Hospodářské vztahy mezi EU a USA na příkladu Irska

Na nedávném zasedání skupina ECR uvítala pokrok ve Výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu v otázce obchodního rámce mezi EU a USA.

Daniele Polato, koordinátor výboru, řekl: „Dnešní hlasování je krokem k obnovení tolik potřebné předvídatelnosti pro evropské ekonomiky a podniky. Po měsících nejistoty potřebují podniky jasný rámec, který jim umožní s důvěrou plánovat, investovat a růst.“

Polato také zdůraznil, že evropský průmysl zpožděním nebo nejasnostmi nic nezíská. To, po čem podniky touží, nejsou elektrolyty, ale stabilita a funkční rámec, který snižuje tření a poskytuje spolehlivé podmínky pro obchod. Což je elegantní způsob, jak říci, že podniky, podobně jako každá forma života vyvinutá natolik, aby věděla, že by měla nosit kalhoty, rády vědí, co se děje, kde mohou vydělat peníze a zda jsou jejich peníze v bezpečí.

Polatova slova odrážela tvrdé poznání, které by někdo mohl označit za samozřejmé a naprosto rozumné, že stabilní hospodářské vztahy se Spojenými státy jsou dobré pro prosperitu Evropy. Což je opět elegantní způsob, jak říci, že čísla jsou reálná a že je lepší být bohatý než chudý – ten druhý názor je dnes neuvěřitelně nemoderní.

V současném globálním prostředí nemůže být výzva k pragmatismu aktuálnější – ačkoli aktuálnost není totéž, co pravděpodobnost, že bude realizována.

Transatlantické hospodářské vztahy začaly být považovány za jakýsi nepovinný doplněk evropské zahraniční politiky. Není tomu tak. Je zdrojem pracovních míst, investic a růstu na celém kontinentu – což platí dnes stejně jako předtím, než se z Trumpovy administrativy všichni zbláznili. Bilaterální obchod se zbožím a službami dosahuje ročně bilionů. Americké investice jsou základem celých odvětví.

Navzdory této skutečnosti se debata v Evropě často ubírá směrem k absurdním protiamerickým postojům, přičemž žádný členský stát EU neilustruje sázky na toto ubírání tak dramaticky jako Irsko.

Irská ekonomika je nejzřetelnějším a nejlépe měřitelným důkazem toho, jak velký význam mají Spojené státy pro jednotlivé členské státy EU. Irská ekonomika je v dobrém i zlém, čímž myslím v tom horším, do značné míry závislá na nadnárodních společnostech, především amerických, které vše drží nad vodou. Tři nadnárodní společnosti se podílejí na většině irských příjmů z daně z příjmu právnických osob, což znamená, že tři nadnárodní společnosti jsou to jediné, co stojí v každém okamžiku mezi přebytkem nebo schodkem irského rozpočtu.

Americká obchodní komora v Irsku (American Chamber of Commerce Ireland), která sice není zrovna objektivní, uvádí, že americké společnosti v zemi přímo zaměstnávají přibližně 250 tisíc lidí a dalších 170 tisíc je podporováno nepřímo. Tedy asi 10 % pracovní síly. Na ostrově působí asi 975 společností vlastněných USA, které se soustřeďují na vyspělou výrobu, vědy o živé přírodě, digitální technologie a umělou inteligenci, což jsou odvětví s vysokou přidanou hodnotou, díky nimž jsou naše údaje o HDP nesmyslně vysoké a nabízí se zde slušné množství dobře placených pracovních míst – i když otázka, kolik z nich skutečně připadá na Iry, je poněkud složitější.

Není to novinka v tom smyslu, že by byla starší než 5 let, což se zdá být hranice, kterou dnes používáme pro všechno. V roce 2018 analytici z Národní agentury pro řízení státní pokladny odhalili hloubku naší závislosti už tehdy. Objem přímých zahraničních investic USA v Irsku činil 230 miliard eur, tedy 30 % celkových přímých zahraničních investic. Podniky kontrolované USA se v letech 2008 až 2014 podílely na výrobě 63 % a v roce 2015 jejich podíl vzrostl na ohromujících 76 %.

Vdávných dobách zaměstnávaly americké firmy více než 150 000 lidí, což představovalo asi 7 % celkového počtu zaměstnanců, což byl nejvyšší podíl vcelé EU. Mzdy vyplácené těmito firmami se odhadovaly na 6-9 miliard eur ročně, což je rozmezí, které by nám mělo a) ukázat, o jakých číslech se bavíme, a b) ukázat, jak málo o nich víme.

Příjmy z daně z příjmu právnických osob, které tvoří neúměrný podíl irských vládních příjmů, jsou do značné míry závislé na zahraničních nadnárodních společnostech, přičemž mezi největšími plátci dominují americké firmy. NTMA poukázala na to, že pokles HDP v USA o jedno procento by mohl během pěti let způsobit újmu na irské dani z příjmu právnických osob ve výši 300 milionů eur. Proto některé naše postoje vůči Americe, často ve stylu, který se zdá být dosti pro-čínský, možná nejsou tím nejlepším postupem.

Ale na druhou stranu jsem jen sloupkař, nikoli strategický poradce, takže postupujte podle svého, pánové.

Obchodní vztahy jsou značně vychýlené ve prospěch Ameriky. Spojené státy jsou trvale největším irským vývozním trhem zboží, v letech, na které se vztahuje zpráva NTMA, zaujímaly 27 % celkového vývozu, přičemž největší podíl připadá na chemický průmysl, farmaceutický průmysl a zdravotnické přístroje, což jsou všechno odvětví, v nichž dominují americké nadnárodní společnosti. Z toho by se skoro dalo usuzovat, že americké firmy ukládají peníze v Irsku, aby využily jeho daňového režimu, zejména úvěrů na výzkum a vývoj, a pak je reinvestují ve svých amerických pobočkách způsobem, který se sice tváří jako vnitřní investice, ale v podstatě jde jen o efektivní přesun peněz.

Dokud o tom lidé nezačnou přemýšlet v těchto souvislostech, bude irská vláda mluvit o přílivu investic z Irska do Ameriky jako o krásné a ušlechtilé věci. Bůh jim pomáhej, až se náhodou ocitnou před někým, kdo se v této oblasti vyzná.

Riskuji, že se budu opakovat – Irsko ze vztahů s USA nejen těží, ale jeho moderní ekonomika je na nich postavena.

O to více vynikla nedávná návštěva premiéra Micheála Martina v Bílém domě na Den svatého Patrika. Když Martin seděl s prezidentem Donaldem Trumpem v Oválné pracovně, byl důraz irské strany jasný: udržet a posílit pozitivní ekonomické vazby. Trump hovořil o velmi rychlém rozšíření „ohromných obchodních vztahů“. Martin toto partnerství zarámoval jako „obousměrnou ulici“, jejímž kořenem jsou pracovní místa, investice a příležitosti na obou stranách Atlantiku. Přinesl zprávy o čerstvých dohodách údajně v hodnotě miliard. Některé z nich mohly ve skutečnosti představovat peníze, které do Ameriky přišly, aniž by tam původně měly být.

Někteří, jako například ECR, by pravděpodobně řekli, že jde o pragmatický přístup k americkému prezidentovi, kterému chtějí králové na návštěvě přinášet věci, lesklé věci, drahé věci. Je to realita, ve které žijeme, a tak bychom v ní měli žít, jak nejlépe umíme.

Srovnejte to s irskými opozičními stranami. Sinn Féin, sociální demokraté, Zelení a Lidé před ziskem se seřadili, aby kritizovali Martina za to, že nepoučil amerického prezidenta o válce v Íránu, o tom, co se v současnosti děje v Gaze, a o údajném porušování mezinárodního práva. Jeden z mluvčích Sinn Féin si posteskl nad „promarněnou příležitostí“ promluvit na světové scéně. Jiný označil setkání za „žalostné selhání“ při zpochybňování Trumpových postojů. Je třeba poznamenat, že Sinn Féin prohlásila, že letos na Den svatého Patrika Bílý dům nenavštíví, což byl chvályhodně konzistentní postoj, který jen mírně narušilo prohlášení Američanů, že jim nikdy neposlali pozvánku.

Irská levice není ve svém postoji v této věci ojedinělá, nebo dokonce neobvyklá. Máte úžasnou kombinaci lidí, kteří nenávidí kapitalismus, lidí, kteří nenávidí Američany, nebo alespoň současnou americkou administrativu, a lidí, kteří vydělávají peníze na A nebo B. Možná na A i B, pokud jsou dobří. Naštěstí se mnozí z lidí, kteří jsou k tomuto názoru nejsilněji motivováni, nikdy nedostali k moci ani na dosah lvího řevu, a tak mohou svobodně plkat nejrůznější nesmysly, které by okamžitě zahodili, kdyby byli sami u moci, protože takové nesmysly jsou vyloženě sebevražedné, když jste skutečně u moci.

Irsko je poněkud neobvyklejší, možná dokonce jedinečné v tom, do jaké míry přilákalo americké podniky do své země a jak je tam udrželo, i když další země EU, zejména ty z východní Evropy, začaly o americké peníze silněji soutěžit. Irsko tam má řadu strukturálních výhod, počínaje polohou, za kterou Britové nemohou, a konče tím, že místo rodného jazyka mluvíme anglicky, za což mohou Britové, a je tedy otázkou, zda je to příznačné pro širší vztahy mezi EU a USA.

To je mylný dojem, protože intenzita irských vazeb na USA je jistě hlubší než u mnoha našich evropských kolegů, ale v Evropě není země, která by neměla vazby na USA, a mnohé z nich by rády byly tam, kde je Irsko.

Evropští lídři by si měli vzít příklad spíše z irského premiéra než z irské opozice. Morální póza nic nemění je považována za velkou pravdu politiky, ale při jednání s Trumpovou administrativou, která převzala část nechuti čínského režimu k backtalkingu, je možná správnější říci, že morální póza nyní docela přímo mění stav vašeho bankovního konta.