15. srpna klesl rozdíl mezi italskými a francouzskými desetiletými státními dluhopisy na méně než pět bazických bodů, což je nejmenší rozpětí od roku 2005. U pětiletých dluhopisů spread v polovině července zcela zmizel.
Rostoucí zátěž Francie
Francie se mezitím vydala opačným směrem. Přestože měla Paříž silnější výchozí pozici, dovolila, aby se deficity prohloubily. Investoři si toho začínají všímat.
„Tento obrat lze shrnout do jediného čísla: úrokové sazby, které investoři požadují za držení veřejného dluhu obou zemí,“ napsal Le Monde. Deník poznamenal, že Francie sice stále neplatí za půjčky více než Itálie, ale „může být jen otázkou dnů nebo týdnů“, než se to změní.
Varování je důrazné. Pokud budou výpůjční náklady ve Francii ve srovnání s Itálií nadále stoupat, bude to poprvé v novodobé historii, kdy se Paříž ocitne na dluhopisových trzích v nevýhodě oproti Římu.
Uznání za hranicemi Francie
Tento posun není pozorován jen v Paříži. Na novou fiskální důvěryhodnost Itálie nedávno poukázal i deník Financial Times, který ji přisuzuje „italské obezřetnosti“ pod Meloniho vládou. Opatrný přístup Říma k výdajům a řízení deficitu zapůsobil na mezinárodní investory a kontrastuje s uvolněnějším postojem Paříže.
Na tomto vnímání záleží. Výnosy dluhopisů určují, kolik vlády platí za financování svého dluhu. Vzhledem k rostoucímu deficitu Francie hrozí, že její dluhové břemeno bude stále dražší. Itálie je i přes vyšší celkový dluh nyní vnímána jako disciplinovanější – což je vzhledem k její historii pozoruhodná změna.
Sentiment investorů a tržní signály
Trhy rychle reagují na změny důvěryhodnosti. Zmenšující se rozpětí mezi italskými a francouzskými dluhopisy odráží důvěru investorů, že Itálie bude pokračovat v nastoupené cestě fiskální zdrženlivosti. Naznačuje také skepsi ohledně ochoty Francie omezit výdaje.
Analytici upozorňují, že tato transformace není jen symbolická. Pokud Francie začne platit za půjčky více než Itálie, psychologický dopad na trhy by mohl být významný. Zpochybnilo by to dlouhodobé předpoklady o finanční hierarchii eurozóny a potenciálně by to změnilo kapitálové toky v Evropě.
Bolestná pravda pro Paříž
Pro francouzské politiky je toto srovnání nepříjemné. Deník Le Monde přiznává, že pro Francouze je „bolestivé slyšet“, že Itálie je nyní ve fiskální důvěryhodnosti považována za srovnatelnou s Francií nebo ji dokonce převyšuje. Z pohledu globálních investorů však čísla hovoří sama za sebe.
Zatím není jisté, zda bude tento posun dočasný, nebo trvalý. Politické a ekonomické problémy Itálie nezmizely, ale vláda si díky své disciplíně vydobyla prostor k oddechu. Francie mezitím čelí tlaku, aby obnovila svou fiskální image dříve, než jí trhy uloží tvrdší podmínky.
Dění v eurozóně se nečekaně změnilo. Před deseti lety byla Itálie synonymem nestability, zatímco Francie ztělesňovala stabilitu. Nyní se tyto role přehodnocují. Pro Itálii je toto uznání milníkem: důkazem, že důsledné snižování deficitu a fiskální disciplína mohou překonat historickou skepsi. Pro Francii je to varování: jednou ztracenou důvěryhodnost je nákladné získat zpět.
Alessandro Fiorentino