Subscribe
Naše země se dotahuje na Francii, snižuje odstup od Německa a překonává průměr eurozóny: postkovidové oživení přináší ovoce
V mezinárodním kontextu poznamenaném geopolitickou nestabilitou, přetrvávající inflací a makroekonomickou nejistotou se Itálie jeví jako překvapivý a pozitivní případ v rámci eurozóny. Nejnovější údaje Evropské komise obsažené v jarních hospodářských prognózách nabízejí povzbudivé podněty k zamyšlení: Italský HDP na obyvatele přepočtený podle parity kupní síly dosáhl úrovně HDP Francie. Cíl, který zdaleka není samozřejmý, znamená pro italskou ekonomiku bod obratu a je známkou vitality po desetiletích stagnace.
HDP na obyvatele: reálnější měřítko blahobytu
Údaj o HDP na obyvatele očištěný o kupní sílu představuje realističtější ukazatel skutečného bohatství občanů, protože zohledňuje životní náklady a demografickou dynamiku, což jsou prvky, které často zkreslují srovnání mezi státy. Z tohoto pohledu nabývá pokrok Itálie ještě větší hodnoty. V roce 2020 činil rozdíl mezi italským a francouzským HDP na obyvatele 10,1 %. Dnes se tento rozdíl zcela zmenšil, což vedlo k tomu, že Itálie dosáhla jednoho z hlavních evropských měřítek. To však není vše: ve stejném období se rozdíl vůči Německu snížil téměř o polovinu, z 24,3 % na 13,9 %. Ještě symboličtější je předstižení průměru eurozóny, který byl překročen o 1,1 %. Údaj, který vykresluje zemi schopnou odhodlaně reagovat na pandemickou krizi a posiluje její pozici v Evropě.
Oživení tažené zaměstnaností
Mezi faktory, které přispěly k tomuto růstu, vyniká trh práce. Itálie v posledních dvou letech zaznamenala výrazný nárůst zaměstnanosti, který dosáhl nových rekordů. Tento výsledek měl nejen přímý dopad na disponibilní příjmy domácností, ale také stimuloval domácí spotřebu, která je v ekonomice se silnou složkou výroby a služeb, jako je ta italská, klíčovým prvkem. Je pravda, jak upozorňují analytici, že produktivita na zaměstnance zůstává nevyřešeným problémem: produkt na pracovníka je v Itálii stále nižší než v jiných evropských zemích. Směr je však nastaven a signály jsou uklidňující. Dynamika trhu práce představuje zásadní výhodu pro řešení budoucích výzev, počínaje technologickými inovacemi a ekologickým přechodem. Výsledná sociální stabilita rovněž přispívá k posílení soudržnosti systému země.
Itálie lepší než Španělsko a dohání Německo
Pokud se podíváme na srovnání s jinými velkými evropskými zeměmi, čísla hovoří sama za sebe. Každý Ital dnes při stejné kupní síle vyprodukuje o 6,2 % více než každý Španěl. Náskok, který byl v roce 2020 ještě výraznější (+13,1 %), ale v předchozích letech byl téměř nulový (+5,9 % v roce 2015). Španělsko hodně uteklo, ale Itálie dokázala svou pozici upevnit. A oživení ve srovnání s Německem, i když stále neúplné, je zřejmé: překonání rozdílu více než deseti bodů za pět let není malý úspěch, zejména s ohledem na známé strukturální potíže naší země.
Výzvy jsou stále otevřené, ale směr je správný
V celkovém obrazu rozhodně nechybí stíny. Úroveň veřejného dluhu zůstává velmi vysoká a představuje strukturální brzdu hospodářské politiky. Kromě toho se celkový italský HDP ještě nevrátil na úroveň před krizí v roce 2008 a celkový blahobyt je stále daleko od vrcholů dosažených na přelomu tisíciletí. Je však správné ocenit, co je třeba. Itálie ukázala, že dokáže rázně reagovat na jednu z nejtěžších krizí ve své nedávné historii a obnovit konkurenceschopnost a relativní blahobyt. Předstihnutí Francie v HDP na obyvatele není jen symbolickým vítězstvím: je to důkaz ekonomické struktury, která je navzdory tisícům obtíží stále schopna překvapovat a růst. Nyní může upevnění těchto výsledků pomocí účinných strukturálních reforem skutečně změnit budoucnost.
Alessandro Fiorentino