Švédské volební drama: budoucnost země visí na vlásku

Výsledky jsou známy a do jisté míry odpovídají očekáváním, ale zároveň se od nich i odchylují.
Švédská koalice Tidö těsně podlehla červeno-zelené opozici v frustrující, velmi vyrovnané volbě, která se konala 13. září. Pro švédskou pravici bude v nadcházejících týdnech třeba rozluštit mnoho záhad, a ačkoli panuje pochopitelné zklamání z toho, že konzervativní obrat ve Švédsku bude odložen alespoň o čtyři roky, lze z této osudové volební noci vyčíst i několik pozitivních momentů.
Výsledky voleb ukazují (v době psaní tohoto článku), že levicová červeno-zelená opozice – tvořená sociálnědemokraty, Stranou levice, Stranou zelených a Stranou středu – má těsný náskok před koalicí Tidö, kterou tvoří vládní Umírnění, Křesťanští demokraté a Liberálové, a před partnerem pro důvěru a podporu, Švédskými demokraty. Celková podpora levice činí 49,5 procenta hlasů, zatímco strany koalice Tidö dosahují 49,0 procenta. Není neobvyklé, že švédské volby jsou nesmírně vyrovnané a v Riksdagu vedou k těsným většinám. I volby v roce 2022 se rozhodovaly v desetinách procenta, tentokrát však byl výsledek ještě těsnější.
Celé volební období od roku 2022 bylo poznamenáno spekulacemi o tom, „kdo koho porazí“, neboť pravidelné průzkumy veřejného mínění byly pro mediální publikum vždy velmi zajímavé. V posledních měsících před volbami se objevila doslova záplava průzkumů z různých zdrojů, a to v čím dál častějších intervalech. Čísla, která byla švédské veřejnosti předkládána, soustavně vypovídala o vládní koalici, na kterou se valila obrovská váha opozice, a to se začalo měnit teprve v posledních několika týdnech. Najednou vláda a Švédští demokraté začali dotahovat ztrátu – rozdíl mezi bloky se zmenšoval a zmenšoval a pravice si poprvé od roku 2022 uvědomila, že má skutečně šanci uspět.
Liberálové budou kupodivu dál existovat
Nejpozoruhodnějším vzestupem v tomto období byl návrat liberálů. Tato malá a ohrožená strana, známá svými intenzivními vnitřními spory, se zdála být nepravděpodobným partnerem v koalici z Tidö, nakonec však podpořila téměř všechny návrhy nacionalistických Švédských demokratů zaměřené na omezení imigrace, zpřísnění pravidel pro udělování povolení k pobytu a občanství a zavedení remigrace. Liberálové, kterým se v roce 2022 podařilo vyhnout vyřazení z parlamentu díky taktickým voličům Strany umírněných a Křesťanských demokratů – což je tradice, která má mezi švédskými středopravicovými stranami hluboké kořeny –, byli z hlediska průzkumů veřejného mínění zvyklí na to, že se nacházejí na samém dně. Ještě v červnu se liberálové těšili pouhému 1,8 procentu hlasů, zatímco hranice pro získání mandátů v Riksdagu je 4 procenta. Po sečtení hlasů však získali výrazně přes pět procent.
Ačkoli se to na první pohled může jevit jako požehnání a zázrak, představuje to především konec liberalismu jako ideologie. V rozsáhlém průzkumu provedeném veřejnoprávní televizí SVT po volbách činí podíl těch 5 procent voličů, kteří v roce 2026 hlasovali pro liberály a kteří jsou stálými voliči z roku 2022, pouhých 30 procent. Kdyby pro tyto ubohé liberály hlasovali pouze oddaní Liberálové (s velkým L), klesli by dokonce pod úroveň, kterou pro ně předpovídaly i ty nejhorší průzkumy z letošního léta, tedy 1,5 procenta voličské základny. Taktici z řad Umírněných výrazně převyšují počet opravdových liberálů, neboť 42 procent hlasů strany pocházelo právě z této skupiny. Drobné přesuny hlasů od křesťanských demokratů a některých Švédských demokratů vynesly liberály přes cílovou čáru, a to jen proto, aby strany z Tidö mohly udržet svou vládu.
Co to od této chvíle znamená pro liberály? Znamená to, že jsou nadbyteční a navždy svázáni s Umírněnými – pokud se rozhodnou rozbít svou koalici a podpořit sociální demokraty, nebo i kdyby se jen v důležitých otázkách politicky příliš vzdálili od Umírněných, při příštích volbách budou minulostí. Jejich přítomnost v parlamentu závisí na tom, že koalice Tidö je odkázána na těch 1,5 procenta, kteří budou volit liberály za každých okolností, a vzhledem k nepatrným rozdílům mezi levicí a pravicí ve Švédsku si pravice nemůže dovolit o tyto voliče přijít.
Umírnění jsou jasnými vítězi – přesto však volby prohráli
Strana umírněných překonala všechna očekávání, když se jí podařilo o několik procentních bodů překonat předpovědi průzkumů a dokonce vylepšit svůj výsledek z minulých voleb. V některých průzkumech se tato strana nyní již odstoupivšího premiéra Ulfa Kristerssona občas propadla až na 15 procent. Po sečtení hlasů dosáhla téměř 20 procent, což je o téměř celý procentní bod více než jejich výsledek z roku 2022, který činil 19 procent. Strana Umírněných nejenže posílila, ale dokonce si mohla dovolit uměle udržet liberály v parlamentu tím, že pro tento účel takticky obětovala možná až dvě procenta svých vlastních voličů.
Tento působivý úspěch je pro Ulfa Kristerssona záchranou, neboť čelil vnitřnímu tlaku, aby buď „vyhrál, nebo zmizel“ (jako švédské rčení to zní lépe). Ačkoli mohl být donucen odstoupit z funkce předsedy vlády, Kristersson posílil svou pozici tím, že nenese vinu za volební porážku bloku Tidö.
Navzdory všem očekáváním měla Tidöova vláda pozitivní dopad na švédskou ekonomiku i trestní soudnictví, což se důsledně odráží v různých údajích. Vzhledem k tomu, že se vláda podle všeho osvědčila, bylo dlouho těžké určit příčinu mizerných výsledků Umírněných v průzkumech veřejného mínění, a tak jako jediný viník zbýval Kristersson osobně. Jeho mediální image poškozují osobní skandály a obecně negativní dojem z korupce, a mezi švédskými konzervativci je nechvalně známý tím, že s pomocí progresivní opozice prosadil v parlamentu zákon o právní změně pohlaví, a to proti vůli svých koaličních partnerů, Křesťanských demokratů a Švédských demokratů. Z těchto a podobných důvodů bylo jeho vedení po většinu funkčního období vlády mlčky zpochybňováno jak členy jeho vlastní strany, tak i koaličními partnery.
Nakonec se zdá, že voliče více oslovily úspěchy vedení Strany umírněných v boji proti organizovanému zločinu a zločineckým gangům, stejně jako četné pokroky směrem k regulovanému a kontrolovatelnému imigračnímu systému, než případné výtky vůči charakteru premiéra. 13. září strana nejenže překvapila všechny, kdo sledovali vývoj v průzkumech veřejného mínění, ale dokonce si znovu vybojovala pozici druhé největší strany ve švédském parlamentu, což je prestižní postavení, o které v roce 2022 přišla ve prospěch Švédských demokratů.
Úspěchy Strany umírněných, a vlastně celého „buržoazního“ politického bloku ve Švédsku, k němuž patří také liberálové, křesťanští demokraté a v některých situacích i Strana středu, vyvrací mnoho analýz o „nevyhnutelném“ úpadku politického středu. I já sám jsem se často pokoušel předpovědět, že budoucnost švédské středopravice jako rozhodující politické síly není udržitelná. Existují významné demografické a ekonomické faktory, které spíše nasvědčují rostoucí polarizaci, což nakonec podpoří růst nacionalistů na pravici a socialistů a zastánců třetího světa na levici. Tyto volby znamenaly návrat tradiční středopravice a první skutečnou porážku nacionalismu.
Šok způsobený Švédskými demokraty
Ačkoli středopravicové strany dosáhly lepších výsledků, stalo se tak na úkor nacionalistů.
Ve skutečnosti to není tak jednoduché – ale stručný přehled volebních výsledků pochopitelně takový dojem vyvolává. Vláda pod vedením strany Tidö by zůstala u moci, kdyby její koaliční partner, Švédští demokraté, nezaznamenal dramatický a neočekávaný propad. Ztratili tři procentní body, což je pro stranu, která od svého založení v roce 1988 při každých parlamentních volbách posilovala, velmi významný pokles. Dopad tohoto bezprecedentního propadu je umocněn relativně nadprůměrným výkonem vládních stran. – Kdyby Švédští demokraté zaznamenali jen nepatrný pokles, mohla by Tidöova koalice volby stále vyhrát.
Místo toho však došlo k nejhoršímu možnému scénáři: Švédští demokraté nejenže ztratili voliče, ale navíc k tomu došlo v době, kdy vládní strany voliče získávaly. Nejenže prohráli volby, ale přišli dokonce i o pozici druhé největší strany v zemi.
Kam se ale poděli nacionalisté?
Z dosavadních údajů vyplývá, že došlo k nezanedbatelnému odlivu voličů směrem k extrémní pravici. Radikálně nacionalistická strana Alternativ för Sverige (AfS) získala přibližně 0,39 procenta hlasů. Populistická strana Örebropartiet, která je v podstatě one-man show založená na městském politikovi z Örebra s velkou online podporou, získala 0,59 procenta. Údaje ukazují zřetelný odliv voličů od Švédských demokratů k pravicovým vládním stranám – Umírněným, Křesťanským demokratům a Liberálům. Došlo dokonce i k určitým ztrátám ve prospěch sociálních demokratů na levici. To však do značné míry vyvažuje, ne-li dokonce převyšuje, přesun voličů z těchto stran ke Švédským demokratům. Obecně lze říci, že nacionalisté v posledních čtyřech letech získali voliče od ostatních stran.
Kde tedy najdeme ty ztracené voliče ze státenu?
Odpověď zřejmě spočívá v tom, že se rozhodli nevolit.
Politická mobilita je ve Švédsku obecně poměrně nízká a většina voličů zůstává věrná své zvolené straně. Nespokojenost se zvolenou stranou se častěji projevuje neúčastí ve volbách než hlasováním pro jinou stranu. Ano, radikální pravice možná přetáhla některé voliče od Švédských demokratů, ale většina z těch tří procent, kteří kdysi tuto stranu volili, ale již tak nečiní, se voleb zcela vzdala. Údaje o volební účasti tuto teorii potvrzují. Zatímco mezi přistěhovalci došlo k obecnému nárůstu volební účasti, celková účast v roce 2026 je srovnatelná s účastí v roce 2022. To znamená, že nárůst mezi přistěhovalci, který byl zaznamenán již několik týdnů před uzavřením volebních místností 13. září, kdy začalo předčasné hlasování, byl vyvážen jinými skupinami – nejspíš nacionalisty a konzervativci, kteří kdysi volili Švédské demokraty, ale vůči AfS a Örebropartiet byli příliš opatrní na to, aby je volili.
Důvody, proč by se voliči Švédských demokratů tentokrát mohli od strany odvrátit, jsou předmětem diskuse. V současné době se o straně hovoří jako o straně, která stojí na křižovatce: má se více otevřít širšímu spektru voličů prostřednictvím umírněnějšího přístupu, nebo se má vrátit ke svým radikálnějším kořenům?
Ve straně probíhá vnitřní debata o směru, kterým se politický program ubírá od roku 2022, a mezi zastánci tvrdé linie již od roku 2018 či dokonce ještě dříve.
Přinejmenším v roce 2022 byla imigrace ústředním tématem jejich volební kampaně. V roce 2026 ustoupila tato hlavní tématika do pozadí a do popředí se dostaly některé otázky, které byly pro Švédské demokraty pravděpodobně netypické. Široce se propagovala reforma zubní péče a zdokonalení metod, jimiž policie odhaluje pachatele zneužívající děti v online prostředí.
Probíhala kampaň za zákaz islámských závojů a pokrývek hlavy pro děti a zároveň se konalo uvedení knihy populárního představitele Švédských demokratů Richarda Jomshofa, která kriticky nahlížela na islámské dějiny. Tyto ústřední myšlenky sice více odpovídaly očekáváním vůči straně, ale zároveň byly možná vnímány jako poněkud zastaralé a postrádající nové perspektivy.
Mnozí švédští konzervativci a nacionalisté volají po nových perspektivách. Švédští demokraté prostřednictvím koalice Tidö prakticky zastavili azylovou migraci. Nové platné zákony dobře poslouží k ochraně integrity švédského trhu práce a získávání občanství. Ale když jsou to problémy včerejška, strana potřebuje mít vizi pro zítřek – a právě to jí dosud chybělo.
Předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson například při několika příležitostech přistupoval k tématu remigrace a identity způsobem, který pravicové osobnosti otevřeně kritizovaly jako nekonfrontační, příliš strategický a v rozporu s posláním, které mu a Švédským demokratům svěřili jejich voliči. Významné osobnosti, které zaujaly ortodoxnější postoje, včetně již zmíněného Richarda Jomshofa, byly různými způsoby odsunuty stranou ve prospěch umírněnějších kandidátů. Cílem bylo zjevně zlepšit vnímání strany mezi středovými voliči, avšak na úkor členské základny a mnoha plně oddaných zástupců a aktivistů.
Uvidíme, jak se strana rozhodne s touto novou situací naložit. Obvykle by období bezprostředně po volbách poskytlo poražené straně dostatek času na zhodnocení organizačních a reprezentativních otázek, avšak volební výsledek nebyl nijak zvlášť jednoznačný – levici chybí schůdná vládní koalice a podle některých pozorovatelů je pravděpodobné, že Švédsko čeká předčasné volby do půl roku. Vzhledem k této nejistotě se požadavky zastánců tvrdé linie na „hru na židličky“ ve Švédských demokratů jeví jako velmi vzdálené.
Opozice – vítězství, nebo noční můra?
Červeno-zelená opozice se sice na první pohled může chlubit svou technickou převahou v počtu hlasů. Avšak tyto nepatrné rozdíly jim zjevně upírají tu rozhodující levicovou vlnu, kterou předpovídaly průzkumy veřejného mínění a kterou samy strany slibovaly.
Jako jednu z nejzřetelnějších překážek lze uvést Stranu středu, která sice tradičně patří do „buržoazního“ politického bloku, ale ocitla se na levici – a to výhradně v opozici vůči pravicovému spojenectví se Švédskými demokraty – a je úhlavním nepřítelem Levicové strany. Zarytí neoliberálové prosazující otevřené hranice se sice mohou shodnout se socialisty s nádechem třetího světa, pokud jde o odpor vůči nacionalistům a konzervativcům, ale je obtížné sestavit funkční vládu, když se střetávají tak rozdílné zájmy.
Strana středu byla Stranou levice označena za ekonomicky krajně pravicovou a Strana středu zase velmi hlasitě kritizuje obvinění z antisemitismu a sympatií k terorismu ze strany Strany levice. Strana středu navíc (jak již název napovídá) usiluje o striktně centristickou politiku a velkou část svého politického kapitálu vkládá do toho, aby zabránila Švédským demokratům a Straně levice získat politický vliv. Stejně jako se staví proti Tidöově vládě za to, že dává moc nacionalistům, tak se staví i proti otevřeným požadavkům Strany levice na ministerské posty.
Požadavek na přímé zapojení do příští vlády byl klíčovým slibem levice v roce 2026 a odlišil její kampaň od předchozích 100 let existence levice. Je to poprvé, co se strana odmítla pasivně podílet na sociálnědemokratické vládě bez ministerských postů, a podtrhuje tak svou hrozbu svrhnout jakoukoli vládu, která nebude plnit její požadavky – což potvrdila svým historickým rozhodnutím z roku 2021, kdy přesně to udělala. V roce 2021 to byl ústupek sociálních demokratů Straně středu v otázce liberalizace trhu s nájemním bydlením, který vyvolal bezprecedentní tah Levicové strany, která hlasováním zbavila tehdejšího premiéra Stefana Löfvena moci, což nakonec vedlo k jeho rezignaci na post předsedy sociálních demokratů. Podobnosti mezi rokem 2026 a rokem 2021, kdy se sociální demokraté opět budou muset v nemožné situaci spoléhat jak na Levici, tak na Stranu středu, jsou zarážející.
A co tedy klíčový hráč na levici, sociální demokraté? Hořkou skutečností pro tohoto zřídka zpochybňovaného leviatana švédské politiky je, že volby v roce 2026 se pro stranu staly nejhoršími za více než sto let. Ačkoli strana a její předsedkyně Magdalena Anderssonová v průzkumech veřejného mínění prudce stoupaly – i když s patrným pomalým poklesem v posledních čtyřech letech –, vše se začalo měnit v posledních několika týdnech před samotným hlasováním.
Podpora strany v některých průzkumech klesla až na 25 procent, zatímco menší levicové strany – Levicová strana, Strana středu a Strana zelených – zároveň zaznamenaly nárůst. Málokdo by ještě před pár měsíci předpovídal, že Magdalena Anderssonová dopadne hůře než její často vysmívaný a haněný předchůdce Stefan Löfven, ale stalo se tak. S podporou něco málo přes 28 procent voličů se sociální demokraté ocitli v nejhorší situaci od zavedení všeobecného volebního práva.
Přesto je však červeno-zelený blok větší než blok Tidö. Magdalena Anderssonová je jasnou kandidátkou na post premiérky. Vzhledem k gordickému uzlu mezi stranami, které by ji mohly podpořit, by však jediným představitelným způsobem, jak sestavit vládu, bylo, kdyby buď Levice, nebo Střed upustily od svých drahocenných ultimát. Obě znesvářené strany by za to draze zaplatily, vezmeme-li v úvahu politický kapitál, který do svých příslušných pozic vložily.
Šance na setrvání vlády v Tidö
Vyhlídky na to, že strany z koalice Tidö sestaví menšinovou vládu, v níž by Švédští demokraté poprvé zastávali ministerské posty, by mohly stačit k tomu, aby přesvědčily buď Levici, nebo Stranu středu, aby takovou ránu přijaly. Pokud by tomu však tak nebylo, komentátoři ve švédských médiích od 13. září navrhují různé alternativy.
Co kdyby vláda Tidö pokračovala jako menšinová s pasivní podporou Strany středu? Umírnění, Liberálové, Křesťanští demokraté a Strana středu přece podle švédské politické tradice patří do stejné stranické „rodiny“. Jelikož však Strana středu nemůže tolerovat Švédské demokraty, pravděpodobně by od nich požadovala, aby se vzdali jak svých nároků na ministerské posty, tak i svého práva na vliv.
Je to pravděpodobné? Ne příliš, protože Švédští demokraté se, stejně jako Strana levice, zavázali, že přejdou do opozice, pokud jim nebudou přiděleny ministerské posty. Bylo by to však – jakkoli je to bolestné přiznat – objektivně nejméně špatným scénářem pro Švédsko, kdyby středopravicová vláda mohla zůstat u moci a Švédští demokraté by se stali pouhými vnějšími pozorovateli. Velká část nezbytné a z evropského hlediska průlomové nové legislativy, například v oblasti migrace, by snad zůstala z velké části nedotčena.
To však není žádná záruka. Jaká je pravděpodobnost, že Umírnění, Liberálové a Křesťanští demokraté naopak zruší reformy, na jejichž přípravě se Švédští demokraté v posledních čtyřech letech podíleli z pozadí? Docela velká, pokud má být i Straně středu přiznán určitý vliv. Návrat k liberální migraci pracovní síly je téměř jistý. Jak by to mohli Švédští demokraté, kteří se stále snaží vzpamatovat ze své historické volební porážky, snášet?
Ale počkat, nezpackala to levice už teď?
Zatímco se odehrává povolební drama, v kraji Dalarna se rozvíjí skandál, který by mohl ovlivnit těsné rozložení sil v Riksdagu.
Strana levice, která – jak již bylo zmíněno – je podle mnoha měřítek stranou prosazující ideologii třetího světa, je již dlouhou dobu nechvalně známá tím, že nasazuje politické kandidáty pocházející ze segregovaných muslimských komunit v předměstských oblastech s převahou přistěhovalců a následně se spoléhá na tradiční komunitární volební vzorce, které mají tendenci tyto kandidáty prosazovat. Jinými slovy, využívá silnou preferenci vlastní etnické skupiny, která se vyskytuje mezi muslimy, jako téměř zaručený volební blok. Tento jev je ve Švédsku popisován jako „klanové hlasování“ a Levicová strana zdaleka není jediná, kdo takto využívá multikulturní roztříštěnost k politickým účelům. Je známo, že sociálnědemokraté, Strana zelených a v jednom obzvláště nechvalně proslulém případě z let 2010 dokonce i Umírnění spojují místní kampaně v etnických enklávách s podivnými kandidáty, kteří jsou mimo své segregované komunity téměř zcela neznámí.
V aktuálním případě Levicové strany se muži somálského původu podařilo získat poslanecké křeslo Levicové strany za okres Dalarna, a to i přes nízké umístění na stranické kandidátce. Díky specifikům švédského volebního systému získal přednost před primárním kandidátem na volebním lístku díky nečekaně vysokému počtu hlasů z osobních preferencí, kdy volič zaškrtne svého preferovaného kandidáta na seznamu. Tento postup, zavedený teprve v roce 1998 v rámci povrchního pokusu o zvýšení vlivu voličů na volební výsledky stran, není nijak zásadní součástí švédského volebního systému. Celkově je velmi málo švédských poslanců zvoleno na základě osobních preferenčních hlasů, protože švédská volební tradice je do značné míry založena na stranách.
To, že se neznámý kandidát vypracoval z „nevolitelného“ místa na volebním lístku až na pozici zástupce Strany levice v Riksdagu za kraj Dalarna, není samo o sobě kontroverzní událostí, jakkoli to bylo nečekané. Spíše šlo o způsob, jakým si tento kandidát zajistil své osobní hlasy.
Týden po volbách vyšlo najevo, že policie vyšetřuje případ volebního podvodu ve městě Borlänge v Dalarne, odkud pochází nově zvolený zástupce Levicové strany. Podle policejních zpráv byli lidé z místního předměstí s převahou somálského obyvatelstva odvezeni do center pro předčasné hlasování, kde obdrželi hotovost a předem zaškrtnuté volební lístky Levicové strany. Sám somálský kandidát je zapleten do policejního vyšetřování a ve veřejných spekulacích se všeobecně předpokládá, že je osobně zapojen do kupování hlasů, díky čemuž se mu podařilo raketově vystoupat přímo do parlamentu.
Jako by to pro Stranu levice a její integritu nestačilo, vyšlo najevo, že její nejnovější parlamentní hvězda získala švédské občanství teprve v únoru roku 2026, přičemž jí bylo dříve odepřeno kvůli značným osobním dluhům. Podle dostupných informací je navíc nezaměstnaný a má zdokumentovaný vztah s odsouzeným násilným zločincem zapleteným do obchodu s drogami.
Nejenže se jedná o ztrátu prestiže pro Stranu levice a ty členy Sociálních demokratů, kteří prosazují s ní vyjednávání o rozdělení moci, ale zároveň to zpochybňuje integritu voleb v Dalarna. Není vyloučeno, že budou podle zákona vyhlášeny místní předčasné volby, v závislosti na tom, jak velký dopad volebního podvodu vyšetřování nakonec určí. V tomto scénáři by formální důvody mohly automaticky přidělit Švédským demokratům jeden mandát navíc, zatímco Strana zelených by o jeden přišla. Podle jednoho analytika však může stačit, aby strany z koalice Tidö v doplňkových volbách získaly o pouhých 1 800 hlasů více než červeno-zelené strany, a zajistily si tak další křeslo. To by převážilo misky vah v parlamentu na poměr 175 ku 174 ve prospěch vlády.
Obě strany švédského politického spektra zjevně v tomto volebním období udělaly chyby. Bude však neúspěch Švédských demokratů vyvážen naprostou neschopností Levicové strany?
Až se situace konečně jednou provždy uklidní, budou si obě strany muset udělat pořádnou sebereflexi.