Subscribe
Ve Švédsku se 13. září konaly volby. Levicová koalice zvítězila s nepatrným náskokem nad dosavadní pravicovou koalicí. Čtyři levicové strany, které se postavily proti stávající vládě, získaly 49,6 procenta odevzdaných hlasů, zatímco pravicové strany získaly 49,0 procenta. Levicový blok si zajistil 176 křesel v Riksdagu, zatímco pravicový blok získal 173 křesel. Před čtyřmi lety byl výsledek opačný: pravicový blok tehdy získal 176 křesel a levicový 173.
Preference voličů se tehdy lišily jen nepatrně – a přesto to stačí k tomu, aby Švédsko dostalo novou vládu.
Není však vůbec jisté, že k sestavení levicové vlády dojde rychle. Čtyři levicové strany se snaží dosáhnout dohody. Bývalá komunistická strana – která se od 90. let nazývá „Levicová strana“ – chce poprvé zasednout ve švédské vládě.
Strana má dokonce usnesení ze sjezdu, které jí ukládá, aby v případě vítězství levicového bloku požadovala místo ve vládě. Velcí a dominantní sociální demokraté o to však nemají vůbec žádný zájem. Malá Strana středu, kdysi zájmová skupina švédských zemědělců, dnes však neoliberální, progresivní strana podnikatelů a městských žen, mezitím kategoricky odmítá, aby Levicová strana zasedala ve vládě nebo byla dokonce součástí vládní koaliční podpory. Týden po volbách vypadají vyhlídky čtyř levicových stran na sestavení vlády stále ponuře. Levicová strana i Strana středu odmítají ustoupit a stále více lidí si vážně klade otázku, zda Švédsko nečelí předčasným volbám.
Pro hlavní levicovou stranu, sociální demokraty, se volební vítězství ukázalo být tak trochu pyrrhovým vítězstvím. Ještě pár takových vítězství a strana bude na dně.
Sociální demokraté ve skutečnosti dosáhli svého nejhoršího volebního výsledku od zavedení všeobecného volebního práva ve Švédsku na počátku 20. let minulého století. Ve svém rozkvětu v 50., 60. a 70. letech získávala strana obvykle kolem 45 procent hlasů. Společně s malou okrajovou komunistickou stranou vládla ve Švédsku nepřetržitě od roku 1932 do roku 1976.
Ty časy jsou však již dávno pryč. Zhruba posledních dvacet let se podpora této strany pohybuje mezi 30 a 35 procenty – což je v mezinárodním měřítku stále vysoký výsledek pro stranu působící v demokracii s poměrným volebním systémem. A nyní, v roce 2026, ztratila ještě více podpory. Ve volbách v roce 2018 si strana pod vedením Stefana Löfvena vedla špatně a získala 28,3 procenta. Löfvena v roce 2021 vystřídala Magdalena Anderssonová, která ve volbách v roce 2022 dosáhla 30,3 procenta, přesto však ztratila moc ve prospěch pravicového bloku. Poté, co však Magdalena Andersson strávila čtyři roky v opozici, panovala očekávání, že by sociální demokraté mohli svůj volební výsledek opět vylepšit – možná až do rozmezí 33–35 procent. Průzkumy veřejného mínění prováděné během volebního období naznačovaly, že strana se skutečně na této úrovni pohybovala – a to až do posledních měsíců. Poté však začala výrazně klesat a nakonec se zastavila na rekordním minimu 28,1 procenta.
Otázkou je, proč tato strana, která kdysi ve Švédsku tak výrazně dominovala, nyní ve švédských volbách zaznamenává neustálý pokles svého volebního podílu. Tato strana – klasická sociálnědemokratická strana dělnické třídy – již dříve ztratila voliče ve prospěch nové pravicové nacionalistické strany, Švédských demokratů.
K nové pravicové straně se přikláněli především muži. Stávající předsedkyně strany se vážně pokusila některé z těchto voličů získat zpět. Magdalena Anderssonová vysvětlila, že strana se zbavila své dřívější naivity, pokud jde o migraci a trestní politiku. Během volební kampaně prohlásila, že se strana vrátila ke svým kořenům. Důraz se nyní měl klást na zákon, pořádek a bezpečnost pracujících rodin. Během celého volebního období se sociální demokraté téměř vůbec nevyjadřovali k právům LGBTQI ani k rovnosti pohlaví. Klimatická politika, identitární politika a práva menšin byly odsouvány do pozadí. Cílem bylo naopak získat zpět konzervativní voliče z řad dělnické třídy. Tato snaha však byla jednoznačně neúspěšná.
Levicový blok zvítězil. Předsedkyně sociálních demokratů Magdalena Andersson se nyní pokouší sestavit levicovou vládu. Samotným sociálním demokratům se však daří hůře než kdykoli předtím. Ztratili voliče z řad mužů z dělnické třídy a skupiny voličů, na které se nyní spoléhají, jsou méně stabilní. Patří mezi ně ženy pracující ve veřejném sektoru – které by mohly stejně snadno hlasovat pro Levicovou stranu nebo Stranu zelených – a starší Švédové, kteří volí sociální demokraty z tradice; tato demografická skupina se zmenšuje a není doplňována. Zahrnuje také určité skupiny přistěhovalců, které by mohly být spíše přitahovány Levicovou stranou.
V mnoha evropských zemích došlo k prakticky úplnému rozpadu tradičních stran sociálních demokratů a socialistů. Ve Švédsku jsme se zatím do této situace nedostali, ale brzy by k tomu mohlo dojít.