Subscribe
Po více než dvou stoletích neangažovanosti představuje oficiální vstup Švédska do NATO v roce 2024 významný zlom v radikálně změněném mezinárodním klimatu. K této změně směřování přispělo zejména rostoucí vnímání hrozby ze strany Ruska, umocněné rozsáhlou invazí na Ukrajinu v roce 2022. V tomto novém geopolitickém kontextu se švédské přezbrojení nejeví jako epizodické opatření, ale jako nedílná součást dlouhodobé strategie.
VSTUP DO NATO JAKO HISTORICKÁ CÉZURA
Abychom pochopili současnou fázi militarizace Švédska, je třeba vyjít ze základní skutečnosti: překonání historické neutrality. Ruská agrese proti Ukrajině radikálně změnila evropskou strategickou krajinu. Vnímané riziko eskalace konfliktu a rostoucí vojenská asertivita Moskvy přiměly Švédsko i Finsko opustit dvě století trvající neutralitu a zajistit si kolektivní ochranu, kterou stanoví článek 5 Severoatlantické smlouvy. Švédský parlament ratifikoval přistoupení většinou hlasů napříč stranami, což odráží konsolidovaný politický a lidový konsenzus podpořený důkazy o vznikajících geopolitických rizicích.
STRUKTURÁLNÍ PŘEZBROJENÍ A ZVÝŠENÍ VOJENSKÝCH VÝDAJŮ
Nový obranný postoj Švédska je založen na komplexní a progresivní strategii vyzbrojování v souladu se standardy NATO. Od roku 2020 se vojenské výdaje již zdvojnásobily a dosáhly 2,4 % HDP, ale stanoveným cílem je dosáhnout 3,5 % do roku 2032. Jedná se o jeden z nejvyšších podílů mezi členskými státy, což je hmatatelným důkazem strategického závazku Stockholmu vůči Severoatlantické alianci. Program přezbrojení zahrnuje nákup moderních zbraňových systémů – například bezpilotních letounů, moderního dělostřelectva, protilodních zbraní a protivzdušné obrany – a také plán investic do technologických a kybernetických obranných kapacit, které jsou základními prvky moderního vedení války.
ARMÁDA ZAMĚŘENÁ NA AKTIVNÍ ODSTRAŠOVÁNÍ
Nová švédská obranná strategie se rozchází s konzervativním přístupem minulosti a přechází na logiku aktivního odstrašování založeného na připravenosti a projekci síly. Reorganizaci armády doprovází revize branné povinnosti: ta byla znovu zavedena v roce 2017 a nyní zahrnuje zrušení „pravidla deseti let“, které stanovovalo maximální hranici pro odvolání branců. Tato rozhodnutí odrážejí nové strategické uvědomění: přestože Švédsko přímo nehraničí s Ruskem, je geograficky citlivé, a to jak z hlediska potenciálního tranzitního koridoru pro jednotky NATO v případě konfliktu v Pobaltí, tak z hlediska kontroly ostrova Gotland, klíčového bodu v Baltském moři.
POLITICKÁ SOUDRŽNOST A PODPORA OBYVATELSTVA
Pozoruhodným prvkem švédské politiky v oblasti zbrojení je silný konsenzus napříč stranami. Pro balíček týkající se přezbrojení, který parlament schválil v červnu 2025, hlasovala i sociálnědemokratická opozice, což svědčí o národní jednotě v otázkách obrany. V éře poznamenané politickou polarizací to pro Švédsko představuje silnou stránku, která mu umožňuje rychle postupovat směrem k dosažení svých strategických cílů bez nejistot typických pro jiné národní scénáře.
VÝZNAMNÁ TRANSFORMACE
Vstupem do NATO se Švédsko rychle mění na plně integrovaného hráče v euroatlantické bezpečnostní architektuře. Proces přezbrojení, který Švédsko zahájilo, představuje jednu z nejvýznamnějších proměn v evropském bezpečnostním prostředí po roce 2022. Tento vývoj je výsledkem interakce tří hlavních dynamických faktorů. Za prvé, vstup země do NATO znamenal převzetí nových závazků v oblasti kolektivní obrany, což znamenalo rozchod s tradičním postojem neutrality. Za druhé, konflikt na Ukrajině a rostoucí asertivita Ruska zásadně změnily vnímání bezpečnosti ve švédské společnosti, což vedlo k většímu uvědomění si konkrétní možnosti přímého ohrožení. V neposlední řadě tato změna odráží také širší proces redefinování národní identity, zahrnující postupnou internalizaci možnosti reálného konfliktu ze strany veřejného mínění a institucí, která již není odsouvána do oblasti teoretických hypotéz. Švédsko jako symbol severské neutrality se rychle stává jedním z nejdynamičtějších aktérů nové evropské bezpečnostní architektury. Úspěch tohoto procesu však bude ve střednědobém a dlouhodobém horizontu záviset na řadě zásadních faktorů. Bude nezbytné zajistit udržení vysoce kvalitních standardů v ozbrojených silách, zajistit, aby postupné zvyšování vojenských výdajů bylo ekonomicky udržitelné, a zachovat vnitřní politickou soudržnost, která je nezbytná pro udržení takového strategického posunu.