Evropa je na Kypru podrobena zkoušce

Politika - 18. 11. 2026

Zdá se, že se za těch 43 let od vzniku nelegálního politického útvaru na okupovaných územích Kypru nic nezměnilo. Ostrov zůstává rozdělen na dvě části, přičemž turecká armáda ovládá 37 % území evropského státu.

Minulý týden se na okupovaných územích Kypru oslavovalo založení takzvané „Turecké republiky severního Kypru“, a to v době, kdy již jen hrstka lidí v Evropě nadále požaduje to, co považují za samozřejmé řešení: osvobození namísto federace a odmítnutí řešení spočívajícího ve dvou státech či dvou entitách.

Jaká byla reakce samotné Evropské unie? Jaký tlak vyvíjela na Turecko v průběhu všech těch let, od invaze v roce 1974 až po současnost, vzhledem k tomu, že Turecko je mnohými i nadále považováno za hlavní překážku v jednáních o vyřešení kyperského problému? Jedná se, jak se to mnozí v posledních letech snažili vykreslit, pouze o spor mezi dvěma komunitami (řeckými Kypřany a tureckými Kypřany)?

Nejprve musíme uznat, že kyperský problém je v zásadě otázkou invaze a okupace. V roce 1974 Turecko napadlo Kypr a obsadilo 37 % ostrova, čímž na jeho území vytyčilo dělicí čáru. O padesát dva let později zůstává situace v podstatě nezměněna, přičemž po sobě jdoucí vlády v takzvané Turecké republice severního Kypru, jednající pod vlivem Ankary, nadále prosazují řešení založená na rozdělení ostrova, ať už prostřednictvím uspořádání dvou států, nebo dvouzónové a dvoukomunitní federace (BBF). Takové návrhy by z tohoto pohledu problém nevyřešily ani by nedosáhly znovusjednocení Kypru.

Kromě humanitární krize – týkající se uprchlíků, kteří přišli o své domovy, pohřešovaných osob a vysídlených lidí – je Kypr i nadále domovem posledního rozděleného hlavního města v Evropě. Nikósie nese hluboké jizvy a představuje viditelnou připomínku přetrvávajícího rozdělení a nedostatečného pokroku na cestě k urovnání.

Musíme také mít na paměti, že Turecko porušilo základní ustanovení Charty Organizace spojených národů (OSN) i řadu závazných rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Charta OSN stanoví, že všechny členské státy OSN se musí zdržet hrozby nebo použití síly proti územní celistvosti či politické nezávislosti jakéhokoli státu. Turecká vojenská invaze v roce 1974 však tento základní princip zjevně porušila, jelikož Smlouva o zárukách z roku 1960 neudělovala právo na jednostranný vojenský zásah za účelem narušení územní celistvosti Kypru.

Řešení, která byla v průběhu let navrhována kypersko-řecké straně, byla daleko od toho, aby byla udržitelná. Z tohoto pohledu může federativní uspořádání v situaci, jakou představuje kyperský problém, dosáhnout pouze toho, že legitimizuje zásadu, podle níž právo vyplývá z moci. Jinými slovy, kdokoli disponuje vojenskou silou a kapacitami, může si činit nárok na území jiného státu a zmocnit se ho.

Je federace řešením?

Aby mohla být federace založena, musí být nejprve splněna určitá kritéria, včetně územního vymezení jejích členských celků. To však neplatí pro Kypr, kde bylo rozdělení vnuceno v důsledku turecké invaze a okupace.

Zároveň rozdělený Kypr založený na federálním modelu vyvolává otázky týkající se zákazu rasové diskriminace podle pravidel jus cogens (imperativních norem mezinárodního práva). Podle Vídeňské úmluvy z roku 1980 by jakákoli mezinárodní dohoda, která by takové porušení umožňovala, byla prohlášena za neplatnou. Navíc by přetrvávalo riziko polarizace mezi regiony tvořícími stát, což by mohlo vést spíše k rozdělujícím než sjednocujícím tendencím.

Závěrem lze říci, že jako členové Evropské unie musíme mít na paměti, že podle tohoto stanoviska existuje pouze jedno řešení: sjednocený stát. Kyperský problém není pouze záležitostí týkající se Kypru; je to také evropská záležitost, jelikož okupovaná území nejsou pouze součástí Kypru, ale také součástí evropského území.

Nyní je zjevně nutné, aby ostatní evropské státy podpořily Kypr při řešení humanitárních problémů způsobených tureckou invazí a okupací.

Včera to byl Kypr, dnes je to Ukrajina. Čí území bude příště předmětem jednání a vyjednávání? Na okupovaných územích Kypru jsou prověřovány zásady spravedlnosti a mezinárodního práva v Evropě, a to si musí všechny členské státy Evropské unie jasně uvědomit.