Subscribe
Belgie je zemí, která od 1. ledna letošního roku převzala předsednictví Rady Evropské unie do 30. června 2024.
Tato praxe platná od roku 1952, kdy poprvé předsedala Spolková republika Německo, pak pokračovala v průběhu let, až bylo od roku 1958 dosaženo dohody o rotaci každých šest měsíců.
Od té doby se současných 27 členských zemí střídá, aby ji převzalo. Pro belgickou reprezentaci je to již třinácté předsednictví, po Španělsku a před Maďarskem. V tomto případě se očekává, že tyto tři státy budou úzce spolupracovat a vytvoří „trio“, skupinu, která bude svými návrhy a rozhodnutími rozhodovat o tom, jaká bude budoucnost Evropy v nadcházejících měsících.
O čem je předsednictví Rady Evropské unie?
Stát, který dočasně přebírá předsednictví EU, se musí účastnit všech zasedání a schůzí Rady EU a organizovat je, zastupovat ji u ostatních orgánů, které se daným orgánem zabývají, a vykonávat běžnou činnost Společenství. V letošním roce čeká Belgii velmi důležitý úkol, a sice obnova Parlamentu, neboť volby do Evropského parlamentu se budou konat 6. až 9. června 2024. Rozhodně však nejde o nejchoulostivější okamžik, kterému bude čelit, vezmeme-li v úvahu současnou situaci, v níž se Evropa v této době nachází.
Co čeká Belgii během šesti měsíců jejího předsednictví?
Když si uvědomíme, že již několik měsíců čelíme globální pandemii (sars covid-19), že válka mezi Ruskem a Ukrajinou destabilizovala převážně evropské rovnováhy, že nový válečný konflikt na Blízkém východě silně štěpí veřejné mínění, nemluvě o bezprostřední potřebě prohloubit problém energetické a ekologické krize a udržet pevné vztahy ve společenství, blížící se evropské volby a důležitost podněcování lidí k účasti na volbách, přesvědčování většiny k účasti na politickém a demokratickém životě, velmi často opomíjené, se stávají jedním z nejnepatrnějších úkolů, které je třeba zvážit.
Belgický premiér Alexander de Croo prohlásil, že jedním z klíčových aspektů, kterým se bude vláda, v jejímž čele stojí, zabývat, bude především ekonomický aspekt, a to posílením sociálního zabezpečení a nasměrováním hospodářského a průmyslového růstu k hodnotám odpovídajícím Zelené dohodě, aby bylo možné dosáhnout tolik diskutované klimatické neutrality do roku 2050. Prioritou každopádně zůstává, opět podle De Croova vyjádření pro tisk, ochrana občanů, což je možná až příliš nahodilý koncept, který by si zasloužil hlubší pozorování s podrobnými a pronikavými volbami, jež by se zaměřily na každodenní konkrétnost zkoumáním skutečných potřeb občanů. Na belgický semestr však doléhá i nedohoda na posledním zasedání Evropské rady, kdy se členské státy v otázce revize rozpočtu rozcházely v postojích, a předsednická země tak bude muset využít všech dostupných prostředků, aby evropské představitele přesvědčila a nasměrovala je ke kompromisu, který by uspokojil postoje všech.
„Než se rozšíříme, musíme se zlepšit sami.“
V jednom z rozhovorů belgický lídr opět hovoří o potřebě zlepšit práci Evropské unie, pokud jde o jednotu EU, a o nutnosti přijímat řešení rychleji než dosud. Zřejmě je tedy stále potřeba zlepšit byrokratickou stránku věci, která je považována za příliš pomalou a těžkopádnou. Je však třeba vzít v úvahu otázku východní Evropy a Balkánu, které naléhavě žádají, aby se staly součástí Společenství, ale zřejmě to není jedna z priorit, která by měla být zařazena na pořad jednání, alespoň prozatím ne.
V plánu území, na němž se nachází institucionální sídlo Evropského společenství, je pro toto pololetí stanoveno 150 opatření, ale v tuto chvíli není jisté, zda budou všechny stanovené cíle splněny. Možná by nový stát, který tuto důležitou roli zastává, měl dbát na to, aby více naslouchal, aby si více všímal skutečných potřeb občanů.