Měl by našim národům vládnout Trump, nebo Platón?

Proč tolik lidí tvrdí, že nová konzervativní pravice je nepřátelská vůči vědění? Že se brání faktům. Copak se pravice ve všem mýlí a levice má pravdu? Mají pokrokáři na své straně vědění, zatímco konzervativci mohou žít v nevědomosti?

Je věčným dilematem rozhodnout, jakou roli by měli mít odborníci v demokratické společnosti. Jakou funkci by měl výzkum a věda plnit v demokratických politických procesech?

Slovo demokracie znamená vládu lidu. Lid by měl vládnout prostřednictvím všeobecných a svobodných voleb, v nichž si volí své zástupce, které by pak měl mít možnost také odvolat. Ale co když odborníci, experti, nesdílejí názor lidu? Co se pak stane? Měl by lid a jeho zástupci, politici, odborníkům ustoupit?

Problém vztahu, který chceme vidět mezi politickou mocí a institucionalizovaným věděním, je věčný. Platón ve své slavné knize Republika napsal, že k řízení země se nejlépe hodí filozofové. Pouze filosofové vědí, co je pravdivé, správné a dobré. Pravda a spravedlnost by zvítězily, kdyby lidé, kteří nejlépe rozumí tomu, co je pravdivé a spravedlivé, měli přístup k moci. Platón použil analogii s kapitánem, který je vyškolen k řízení lodi. Měl na mysli, že bychom se měli dívat na stát jako na loď: ke správnému řízení lodi je zapotřebí znalostí a moudrosti.

Často se říká, že Platónovy myšlenky je třeba chápat jako reakci na athénskou demokracii, kde většina lidu měla v zásadě moc dělat cokoli. Problémem byla také nestálost moci: výmluvní svůdci mohli lid svést a lid mohl mít potíže s tím, aby viděl, co zemi dlouhodobě nejlépe slouží.

V našem moderním světě pečlivě rozlišujeme mezi odbornými znalostmi a politickou mocí. Odborníci jsou potřební a ti, kdo mají moc, by se s nimi měli radit. Měli by poskytovat znalosti a vhled. Své odborné znalosti by měli dát do služeb moci. Odborníci by však neměli mít politickou moc. Politická moc by měla být vždy sporná. Měla by mít možnost být odvolána a měla by mít možnost nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Důležité je, že politická moc by v zásadě měla mít právo se mýlit. Politická rozhodnutí musí být zpochybnitelná. Proto je důležité, aby byla nakonec přijímána kvůli ideologickému hodnocení. Jak jinak by bylo možné zpochybnit a odmítnout moc? Pokud má moc rozhodovat ten, kdo to ví nejlépe, bude tato rozhodnutí v zásadě nemožné zpochybnit. Pokud se moc nemůže mýlit, budeme žít v diktatuře vědění. V takové situaci by byla odborníkům přisouzena neomezená moc. Protože oni vědí. Pak jsou to oni, kdo by měl činit všechna rozhodnutí, ne?

Ale my to tak nechceme. Nechceme žít pod tyranií vědění. Ani pod tyranií dobra, ani pod tyranií spravedlnosti. Proč ale nechceme, aby se realizovaly Platónovy představy o moudré a blahodárné politické vládě filosofů? Proč nechceme žít pod tyranií pravdy a spravedlnosti? Protože chceme mít možnost vyloučit moc? Ano, pravděpodobně. Ale také proto, že tak nějak chápeme, že neexistují filosofové, kteří by měli přístup k pravdě i spravedlnosti. Filozofům prostě nevěříme. Nevěříme vědě, nevěříme vědění. Chceme o svých životech rozhodovat sami. Chceme sami rozhodovat o tom, jak budeme žít a jaká rozhodnutí budeme činit. Každá moc korumpuje a vláda odborníků se nevyhnutelně stává diktaturou odborníků a my pod takovou diktaturou žít nechceme.

To jsou některé z problémů spojených s vírou v nezbytný vliv vědy a odbornosti na politická rozhodnutí. Věříme, že moudří politici by měli naslouchat odborníkům, ale zároveň si uvědomujeme, že tito odborníci jsou do jisté míry vedeni ideologickými preferencemi a ohledy. Chápeme, že odborníci také usilují o moc. Chápeme, že jejich znalosti jsou také chybné. A možná chápeme, že řešení, která experti navrhují, nám neprospívají. My jako jednotlivci nemusíme mít žádný prospěch z toho, že se něco, co je prohlašováno za objektivně pravdivé a správné, stane politickou realitou. A proto nechceme vládu expertů, chceme naslouchat tomu, co říkají odborníci, ale chceme mít možnost jednat politicky proti radám expertů, pokud to považujeme za žádoucí.

Proč je důležité o tomto tématu diskutovat právě teď? Proč se právě teď tolik mluví o znalostech, o pohrdání znalostmi, o lžích a o falešných zprávách? Pravděpodobně proto, že v posledních zhruba deseti letech procházíme významnou politickou změnou, kdy je staré myšlenkové paradigma zpochybňováno novým.

Politická levice ovládá naše akademické instituce od roku 1968. Nejprve prostřednictvím intelektuálního vlivu několika radikálních, předních intelektuálů a jejich příznivců mezi studenty. Později prostřednictvím radikálních levicových intelektuálů, kteří ovládli naše vzdělávací instituce. Ti do značné míry akademizovali své ideologické přesvědčení a vytvořili nové akademické obory, jako jsou postkoloniální studia a genderová studia. Přírodní vědy byly rovněž ideologizovány a v několika zemích se vědcům zaměřeným na obnovitelné zdroje energie a ekologický přechod podařilo udělat kariéru na univerzitách snadněji než jejich ideologickým odpůrcům. Také vzdělávání učitelů v mnoha zemích bylo silně charakterizováno levicovou ideologickou indoktrinací.

Když se nyní objeví nová pravice, která nejen zpochybňuje převládající paradigma, ale také se chopí moci (USA, Itálie, Švédsko), je přirozené, že všichni lidé, kteří byli formováni levicovou akademií, označují tuto novou pravici za nepřátelskou vůči vědění. Je také přirozené, že se v institucích, které v současnosti ovládají, staví na odpor. Jde o univerzity, ale často také o úřady. A přirozeně se do toho zapojují i média. Všechny formy konzervativního či nacionalistického odporu vůči levicově-liberálnímu myšlenkovému paradigmatu jsou popisovány jako vedené pohrdáním věděním a fake news.

Když Trump v USA, Meloni v Itálii nebo třeba Švédští demokraté ve Švédsku jednají politicky v souladu se sliby, které dali ve volebních kampaních, budou levicoví politici a někteří vědci tvrdit, že jednají proti vědění a vědě. Může jít o to, jak se společnost nejlépe vypořádá s kriminalitou nebo nelegální imigrací. Mohlo by jít o investice do jaderné energetiky nebo klimatickou politiku. To, že k tomuto konfliktu dochází, není nijak pozoruhodné ani překvapivé. Mnozí z těchto odborníků, kteří nyní různými způsoby vystupují proti konzervativní obnově politického vývoje v západním světě, nejsou jen odborníci, ale také ideologové.

To neznamená, že veškeré poznání je ideologické nebo že veškerý výzkum prováděný na našich univerzitách je levicový. Nová politická pravice by samozřejmě měla naslouchat i odborníkům. Samozřejmě by měla naslouchat námitkám a moudrým radám. Měla by také naslouchat svým vlastním odborníkům, protože takoví odborníci existují. Ale především by měla jednat v souladu s vůlí lidu, který jim dal moc. Neměli bychom mít vládu odborníků. Neměli bychom mít žádné filosofy, kteří by řídili naše země. Je lepší, aby vládl lid.

Demokracie není bezchybná. Ale mnohem horší by bylo žít pod tyranií vědění. Protože co když jsou všichni genderoví vědci a neomarxističtí profesoři literatury právě těmi filozofy, kteří by podle Platóna měli vládnout našim zemím? Jak nepříjemná představa! Ještě štěstí, že filosof Platón nesmí vládnout naší demokracii.