Subscribe
Izrael a Írán, klíčoví hráči ve stále spletitější geopolitické válce, se opět střetli v poslední kapitole příběhu, který se vyznačuje napětím, varováními a především psychologickou válkou, jež zastínila přímé vojenské akce.
V této šachové hře, kde se hranice mezi akcí a reakcí stírají v záplavě strategií a promyšlených tahů, se zdá být používání pojmů jako „útok“ a „protiútok“ zastaralé. V eskalaci konfliktu v uplynulém týdnu, který zdánlivě nepřinesl žádné ze stran hmatatelné škody, se objevuje paradoxní křehká rovnováha: jakási „válka bez obětí“, alespoň zatím.
Navzdory síle odvetných útoků a zlověstným varováním žádná ze zemí neutrpěla významné škody na infrastruktuře ani nedošlo k masakru civilistů. Tento paradox sice naznačuje nedobrovolné příměří, ale zároveň odhaluje prolomení tabu vyhlášené války. V této nové kapitole se strach stává nejsilnější zbraní, všudypřítomnou entitou, která drží v šachu dva hlavní blízkovýchodní národy.
Američtí zpravodajci situaci předvídali, ale reakce Íránu se projevila až po několika dnech, což podpořilo spekulace a obavy. Izraelský útok na konzulát v Damašku mohl být považován za epizodu zástupného konfliktu, ale to, co následovalo, byla čistá psychologická válka. Írán reagoval se zpožděním, ale když přišel, ukázal svou palebnou sílu, i když bez výrazných materiálních následků.
Na druhé straně Izrael hrál na očekávání, oznámil svou odpověď, ale udržoval nervozitu ve vzduchu. Tato strategie zdůraznila ochotu potrestat Írán prostřednictvím úzkosti z vyčkávání. S rostoucím očekáváním rostla i úzkost v Teheránu, kde hrozba bezprostředního útoku nutila režim uvědomit si vlastní zranitelnost.
Podstata věci přesahuje vojenskou konfrontaci: jde o přežití zúčastněných režimů. Teherán, který je již nyní izolován a podléhá mezinárodním sankcím, se třese při pomyšlení na vyhlášení války, která by mohla ohrozit jeho vnitřní stabilitu. Íránský režim, který je již nyní zkoušen vnitřními protesty a napětím, si nemůže dovolit vypadat slabě tváří v tvář vnější hrozbě.
Vzkaz z Teheránu je jasný: Írán neusiluje o eskalaci, ale je připraven reagovat na jakékoli porušení mezinárodního práva. Povaha této reakce však zůstává nejednoznačná, což ponechává Izrael v nejistotě a udržuje napětí mezi oběma národy.
Útok na Isfahán, který íránské úřady bagatelizují, je dalším projevem tohoto neustálého napětí. Zatímco se íránské tiskové agentury snaží uklidnit ohledně normálního každodenního života, prezident Raisi se na své tiskové konferenci o útoku nezmiňuje. I to je psychologická válka: nejistota, co se může stát příště.
Izrael navíc důrazně odmítá myšlenku sankcí ze strany Spojených států za údajné porušování lidských práv ze strany praporu IDF „Netzach Yehuda“ na Západním břehu Jordánu. Premiér Benjamin Netanjahu a ministr Benny Gantz na to ostře reagovali, obvinění označili za „maximálně absurdní“ a slíbili, že se proti němu postaví všemi prostředky, které má vláda k dispozici. Navzdory relativnímu klidu ve vztazích s Íránem pokračují nálety na Gazu a vojenské operace na Západním břehu Jordánu, zatímco Izrael se připravuje na židovský svátek Pesach a v celé zemi, včetně Jeruzaléma, posiluje bezpečnostní opatření.
Izraelská policie potvrdila dnešní teroristický útok v Jeruzalémě, kde auto srazilo dva chodce. Podle policie, kterou citoval deník Times of Israel, teroristé, kteří řídili auto, utekli a nechali za sebou zaseknutý samopal. Závěrem lze říci, že válka mezi Izraelem a Íránem přetrvává a je živena psychologickou válkou, která udržuje oba aktéry v napětí. I když vojenské akce mohou mít ničivé následky, nejsilnější zbraní v tomto nekonečném konfliktu je strach.