Subscribe
Sen Evropské komise o „zelené planetě“ se stal noční můrou pro zemědělce, podnikatele a spotřebitele v celé EU. Noční můra, která se chýlí ke konci, protože hlasování středopravicových sil v Evropském parlamentu z 13. listopadu je dalším hřebíčkem do rakve Zelené dohody. Od spuštění jednoho z nejambicióznějších plánů navržených Evropskou komisí uplyne velmi brzy šest let. „Zelená dohoda promění EU v moderní, konkurenceschopnou a zdrojově efektivní ekonomiku.“ Tento obrovský slib si můžete přečíst na internetových stránkách Evropské komise. Tato mimořádná vize podstatného snížení emisí skleníkových plynů, která promění Evropu v „první klimaticky neutrální kontinent“, je skutečným vzorem pro zbytek světa. Díky „spravedlivému a udržitelnému“ přechodu bychom za méně než tři desetiletí měli „zelenou planetu“, na níž by energie pocházela téměř výhradně z obnovitelných, a tedy „čistých“ zdrojů. Ale jaký kontrast mezi sny a realitou!
Realistické politické síly mnohokrát alarmovaly před posedlostí konkurenceschopností, odtržením od reality a byrokratickými excesy. Ve jménu „konkurenceschopnější“ a „efektivnější“ EU a zelené renesance máme Unii, která je stále méně konkurenceschopná, stále chudší a stále více vzdálená skutečným potřebám vlastních občanů.
Šest let po zavedení Zelené dohody se situace liší od toho, co její zastánci důsledně prosazovali.
Dne 13. listopadu hlasovalo v Evropském parlamentu 382 poslanců pro odstranění nesmyslné byrokratické zátěže podnikatelů, zatímco proti bylo pouze 249 poslanců a 13 se zdrželo hlasování. Zprávy o sociálních a environmentálních otázkách by tak musely podávat pouze společnosti s více než 1 750 zaměstnanci a ročním čistým obratem vyšším než 450 milionů eur, zatímco menší společnosti by byly od těchto zpráv o udržitelnosti osvobozeny. Požadavek náležité péče by se vztahoval pouze na velmi velké společnosti, které by již nemusely vypracovávat plány přechodu na změnu klimatu. Omnibus I, jak se tento balíček nazývá, bude v nadcházejících týdnech projednáván s vládami členských států s nadějí, že aktualizované právní předpisy budou připraveny do konce roku.
Někteří považují hlasování z 13. listopadu za významné vítězství středopravicových sil v Evropském parlamentu, ale tento postoj nemůže být založen pouze na ideologickém boji. Omezení některých škodlivých pravidel uplatňovaných vůči malým a středním podnikům a zrušení povinnosti vypracovávat plány přechodu na změnu klimatu a doložky o občanskoprávní odpovědnosti je ve skutečnosti úspěchem realistů a těch, kteří podporují obnovení rovnováhy evropské ekonomiky na přirozeném základě. Odstranění zatěžujících předpisů znemožňuje udržovat nerealistické environmentální cíle.
Stále tvrdší postoj k politikám v oblasti klimatu, které se ukázaly jako neúspěšné, není ani nový, ani překvapivý. Když v lednu spoluvedoucí skupiny ECR odpověděli v dopise šéfovi PfE, že „jsme i nadále odhodláni spolupracovat s podobně smýšlejícími partnery, jako jste vy, abychom čelili ideologickým excesům Zelené dohody a prosazovali politiky, které jsou v souladu s hospodářskými a strategickými prioritami Evropy“, zdálo se, že na této straně politického spektra je vše naprosto jasné. Spolupráce se rozšířila i na poslance EPP, kteří 13. listopadu rozhodně naklonili misky vah ve prospěch omezení dalekosáhlých a destruktivních regulací. Toto hlasování nebylo ani náhodné, ani shodou okolností. Je to signál návratu k normálu.
Když se ukázalo, že Zelená dohoda není ničím jiným než obrovskou lží, přímým útokem na blahobyt evropských občanů a konkurenceschopnost, kterou měla podpořit, kdysi krásný sen se začal hroutit. Nelze ignorovat potřeby vlastních občanů, nelze zavádět zatěžující náklady nebo absurdní omezení a tvrdit, že jde o pokrok. Každá vize, která není založena na realismu a pragmatismu, se rozplyne jako každá jiná iluze.