Irská krize bezdomovectví. Desetiletí selhání

Před deseti lety označila tehdejší ministryně pro bydlení Jan O’Sullivanová irskou krizi bezdomovectví za „mimořádnou“ a v nouzovém ubytování se ocitlo 3 258 lidí, z toho 749 dětí.

V červenci 2025 se v nouzových přístřešcích ocitlo přes 16 000 lidí, z toho bezprecedentních 5014 dětí, a počet dětí bez domova tak poprvé překročil hranici 5000.

Jak nedávno informoval deník The Irish Times, tato eskalace pod vedením šesti ministrů pro bydlení ze tří stran odráží systémové selhání, které nevykazuje žádné známky zmírnění. Krize je tedy nejen trvalá, ale i zakořeněná, endemická a stále obtížněji řešitelná, což ještě zhoršuje vláda, která není ochotna čelit značnému napětí způsobenému rekordní úrovní vnitřní migrace a žadatelů o mezinárodní ochranu.

Vlády, které následovaly po sobě, se opíraly především o rétorické závazky, vyhlašovaly strategie s odvážnými názvy a lesklými prezentacemi, ale jen zřídkakdy se podrobovaly tvrdé odpovědnosti, když byly cíle nesplněny. Každý plán byl prezentován jako přelomový, avšak čísla ukazují nepřerušenou vzestupnou trajektorii. Politické náklady na neúspěch byly absorbovány bez následků, takže skupiny občanské společnosti musely rok co rok opakovat stejná varování.

Článek v Irish Times také zdůrazňuje neúprosný nárůst počtu bezdomovců od roku 2014, když poukazuje na skutečnost, že počet lidí, kteří jsou v současné době v nouzovém ubytování, se za deset let téměř pětinásobně zvýšil.

Ber Grogan, výkonný ředitel organizace Simon Communities, trvá na tom, že krize je „stoprocentně řešitelná“, a přičítá její přetrvávání vládní politice, která považuje bydlení za komoditu, nikoli za právo.

Pat Dennigan z irské pobočky Focusu se k tomu připojuje a tvrdí, že mantra o „zvyšování nabídky“ je nedostatečná, pokud se nezaměří na sociální a dostupné bydlení přizpůsobené rodinám s nízkými příjmy. Přesto, a to zcela zjevně, se po sobě jdoucím administrativám nepodařilo dosáhnout smysluplného pokroku, a to prostřednictvím plánů, jako jsou Rebuilding Ireland a Housing for All, které nesplnily své ambiciózní cíle.

Zpráva Knihovny a výzkumné služby Oireachtas, Tackling Homelessness (19. března 2025), poskytuje další vhled do složitosti této problematiky.

V říjnu 2024 bylo v nouzovém ubytování 14 966 osob, z toho 4 645 dětí, což je o 1 787 osob více než v předchozím roce. Zpráva rovněž upozorňuje na strukturální faktory, jako je nedostatek cenově dostupného bydlení a problémy na trhu se soukromým nájmem, přičemž jako hlavní důvody nových osob bez domova jsou uváděny „výpověď z nájmu“ a „rozpad vztahu“.

Ačkoli model Housing First, zaváděný na celostátní úrovni od roku 2018, slibuje řešení složitých případů, jeho implementace zůstává nedůsledná a širší strategie zvyšování nabídky sociálního bydlení nedrží krok s poptávkou.

Je také pravda, že zatímco strukturální problémy, jako je nedostatek sociálního bydlení a rostoucí nájemné, jsou nepopiratelnými faktory, neochota vlády uznat dopad bezprecedentní vnitřní migrace je zjevným opomenutím.

Irsko zaznamenalo prudký nárůst žadatelů o mezinárodní ochranu a migrantů, přičemž ministerstvo pro integraci hlásí, že jen v roce 2024 podalo více než 30 000 žádostí o azyl, vedle významné legální migrace, která je způsobena ekonomickými příležitostmi v technologických a dalších odvětvích.

Tento příliv obyvatel vyvolává obrovský tlak na již tak napjatý systém bydlení. Zpráva Oireachtas uvádí, že 61 % dospělých v nouzovém ubytování tvoří muži a značnou část tvoří cizinci, což odráží demografickou rozmanitost postižených.

Navzdory tomu však oficiální vyprávění jen zřídkakdy spojuje tyto souvislosti a raději se soustředí na selhání domácí politiky, zatímco soupeření o zdroje, které migrace prohlubuje, opomíjí.

Naoise Ó Cearúil, poslanec za stranu Fianna Fail, vznesl tuto otázku v parlamentní otázce a vyzval vládu, aby předložila strategii řešení bezdomovectví mezi žadateli o mezinárodní ochranu. Ó Cearúil zdůraznil nedostatek ubytování na míru a spoléhání se na nouzová opatření, jako jsou hotely a penziony, které nejsou dostatečně uzpůsobeny pro dlouhodobý pobyt.

Jen v Dublinu je 7 388 dospělých bezdomovců, z nichž mnozí jsou v soukromých nouzových ubytovnách, a je zřejmé, že systém se pod tíhou poptávky prohýbá. Odmítání otevřeně diskutovat o tom, jak migrace zatěžuje zdroje, může vyvolat pochopitelnou míru nevole.

Článek v Irish Times také podrobně popisuje řadu politických chyb, které se staly v uplynulém desetiletí. Platba na podporu bydlení (HAP), která se od roku 2016 nezměnila, neodpovídá rostoucímu tržnímu nájemnému, takže rodiny s nízkými příjmy jsou ohroženy vystěhováním.

Program „nájemník na místě“, který má zabránit bezdomovectví tím, že umožní radám odkoupit nemovitosti od pronajímatelů, je stále nedostatečně financován. V roce 2024 bylo skutečně postaveno, získáno nebo pronajato pouze 4 265 nových sociálních bytů, což je daleko méně, než je potřeba k omezení krize.

Lidské oběti této krize jsou ohromující. Více než 5 000 dětí nyní žije v nouzovém ubytování a čelí dlouhodobému traumatu, jak uvádí Grogan. Stále častěji jsou postihováni i starší lidé, kteří jsou ve věku nad 65 let nuceni žít v nestabilních podmínkách. Na tento aspekt krize pravidelně upozorňuje charitativní organizace pro seniory ALONE.

ALONE v roce 2024 dále upozornila na alarmující trendy, „mezi něž patří rostoucí počet starších lidí, kteří si pronajímají byt bez jistoty a ochrany, rostoucí závislost na bydlení od místních úřadů, klesající míra vlastnického bydlení a nárůst počtu starších lidí, kteří se potýkají s hypotečními nedoplatky“.

Seán Moynihan, generální ředitel společnosti ALONE, tehdy řekl: „V posledních deseti letech jsme byli svědky nárůstu problémů s bydlením. Nejdůležitější otázky, na které je třeba odpovědět, jsou, jak budou nájemníci platit nájemné v důchodu a jak budou jako nájemníci konkurovat a hledat bydlení na stále konkurenčnějším trhu s nájemními byty. Právě nedostatek věrohodné odpovědi je příčinou bezdomovectví starších lidí v současnosti a bude ho způsobovat i nadále u čtyřicátníků a padesátníků, až se dostanou do důchodu v každoročně rostoucí míře.“

Kromě statistik popisují zprávy z první linie rodiny, které se pohybují mezi hotelovými pokoji a dočasnými přístřešky bez jakékoliv stability. Děti se potýkají s přerušením školní docházky, nedostatkem prostoru pro studium nebo hry a dlouhým dojížděním z nouzových ubytoven do škol. Charitativní organizace varují, že tato nestabilita připravuje generaci na dlouhodobé znevýhodnění, přičemž psychologický dopad nejistého bydlení je stejně škodlivý jako samotná materiální nouze.

Deník Irish Times rovněž cituje výzvu Pata Dennigana k „změně přístupu“ a varuje, že bez zaměření na sociální bydlení budou rodiny s nízkými příjmy nadále procházet nouzovými přístřešky.

Normalizace bezdomovectví zjevně hrozí upevněním sociálních rozdílů a nerovnost se stává charakteristickým rysem irské společnosti. Kromě toho hrozí, že vláda nebude řešit dopady migrace, což povede k dalšímu rozkladu společnosti.

Migranti sice nejsou sami o sobě příčinou krize, ale nedostatek transparentního plánování kapacit nebo jejich integrace do již tak přetíženého trhu s bydlením posiluje pocit nedostatku.

Výše citovaná zpráva Oireachtas poukazuje na finský model Housing First jako na úspěšný příklad, kde se bezdomovectví podařilo snížit díky rychlému opětovnému zabydlení a komplexním službám.

Irská verze je sice slibná, ale nemá dostatečný rozsah a finanční prostředky. Vládní závazek 6 miliard eur na sociální a dostupné bydlení v roce 2025 je krokem vpřed, ale jak bylo uvedeno v nedávném návrhu Dáilu, odhadovaná částka 20 miliard eur potřebná ročně k zajištění 50 000 bytů jen podtrhuje velikost nedostatku finančních prostředků.

Bez řešení stagnace sazeb HAP, rozšíření programů pro nájemníky na místě a upřednostnění sociálního bydlení bude krize přetrvávat.

Vláda se musí k otázce migrace postavit čelem. To neznamená obviňovat přistěhovalce, ale uznat potřebu koordinovaného plánování, které by vyvážilo požadavky na bydlení.

V opačném případě hrozí, že se důvěra veřejnosti ještě sníží a sociální napětí se ještě zvýší.

Na irskou krizi bezdomovectví nelze pohlížet jinak než jako na usvědčující obžalobu desetiletého selhání politiky.

Irish Times a zprávy Oireachtas odhalují rozsah problému: více než 16 000 lidí v nouzovém ubytování, což je pětinásobný nárůst od roku 2014, a vláda není schopna splnit své sliby ani řešit rostoucí nájemné. Tyto faktory a nevyřčený dopad rekordní úrovně migrace již nelze ignorovat. Jak již bylo řečeno, irský politický mainstream a po sobě jdoucí irské vlády prokázaly až rozčilující schopnost.