Subscribe
Uplynul měsíc od ukončení španělského předsednictví Rady EU. Bouřlivé předsednictví bylo poznamenáno nepředvídanými předčasnými volbami a ostudným jednáním s katalánskými separatisty.
Šestiměsíční rotující předsednictví pod vedením Pedra Sáncheze přineslo evropskému projektu jen málo hmatatelných výsledků. Zanechala však propagandistickou linii útoku proti evropským konzervativcům, která udává tón politické debatě nejen ve Španělsku, ale i v dalších členských státech.
V polovině prosince se v Evropském parlamentu odehrály napjaté scény během parlamentní rozpravy, v níž měl Sánchez teoreticky představit poslancům úspěchy španělského předsednictví. Sánchez se však místo toho rozhodl vynadat evropským konzervativcům a vyřídit si účty s předsedou Evropské lidové strany Manfredem Weberem, čímž porušil zamýšlenou neutrální, konsensuální a mosty vytvářející institucionální roli předsednictví Rady.
Navzdory budování konsensu, kterým by se předsednictví Rady mělo vyznačovat, Sánchez během rozpravy použil stejnou rozdělující a polarizující rétoriku, jakou používá ve Španělsku, démonizoval své politické oponenty a prezentoval svou ideologii jako jedinou morální přednost.
Weber v rozhovoru pro španělský deník El Mundo upozornil, že Sánchez neplní své institucionální povinnosti předsedy Rady. Místo toho se soustředil pouze na kampaň jako socialista a zdálo se, že přehlíží své povinnosti v Evropském parlamentu.
Sánchez v rozpravě prohlásil, že takzvaná „krajní pravice“ představuje pro Španělsko i EU největší hrozbu. Premiér kritizoval konzervativce a obvinil je z nezodpovědnosti, protože údajně podporují strany s „extrémními“ postoji, které podle něj podkopávají stabilitu Evropské unie.
Sánchez měl na mysli Weberovu snahu o navázání kontaktů s konzervativní skupinou ECR, která má před očima volby do Evropského parlamentu v roce 2024 a snaží se vytvořit nová spojenectví s cílem najít alternativní vládní koalici k tradiční koalici EPP, liberálů a socialistů v Evropském parlamentu. Premiér Sánchez má samozřejmě problém s postoji takzvaných „krajně pravicových“ stran, které hájí národní suverenitu, staví se proti masové imigraci nebo brání evropský primární sektor a průmysl. Sánchez však opakovaně prokázal, že nemá morální zábrany polarizovat společnost a uzavírat dohody s komunistickými a separatistickými stranami, aby se udržel u moci.
Sánchez však svou kritiku Webera ještě vystupňoval, když zkreslil regionální koaliční vlády PP a VOX ve Španělsku a obvinil je z „cenzury“ divadelních představení a hudebních akcí. Obvinil je také ze snahy vrátit do ulic španělských měst jména významných osobností spojených s Frankovou diktaturou.
Poté se sarkasticky zeptal, zda je Weberovým „plánem pro Německo také přejmenovat berlínské ulice a náměstí po vůdcích Třetí říše“.
Jeho rozhodnutí zaměřit se na Webera tak neparlamentním jazykem bylo do značné míry promyšlené, a to ze dvou základních důvodů: zaprvé proto, co Weber pro Sáncheze představuje, a zadruhé kvůli volebnímu kontextu. Pokud jde o první otázku, Weber velmi kritizoval autoritářský obrat Španělska za Sánchezovy vlády. Během parlamentní rozpravy zdůraznil, že EU je „znepokojena“ a „klade si vážné otázky“ ohledně dohody mezi Sánchezem a Juntsem o amnestii vůdců neúspěšného puče z roku 2017 výměnou za Sánchezovo setrvání u moci.
Weber zdůraznil, že tato otázka přesahuje politickou příslušnost a že se točí kolem dodržování zásad právního státu. Pokud se případy korupce, násilí a dokonce i terorismu neřeší, podkopává to právní stát. Ke zhroucení dochází, když se ve Španělsku přestává uplatňovat rovné zacházení podle zákona, když zneužívání veřejných prostředků zůstává bez následků a když ve španělské vládě mají vliv lidé spojení s Vladimirem Putinem, kteří nerespektují španělskou ústavu. Podpis koaličního textu předsedou strany Sánchezem, který se zasazuje o zřízení parlamentního výboru pro kontrolu rozsudků nezávislých soudů, navíc zásadně porušuje zásady právního státu.
Druhým důvodem Sánchezova nepřátelství byly blížící se volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu 2024. Tím, že přešel do ofenzivy proti konzervativnímu bloku, se Sánchez v podstatě snaží uzavřít řady na straně socialistů. Evropští socialisté procházejí těžkým obdobím, mají za sebou skandály jako Qatargate, nepříznivé výsledky průzkumů veřejného mínění a ovládají pouze několik významných vlád členských států (Španělsko a Německo). Sánchezova rétorika tedy byla určena socialistům, aby se zakopali a zahájili ofenzívu proti konzervativnímu bloku, i když tato akce porušila Sánchezovu institucionální roli při ukončení španělského předsednictví.