Švédsko je již dlouho považováno za jednu z nejprogresivnějších zemí světa. Dokonce i tradičně konzervativní strany – Umírnění a Křesťanští demokraté – se od 90. let postupně vzdaly konzervatismu a staly se místo toho progresivními liberály.
Marxisté – sociální demokraté a bývalí komunisté – by se pak mohli spojit s liberály z různých pravicových stran, aby prosazovali ještě větší rovnost pohlaví v zemi, která již patřila k nejrovnostářštějším na světě, a větší imigraci v jedné z nejmultikulturnějších společností Západu.
Odezva však byla nevyhnutelná. Malá strana, kterou původně založili mladí muži kritizující imigraci – Švédští demokraté –, v prvním desetiletí 21. století stále sílila. Když se strana v roce 2010 dostala do švédského parlamentu a potřebovala rozšířit své působení, její představitelé se rozhodli změnit ideologické zaměření strany z „nacionalismu“ na „sociální konzervatismus“.
Švédští demokraté tak přišli s neporazitelným argumentem: Švédsko se nemůže spoléhat pouze na progresivismus, otevřenost, normokritické myšlení, marxismus a liberalismus. Švédsko potřebuje také zdravý rozum, tradice, pevnou autoritu, regulovanou imigraci, stabilní obranu a rozumný pohled na pohlaví a genderové rozdíly.
Ostatní strany byly nuceny se přizpůsobit. Nebylo to jen proto, že konzervativní Švédští demokraté získávali na síle, ale také proto, že se měnily ideologické trendy ve švédské společnosti – i po celém světě. Po celé Evropě začaly sílit konzervativní, pravicově nacionalistické strany a ve Spojených státech byl za prezidenta zvolen Donald Trump.
Otázkou však možná je, do jaké míry jsou švédští voliči, kteří podporují Švédské demokraty, konzervativní. Neexistují žádné výzkumy ani statistické údaje, které by naznačovaly, že právě tito voliči jsou více nábožensky založení než ostatní voliči, ani že by u nich byla větší pravděpodobnost trvalého manželství či že by měli lepší znalosti švédské historie a kultury než ostatní Švédové.
Na základě vlastních zkušeností mohu také konstatovat, že Švédové, kteří volí Švédské demokraty, nevedou zrovna konzervativnější život než ostatní Švédové.
V mezinárodním kontextu nejsou Švédové konzervativním národem. Na globální kulturní mapě, kterou sestavil World Values Survey, se Švédsko nachází v pravém horním rohu. Protestantská Evropa představuje kulturní sféru umístěnou nejvýše vpravo a mezi zeměmi této kategorie je Švédsko tou, která zašla nejdále jak v sekulárním myšlení, tak v individualismu.
Švédští demokraté jsou však konzervativní stranou a podařilo se jim přimět i ostatní, aby se připojili k konzervativnímu posunu ve švédské společnosti.
Jak víme, na všechno se dá nahlížet z relativního hlediska. Možná, že „konzervatismus“ ve Švédsku – a v podobných zemích EU – spočívá především v tom, že lidé odmítají extrémní progresivismus.
To, co jsme v uplynulém desetiletí pozorovali, není snad ani tak skutečný posun směrem ke konzervativní pravici – zaměřené na rodinu, tradice a nacionalismus – jako spíše odklon od radikální levice, která se dostala do slepé uličky. Je přirozené, že se voliči posouvají doprava, ale bylo by chybou předpokládat, že se stali zvlášť nábožensky založenými nebo že jsou více odhodláni zůstat v manželství.
Je pravda, že výzkumníci již delší dobu tvrdí, že mladí lidé ve Švédsku a v Evropě se stávají stále konzervativnějšími. Tento trend se však týká především mladých lidí, nikoli celé populace. Ačkoli mezi mládeží skutečně existuje určitý konzervativní trend, ve společnosti zároveň panuje vlna levicových nálad, zejména mezi mladými ženami. Navíc ve švédských parlamentních volbách, které se konaly 13. září, ztratily čtyři pravicové strany svou parlamentní většinu ve prospěch levicových stran.
Nový konzervatismus ve Švédsku je tedy z velké části pravděpodobně konzervatismem „zdravého rozumu“ – vyváženým, umírněným přístupem. Voliči chtějí rozumnou migrační politiku a vyváženou klimatickou politiku. Chtějí se vzdálit od desetiletí progresivního myšlení v oblasti trestního soudnictví a školství. Mnozí voliči jsou také unaveni představami o pohlaví a genderové identitě, které se zdají být odtržené od reality.
Je možné, že důvodem, proč Švédští demokraté ztratili ve zářijových volbách tři procentní body, je to, že i několik dalších stran dospělo k závěru, že Švédsko potřebuje více vyváženosti a zdravého rozumu a méně levicově orientovaných sociálních experimentů. Lze tedy říci, že politické trendy směřují konzervativním směrem. Švédové však nakonec asi nejsou nijak zvlášť konzervativní.