fbpx

Polští představitelé se postavili proti Evropskému aktu o svobodě médií

Kultura - 23 srpna, 2023

Na závěr svého velmi dlouhého projevu o stavu Unie v roce 2021 oznámila předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová návrh nařízení, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu.

Tvrdila, že „novináři jsou terčem útoků jen proto, že dělají svou práci“; aby toto tvrzení doložila, uvedla tři příklady: Daphné Caruana Galizia, která byla zavražděna poté, co v roce 2017 upozornila na korupci maltské socialistické vlády; Ján Kuciak, který byl rovněž zavražděn poté, co v roce 2018 upozornil veřejnost na korupci socialistické vlády na Slovensku; a Peter de Vries, který byl zavražděn v roce 2021, aby nemohl poskytnout podrobnosti o marocké mafii v Nizozemsku.

Informace jako veřejný statek, vytváření transparentnosti, zachování nezávislosti a našeho práva být informován lidmi, jako jsou oni, potřebují podle paní von der Leyenové zastavit ty, kteří ohrožují svobodu médií. S mediálními společnostmi nelze zacházet jako s dalšími podniky, protože „bránit svobodu médií znamená bránit demokracii“.

Cílem návrhu je údajně odstranit překážky fungování vnitřního mediálního trhu a podpořit pluralitu a nezávislost na tomto trhu.

Dne 3. února 2023 však Sejm Polské republiky vydal stanovisko, v němž uvedl, že navrhované nařízení překračuje pravomoci svěřené EU a porušuje zásadu subsidiarity.

Podle polské legislativy již jejich vnitrostátní právní řád obsahuje zvláštní ustanovení týkající se (i) jmenování vedoucího managementu a členů správní rady poskytovatelů veřejnoprávních médií, (ii) stanovení hmotněprávních a procesních pravidel, která zajistí posouzení koncentrace mediálního trhu, (iii) přidělování veřejných prostředků poskytovatelům mediálních služeb podle transparentních, objektivních, přiměřených a nediskriminačních kritérií a postupů a (iv) podávání zpráv veřejnými orgány o jejich výdajích na reklamu přidělených poskytovatelům mediálních služeb.

Důvodová zpráva Komise k návrhu neuvádí, jak jsou tyto vnitrostátní předpisy nebo předpisy jiných členských států nedostatečné k dosažení jejich cílů. Rovněž nebyly dostatečně identifikovány přínosy, které by mělo přijetí navrhovaného nařízení přinést.

Polská dolní komora parlamentu dále tvrdí, že uvedený právní základ návrhu (článek 114 SFEU) nelze považovat za vhodný, neboť navrhované nařízení upravuje kulturní otázky, jako je mediální obsah, včetně zpravodajství, kde má Unie pravomoc provádět pouze činnosti zaměřené na podporu, koordinaci nebo doplňování činností členských států. V důsledku toho by směrnice mohla být vhodná pro daný účel, ale ne nařízení.

Na druhou stranu polská exekutiva naznačila možnou částečnou podporu navrhovanému nařízení, i když vyjádřila podobné výhrady ohledně subsidiarity a právního základu, které by měla objasnit právní služba Rady.

Polský parlament nebyl jediný, kdo se proti návrhu von der Leyenové postavil. Podobné výhrady vyjádřilo Dánsko, Francie, Německo a Maďarsko.

O návrhu Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků v současné době rozhoduje výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) Evropského parlamentu.

Zdroj obrázku: Zdroj: Gov.pl