Subscribe
V době, kdy se EU chystá navrhnout cíl snížit emise o 90 % do roku 2040, přetrvávají mezi členskými státy rozpory ohledně toho, jak rychle – a jak pružně – by měl blok jednat.
Ve středu 2. července má Evropská komise představit očekávaný legislativní návrh, který stanoví klimatický cíl Evropské unie pro rok 2040. Jádrem návrhu je odvážný cíl: snížit čisté emise skleníkových plynů o 90 % ve srovnání s rokem 1990. To by znamenalo významný mezník na právně závazné cestě EU k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.
Cíl pro rok 2040 navazuje na současný cíl bloku snížit emise o 55 % do roku 2030, který je součástí širšího rámce Zelené dohody. Pokud bude nový cíl přijat, stane se EU jedním z nejambicióznějších globálních aktérů v oblasti klimatické politiky. Dosažení politického konsensu o takto agresivním cíli snižování emisí však není zdaleka zaručeno. Připravovaný návrh již odhaluje rozpory mezi členskými státy ohledně tempa a mechanismů opatření v oblasti klimatu.
Milník 2040: Most k čistě nulovému provozu
EU se dlouhodobě zavázala vést celosvětový boj proti změně klimatu. Evropský zákon o klimatu, přijatý v roce 2021, učinil její cíl nulové čisté spotřeby do roku 2050 právně závazným. Tento zákon však také vyzval k jasným průběžným cílům, kterými se budou řídit politická a investiční rozhodnutí v nadcházejících desetiletích. Cíl pro rok 2040 tuto mezeru vyplňuje. Očekávaný cíl snížení emisí o 90 % by výrazně zvýšil tlak na průmysl, energetické systémy a vlády jednotlivých států. Znamená to téměř úplnou transformaci evropského hospodářství během příštích 15 let. Ačkoli podrobnosti návrhu jsou zatím utajeny, zdroje blízké Komisi naznačují, že legislativa může zahrnovat omezenou flexibilitu. Jednou z diskutovaných možností je umožnit členským státům využívat ke splnění svých cílů mezinárodní uhlíkové kredity až do výše 3 %.
Fractured Unity: Debata mezi členskými státy
O připravovaném legislativním návrhu se mezi vedoucími představiteli EU již rozproudila bouřlivá diskuse. Během nedávného summitu Evropské rady vyjádřily země rozdílné názory na to, jak ambiciózní – a jak realistický – by měl být cíl pro rok 2040.
Francie například vyzvala k „technologické neutralitě“ a většímu realismu při stanovování a dosahování cílů. Tento postoj odráží obavy, že příliš přísné rámce by mohly potlačit inovace nebo nepřiměřeně ovlivnit některá odvětví. Paříž je rovněž opatrná vůči ukládání velkých krátkodobých zátěží na odvětví, jako je jaderná energetika nebo zemědělství, aniž by bylo zajištěno, že budou existovat životaschopné technologické alternativy. Naproti tomu státy jako Dánsko a několik severských zemí tvrdě prosazují ambicióznost a naléhavost. Argumentují tím, že odkládání agresivních opatření pouze zvýší sociální a ekonomické náklady přechodu v dlouhodobém horizontu. Tyto země považují jakékoli povolenky na mezinárodní uhlíkové kredity – namísto přímého snižování emisí v rámci EU – za oslabení integrity klimatické politiky bloku.
Bod zlomu pro evropskou politiku v oblasti klimatu
Debata o cíli pro rok 2040 odhaluje širší napětí ohledně toho, jak by Evropa měla vést energetickou transformaci. Vyvolává zásadní otázky: Měla by mít přednost flexibilita a inovace, nebo by měla být upřednostněna regulační jistota a ambice? Lze očekávat, že všechny členské státy budou postupovat stejným tempem vzhledem k jejich rozdílným ekonomickým strukturám a energetickým mixům? Návrh Komise tuto diskusi neukončí, ale zakotví ji v právních předpisech. Jakmile bude návrh zveřejněn, vstoupí do zdlouhavého procesu vyjednávání za účasti Evropského parlamentu a Rady, přičemž ke konečnému přijetí pravděpodobně nedojde dříve než v roce 2026. Během této cesty budou klíčové prvky – jako je úloha trhů s uhlíkem, povinnosti pro jednotlivá odvětví a dostupnost fondů EU na podporu zelených investic – předmětem sporů a změn.
Globální dopady
Bez ohledu na konečnou podobu cíle pro rok 2040 bude mít rozhodnutí EU ohlas daleko za jejími hranicemi. Silný a důvěryhodný závazek by mohl pomoci povzbudit mezinárodní úsilí v oblasti klimatu před nadcházejícími globálními klimatickými summity. Může také ovlivnit, jak globální investoři, podniky a inovátoři přizpůsobí své strategie evropskému programu transformace. V sázce je však mnoho. Rozmělněná nebo rozporuplná dohoda by mohla signalizovat váhání právě v době, kdy je třeba rychle snížit celosvětové emise. V tomto smyslu není cíl pro rok 2040 jen orientačním bodem – je to zkouška odhodlání, jednoty a vůdčího postavení Evropy v jedné z nejvýznamnějších výzev naší doby.
Alessandro Fiorentino