Subscribe
Evropská unie a Spojené státy mají dohromady trh s více než 800 miliony obyvatel a tvoří téměř 44 % světového HDP. Nedávná obchodní dohoda mezi EU a USA je pravděpodobně největší obchodní dohodou, která kdy byla uzavřena na celosvětové úrovni. Za prohlášeními různých politiků, kteří považují nedávnou obchodní dohodu za velký úspěch, se skrývá těžko stravitelná realita. Skutečnost, že země Evropské unie a vlastně celý evropský kontinent bitvu s USA ekonomicky prohrály. Kromě celních ústupků navíc EU podepsala i ústupky v oblasti klimatické politiky. Možná se ptáte, jak to? Inu, EU se touto dohodou zavázala, že se stane zaručeným odběratelem drahých fosilních paliv, která produkují USA (petrogazostat), které kašlou na opatření v tom, co můžeme nazvat největší výzvou lidstva: globální klimatickou katastrofou, která, jak je vidět, způsobuje velké problémy po celém světě prostřednictvím tisíců přírodních katastrof způsobených především globálním oteplováním. Na druhé straně EU, která rozvíjí stále antagonističtější obchodní vztahy s Čínou (jednou z největších světových hospodářských mocností), podepsanou dohodou souhlasila s tím, že se ve vztahu k USA sníží na úroveň plátce ochranného cla. Pokud se na to podíváme realisticky, evropská společnost dříve či později zaplatí náklady této dohody.
Donald Trump, milník vítězství v celní válce
Ekonomičtí analytici se domnívají, že díky nedávno uzavřené obchodní dohodě mezi USA a EU dosáhl prezident Donald Trump významného vítězství v oblasti transatlantické obchodní bilance. Od 1. srpna umožní EU vstup většiny amerického zboží na evropský trh bez cel, zatímco vývoz evropského zboží na americký trh bude zdaněn 15 %. EU se rovněž zavazuje, že v příštích třech letech nakoupí americkou energii v hodnotě 750 miliard dolarů (250 miliard dolarů ročně) a investuje v USA 600 miliard dolarů. Pokud jde o zbrojní průmysl, je to smutná zpráva pro Francii a Německo, které doufaly, že s rostoucími finančními zdroji směřujícími do obrany budou moci při výrobě zbraní využít svůj vlastní průmysl. EU bude nakupovat vojenskou techniku vyráběnou v USA, což způsobí nepohodlí v ekonomikách obou zemí. Na druhou stranu energetická suverenita EU bývá podkopávána politikou programu Green Deal a nahrazováním ruského plynu a ropy mnohem dražším zkapalněným plynem a ropou z USA. V případě přepravy těchto produktů přes Atlantik nemá smysl zpochybňovat znečištění způsobené loděmi, které tyto produkty do Evropy přivezou.
Další otázka, kterou si kladou ekonomičtí experti po uzavření obchodní dohody mezi USA a EU: opouští Evropa svou technologickou suverenitu? Pro americké polovodiče bude clo nulové, CIP vyráběné v USA pro giga-továrny na umělou inteligenci nebudou podléhat zdanění, což sníží konkurenceschopnost evropských výrobců vůči americkým společnostem a Evropa se ponoří do technologické závislosti na USA. Dalším hospodářským odvětvím, které bude těžce zasaženo, je automobilový průmysl. Auta vyráběná v Evropě budou v USA o 15 % dražší, což evropský automobilový sektor zcela jistě pohřbí. Daň ve výši 50 %, kterou Američané uvalí na výrobky z oceli a hliníku, zadusí celý evropský kovozpracující segment, a pokud jde o farmaceutický průmysl, nikdo nedokáže přesně říci, jaký bude mít hospodářský dopad. Smutnou realitou je, že obchod mezi EU a USA zlikviduje mnoho evropských společností a prohloubí závislost na zájmech severoamerických korporací, zatímco celý evropský průmysl bude strategicky likvidován.
Před novými hospodářskými opatřeními oznámenými na začátku tohoto roku činila průměrná celní sazba na evropské zboží dovážené do USA pouze ≈ 1,47 %, zatímco evropská průměrná sazba na americké výrobky činila ≈ 1,35 %. Dohoda mezi USA a EU je tedy kompromisním řešením v napjatém okamžiku transatlantických hospodářských vztahů. I když se vyhnutí se 30% celním sazbám považuje za významné vítězství, dlouhodobý dopad na evropské ekonomiky, zejména na exportně orientovaná odvětví, je třeba teprve posoudit. Ursula von der Leyenová zdůraznila, že „dohoda nabízí stabilitu v době nejistoty“, ale teprve se ukáže, do jaké míry ji budou všechny členské státy EU vnímat jako spravedlivou.
Upozornění USA: po 1. srpnu není možné odložit termín
Americký ministr obchodu Howard Lutnick několik dní před podpisem dohody mezi USA a EU oznámil, že pozastavení cel zavedené administrativou Donalda Trumpa nebude prodlouženo po 1. srpnu. Oznámení bylo učiněno před transatlantickými jednáními mezi USA a Evropskou unií ve Skotsku. Pokud by tato jednání nevedla k dohodě, uvažovalo se o tom, že Washington opět zavede 30% cla na evropské zboží dovážené do USA. Obchodní politiku prezidenta Trumpa (od jeho lednového nástupu do druhého funkčního období) lze definovat používáním cel jako hlavního vyjednávacího nástroje a blížící se termín 1. srpna přivedl jednání k rozhodujícímu bodu. V této souvislosti se v golfovém resortu Donalda Trumpa ve skotském Turnberry mezi prezidentem USA a předsedou Evropské komise diskutovalo o sázkách na snížení cel a zamezení eskalace obchodu. Na pozadí těchto jednání americký prezident oznámil, že obě strany (USA a EU) dosáhly předběžné dohody, že clo na evropské zboží dovážené do USA bude činit 15 % namísto dříve oznámených 30 %. Donald Trump označil dohodu za „oboustranně výhodnou“, zatímco Ursula von der Leyenová uvedla, že za daných okolností představuje „nejlepší možný výsledek“.
Reakce vedoucích představitelů EU: od souhlasu po pobouření
Německý kancléř Friedrich Merz dohodu uvítal jako způsob, jak se vyhnout obchodnímu konfliktu, ale vyjádřil obavy z dopadu na automobilový průmysl. Snížení cel z 27,5 % na 15 % přináší tolik potřebnou jasnost, ale náklady zůstávají vysoké. Ziskové marže by se mohly zvýšit přibližně o 10 %, zatímco provozní výsledky by měly oproti předchozímu roku klesnout o 10 až 15 %. Ve Francii byli opoziční představitelé po oznámení obchodní dohody mezi USA a EU velmi kritičtí, Marine Le Penová označila dohodu za politickou a ekonomickou „kapitulaci“ a Jean-Luc Mélenchon ji obvinil z odevzdání francouzské suverenity. Socialistický poslanec Pierre Jouvet přirovnal dohodu k aktu ekonomické „vasalizace“. Zabránění obchodní válce bylo přivítáno, ale před vynesením konečného soudu se čeká na některá další upřesnění.
Z politicko-ekonomického hlediska (podle podílu národního vývozu do USA v roce 2023 podle Eurostatu) jsou zeměmi EU nejvíce vystavenými vývozu do USA Irsko, Finsko, Itálie a Německo. Francie a Španělsko mají mnohem menší podíly (pod 5 %) a Nizozemsko ~4,7 %. Zdaleka nejzávislejší je Irsko s podílem přibližně 26,6 %, a to díky vývozu farmaceutických a technologických výrobků, který je nejvíce vystaven novým clům.
Nejvíce postiženými odvětvími jsou především automobilový průmysl a doprava, elektronická a průmyslová zařízení, chemický průmysl a farmaceutický průmysl. Společnosti jako Volkswagen, Porsche, BMW, Mercedes utrpěly obrovské náklady kvůli clům ve výši až 27,5 %. Snížení na 15 % přináší relativně pozitivní, ale přesto významný dopad. Jen v předchozím čtvrtletí vykázalo Porsche náklady ve výši 1,4 miliardy dolarů, GM a Stellantis 1,1, resp. 0,35 miliardy dolarů. Přestože vývoz farmaceutických výrobků je velký (22-23 % celkového vývozu EU do USA), zdá se, že se na něj nevztahují některé celní doložky. Chemický průmysl však kritizuje 15% výši cel jako nadměrnou. Francie a Španělsko jsou vůči USA vystaveny poměrně skromné expozici a nadnárodní společnosti na celosvětové úrovni činí 15% clo v těchto dvou zemích snesitelným. Je třeba připomenout, že odvětví služeb vyrovnává část ztrát tím, že deficit EU v oblasti služeb s USA v roce 2023 činil přibližně 109 miliard EUR. Pokud jde o makroekonomický dopad v Evropě, růst HDP může klesnout přibližně o 0,3-0,4 %, ale Německo to vyvažuje fiskálními a průmyslovými stimuly. Centrální banky (ECB) zároveň kvůli nejistotě ohledně cel ponechaly úrokové sazby beze změny a případné snížení úrokových sazeb odložily na podzim. Na západní straně Atlantiku by v případě neexistence nedávné dohody poklesl vývoz USA do EU o 8 až 66 %. Ve srovnání s mírným poklesem o 0,6-1,1 % u evropského vývozu do USA by byl celkový dopad pro americkou ekonomiku závažnější.
Závěrem lze říci, že EU souhlasila s podpisem kompromisní dohody. 15 % clo na zboží z EU představuje snížení původní hrozby (30 %), ale stále zvyšuje značné náklady zejména pro automobilový, chemický a hutní průmysl. Pokud se podíváme na obchodní bilanci, vidíme v roce 2024 značný deficit USA vůči EU (cca 236 mld. USD), přičemž EU vyváží značné hodnoty v oblasti léčiv, automobilů, strojů a elektroniky.