Subscribe
15% celní strop a masivní nákupy energie z USA mají zmírnit napětí, ale dohoda vyvolává v Evropě politické spory.
Americký prezident Donald Trump a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve Skotsku zveřejnili historické oznámení o rozsáhlé transatlantické obchodní dohodě, jejímž cílem je zabránit eskalaci obchodní války mezi dvěma největšími světovými ekonomikami. Pakt zavádí 15% celní strop na většinu vývozu z EU do USA, zabraňuje tomu, aby vstoupila v platnost hrozící 30% cla, a zahrnuje významný závazek Evropské unie nakupovat v příštích třech letech americké energie v hodnotě 750 miliard dolarů. Kromě toho se EU zavázala k investicím ve výši 600 miliard dolarů na území Spojených států.
„Jedná se o obchodní dohodu mezi dvěma největšími ekonomikami světa,“ řekl Trump a označil dohodu za významné vítězství. „EU nakoupí energie za 750 miliard dolarů. Je to fantastické. A 600 miliard dolarů v nových investicích v USA – to je velmi důležité.“
Vyhnout se obchodní válce
Dohoda byla uzavřena po měsících intenzivních jednání, která začala z velmi protichůdných pozic. Napětí vzrostlo poté, co USA pohrozily uvalením 30 % cel na širokou škálu vývozů z EU. Nově dohodnutý 15% limit nyní zahrnuje klíčová odvětví, jako jsou automobily, polovodiče a léčiva – oblasti, které jsou pro evropské hospodářství zásadní.
Předsedkyně von der Leyenová uznala, že jednání byla obtížná, ale zdůraznila důležitost jejich výsledku. „Tato dohoda přináší jistotu v nejisté době. Zajišťuje stabilitu a předvídatelnost pro občany a podniky na obou stranách Atlantiku,“ uvedla. Podle ní je nyní 15% celní sazba jednotným stropem, který „zahrnuje vše“ a představuje „nejlepší výsledek, kterého jsme mohli dosáhnout“.
Dohoda sice zavádí některá ustanovení o nulových clech pro vybraná průmyslová odvětví, jako je letecký průmysl a některé mikroprocesory, ale EU zdůrazňuje širší rámec spolupráce a stability. „Bylo to tvrdé, bylo to spravedlivé, ale bylo to tvrdé,“ přiznala von der Leyenová, když popisovala proces vyjednávání.
Energie jako vyjednávací prostředek
Pravděpodobně nejzajímavějším prvkem dohody je závazek Evropské unie nakoupit americkou energii, včetně zemního plynu, ropy a obnovitelných zdrojů, za ohromujících 750 miliard dolarů. Tyto nákupy se uskuteční během tří let a znamenají dramatické prohloubení energetických vazeb mezi USA a Evropou.
Pro Trumpa, který dlouhodobě prosazuje zvýšení vývozu energie z USA, je dohoda potvrzením jeho strategie posílení americké energetické dominance. „Je to velmi velká věc,“ řekl a zdůraznil velikost i strategický význam energetických závazků EU.
Dalších 600 miliard dolarů evropských investic do amerického průmyslu je zaměřeno na posílení dlouhodobé spolupráce se zaměřením na infrastrukturu, čistou energii a pokročilou výrobu. Tyto investice pravděpodobně přinesou prospěch americkým pracovním místům a lze je považovat za diplomatické vítězství Trumpovy administrativy před potenciální kampaní za znovuzvolení.
Rozdělené reakce v Evropě
V Evropě se politické reakce na dohodu ostře polarizovaly. Italská premiérka Giorgia Meloniová dohodu uvítala a označila ji za „pozitivní výsledek“, který pomáhá vyhnout se plnohodnotné obchodní válce. Členové italské vládnoucí koalice dohodu chválili jako pragmatický kompromis, který chrání klíčová odvětví před dalšími sankčními cly.
Opozice však vyjádřila rozhořčení. Elly Schleinová, předsedkyně Demokratické strany, označila 15% clo za „zničující“ a za ústupek, který poškodí evropský průmysl. „To není dohoda – je to kapitulace,“ řekla. Ke kritice se připojil i bývalý premiér Giuseppe Conte, který prohlásil, že Trump je jasným vítězem, a označil EU, von der Leyenovou a Meloniho za poražené ve vyjednávání.
Tato kritika odráží širší obavy, že EU možná obětovala příliš mnoho, aby si zajistila celní úlevy, zejména když souhlasila s tak rozsáhlými nákupy energie ze Spojených států. Někteří se obávají, že tato závislost by mohla ohrozit dlouhodobé cíle Evropy v oblasti energetické transformace nebo oslabit její vliv při budoucích obchodních jednáních.
Strategické důsledky
Kromě politických otázek má dohoda významné důsledky pro globální hospodářský řád. Znamená posun v transatlantických vztazích směrem k partnerství více zaměřenému na transakce a energetiku. Může také sloužit jako model – nebo varování – pro to, jak geopolitická jednání v éře velmocenské konkurence stále více spojují obchod, energetiku a investice do jednoho strategického balíčku.
Zda dohoda přinese slibovanou stabilitu a ekonomické výhody, se teprve ukáže. Prozatím však Spojené státy a EU ustoupily z cesty a vstoupily do nové fáze spolupráce, která se opírá o kompromis a obchodní kalkulaci.
Alessandro Fiorentino