Subscribe
Navzdory rostoucímu tlaku ze strany liberálně-progresivního tábora vydal polský Ústavní soud nedávno rozhodnutí, které si zaslouží velký obdiv. Rozhodnutí ústavních soudců ze dne 28. července, jímž byla zamítnuta registrace manželství osob stejného pohlaví uzavřených v jiných členských státech EU v polském matričním rejstříku, je skutečně historické – a velmi povzbudivé jak pro konzervativce, tak pro zastánce ústavního práva. Bez ohledu na osobní názory či ideologii neponechává polská ústava žádný prostor pro nejednoznačný výklad. Manželství je výlučně „svazkem mezi mužem a ženou“, což je definice, která by měla být zakotvena v základním zákoně každé země EU.
Konkrétně na základě jednomyslného rozhodnutí ústavních soudců nebude polský stát vydávat ověřené opisy pro jiné svazky než manželství – uzavřené mimo území Polska. Ústavní soud ve svém odůvodnění vysvětlil, že nařízení vydané Ministerstvem pro digitální záležitosti – které by umožnilo formální registraci homosexuálních svazků uzavřených v zahraničí – je „neslučitelné“ s ústavními ustanoveními a jeho vstup v platnost by porušoval polský základní zákon. Podle článku 18 Ústavy „manželství, jako svazek muže a ženy, stejně jako rodina, mateřství a rodičovství, jsou pod ochranou a péčí Polské republiky“. V rámci polského ústavního rámce existuje manželství výlučně mezi mužem a ženou a tento svazek je chráněn státem. Není zde žádný prostor pro výklad; rozhodnutí Ústavního soudu bylo opodstatněné a spravedlivé, i když se progresivní krajní levice snaží tyto anomálie „normalizovat“.
Rozhodnutí Ústavního soudu padlo na konci složitého období, které započalo koncem listopadu 2025, kdy Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že všechny státy Evropské unie musí uznávat „manželství osob stejného pohlaví“, která byla uzavřena v jiném členském státě. Toto rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie bylo tehdy vykládáno jako namířené přímo proti Polsku, a to kvůli odmítnutí tohoto státu zapsat „manželský“ list dvou polských mužů, kteří svůj vztah formalizovali v Německu a následně se přestěhovali do Polska.
V návaznosti na rozhodnutí nejvyššího soudu EU, které členské státy zavázalo uznávat „manželství osob stejného pohlaví“ oficiálně uzavřená v jiné zemi EU, rozhodl letos v březnu polský Nejvyšší správní soud, že homosexuální „manželství“ není v rozporu s polskou národní identitou, a je proto přijatelné. Následně středopravicová a progresivní Tuskova vláda přijala zákon, který měl vstoupit v platnost na konci srpna. Na začátku června však skupina konzervativních zákonodárců z bývalé vládní strany Právo a spravedlnost podala odvolání k Ústavnímu soudu, jehož rozhodnutí ze dne 28. července – které je závazné – vyvolalo šokové vlny daleko za hranicemi Polska.
Před dvěma týdny využil prezident republiky Karol Nawrocki svého práva veta k zablokování dalšího vládního návrhu zákona, který by nesezdaným párům – zjevně s cílem zahrnout i páry stejného pohlaví – přiznal určitá práva a výhody vyhrazené výlučně pro manželské páry. „Jako strážce ústavy nemohu akceptovat řešení, které by narušilo výjimečný status manželství,“ prohlásil tehdy prezident Nawrocki. A tomuto nesmyslu zabránil, přesně tak, jak slíbil.
Mimořádně mocné síly vyvíjejí obrovské úsilí s cílem podkopat křesťanské hodnoty a narušit velkou instituci manželství – tento posvátný svazek mezi mužem a ženou. Pevný a nekompromisní postoj prezidenta Karola Nawrockého a historické rozhodnutí Ústavního soudu jsou důkazem toho, že Polsko zůstává baštou a článek 18 polské ústavy funguje jako štít.
Válka však zdaleka není vyhrána. Progresivisté sice možná prohráli jednu bitvu – a to skutečně velmi důležitou –, ale jejich útoky budou pokračovat, protože se nevzdají snahy vnutit ostatním svou jedovatou ideologii. Ať to stojí, co to stojí.