Subscribe
Se „čtyřmi esy“ v ruce prohrál George Simion prezidentské volby s „postupkou“ nezávislého Nicușora Dana.
Před druhým kolem prezidentských voleb v Rumunsku, v němž se proti sobě postavili nezávislý kandidát Nicușor Dan a lídr AUR George Simion, byla rumunská společnost rozdělena na dva radikalizované tábory: suverenisté versus proevropští, což připomínalo neklidné období prvních voleb (1990) po revoluci v roce 1989, kdy byl při volební účasti 86,19 % v prvním kole zvolen Ion Iliescu. V průběhu let měla účast občanů ve druhém kole prezidentských voleb v Rumunsku klesající tendenci a v roce 2019 dosáhla 49,87 %, když Klaus Iohannis (Národní liberální strana) získal svůj druhý mandát proti sociálnědemokratické kandidátce Viorice Dancilové (Sociálnědemokratická strana). V roce 2014 však došlo k jedné výjimce vysokého zájmu veřejnosti a vysoké volební účasti, a to ve finále mezi Victorem Pontou a Klausem Iohannisem. Svůj hlas tehdy odevzdalo 11 719 344 občanů, tedy 64,11 % z celkového počtu oprávněných voličů, a Klaus Iohannis získal své první prezidentské období.
Diaspora vs. România
Když se vrátíme k volbám 18. května, došlo k masivní mobilizaci občanů, takže podíl těch, kteří v neděli volili, činil 64,72 %, což představuje 11 507 695 voličů. Lídr AUR začal jako favorit s esem v ruce – o téměř 20 procent více než v prvním kole, což mnozí politologové považovali za nemožné dohnat a mnozí sázeli na George Simiona jako příštího rumunského prezidenta. Nezávislý Nicușor Dan, za nímž se seřadily všechny samozvané proevropské strany (PNL, PSD, UDMR, USR), však dokázal vítězstvím v prezidentském souboji zvrátit výsledek hlasování, a to spláchnutím, které bychom interpretovali jako skutečnou mobilizaci občanů k volbám.
Geroge Simion od počátku věděl, že je v Rumunsku z hlediska volebního zájmu znevýhodněn, a proto dal přednost kampani v zahraničí. Doufal, že hlasy diaspory, které byly v prvním kole významné, mu umožní vyrovnat rozdíl v Rumunsku, kde byl volební záměr jasně pro Nicușora Dana. Nikdo nečekal, že v diaspoře přijde volit 1,6 milionu občanů a v Rumunsku 9,87 milionu. Proto byl George Simion pevně přesvědčen, že získá stejný výsledek jako v prvním kole, tedy 60 % nebo možná dokonce 70 % oproti svému soupeři. Ti, kteří mobilizovali, nepatřili k těm, kteří by souhlasili s politickým programem George Simiona, a to se projevilo na konečném výsledku. Hlasy diaspory byly mnohem vyrovnanější, než lídr AUR předpokládal, i když v některých rumunských komunitách v zahraničí měl George Simion výraznou podporu. Přestože George Simion v zahraničí zvítězil s 55,86 % oproti 44,14 % pro Nicușora Dana. Rozdíl uvnitř země byl podle exit pollů velmi výrazný – 10 % ve prospěch nezávislého kandidáta. Konečný výsledek byl 5 445 052 hlasů pro vítěze oproti 4 425 247 hlasům pro George Simiona.
V žebříčku zemí Evropské unie žije a pracuje nejvíce Rumunů v Itálii (1 073 196 občanů), Německu (883 670 občanů), Francii (přibližně 800 000 občanů) a Španělsku (565 724 občanů). Aby byl obraz evropských zemí, do kterých Rumuni emigrovali, úplný, musíme zahrnout také Velkou Británii, kde žije 1,4 milionu Rumunů, čímž se Velká Británie stává prvním místem v Evropě, kde žijí Rumuni, kteří se rozhodli hledat svou budoucnost v zahraničí.
Jaké chyby udělal George Simion?
Jednou z chyb, které se George Simion dopustil během dvou týdnů kampaně mezi oběma koly, byl arogantní přístup k jeho soupeři a voličům ostatních poražených v prvním kole, voličům, které mohl přetáhnout na svou stranu a upevnit si tak první místo. Vzdorný a arogantní postoj lídra AUR byl podbarven jeho přesvědčením, že má podporu administrativy vedené Donaldem Trumpem. Kandidát, který by měl podporu USA, nemůže v Rumunsku prezidentské volby prohrát. Poté, co bylo Rumunsko po zrušení prezidentských voleb koncem loňského roku vyloučeno z bezvízového programu, lídr AUR za toto rozhodnutí Trumpově administrativě poděkoval, což rozzlobilo voliče, kteří očekávali, že budou moci do USA cestovat bez víz. Byl to stejný arogantní postoj, který způsobil, že lídři sociálních demokratů Adrian Nastase a Victor Ponta prohráli finále prezidentských voleb. Prvního z nich porazil v roce 2004 Traian Băsescu a druhého v roce 2014 Klaus Iohannis.
Další chybou v předvolební strategii vůdce AUR bylo prohlášení (na pozadí hospodářské krize, kterou Rumunsko prochází, a nutnosti snižovat rozpočtové výdaje), že pokud se stane prezidentem, propustí 500 000 státních zaměstnanců. Chybný způsob, jakým bylo 500 000 rozpočtových zaměstnanců en bloc spojováno se „sociálními parazity“, vedl ke ztrátě hlasů jak těch, kteří byli cílem propuštění, tak rodin a těch, kteří jsou na jejich příjmech závislí. Neúčast v debatách pořádaných hlavními televizními kanály, poskytování rozhovorů pouze zahraničním novinářům, útok na Macrona ve francouzské televizi a útok na maďarskou komunitu v Rumunsku byly také chybami v předvolební strategii George Simiona. Jeho neúčast v televizních debatách (lídr AUR se zúčastnil pouze jedné konfrontace s Nicușorem Danem, a to v debatě pořádané serverem Euronews.ro) měla za cíl zachovat jeho téměř dvacetiprocentní náskok v prvním kole. Toto rozhodnutí bylo ztrátové, protože v prvním kole bylo mnoho občanů, kteří nepřišli k volbám, a zároveň bylo mnoho nerozhodnutých lidí, jejichž hlasy mohl získat. V televizních pořadech, které se snažily postavit proti sobě oba finalisty prezidentské volby, bylo jméno George Simiona napsáno na papírku na zadní straně místa, které měl obsadit. To vedlo k vlně posměšků na sociálních sítích, přičemž útěk lídra AUR z debaty se stal terčem vtipů i na internetu.
Na druhou stranu jeho oponent neodmítl žádnou debatu, a i když Nicușor Dan byl někdy moderátory televizních pořadů nebo otázkami přítomných právníků stavěn do obtíží, projevil úctu k rumunskému tisku a k těm, kteří sledují rumunské televizní kanály. Během dvou týdnů kampaně se Simion spoléhal téměř výhradně na nahrané videopozdravy, zatímco jeho protikandidát se rozhodl oslovit své příznivce přímo prostřednictvím účasti ve vysílání. Anglicky psané zprávy George Simiona na síti X, které byly použity v posledních dnech kampaně, zanechaly dojem, že jejich účelem bylo spíše upoutat pozornost amerických konzervativních vůdců než komunikovat přímo s rumunskými voliči. Špatným rozhodnutím bylo také upřednostnit zámořské publikum prostřednictvím platformy sociálních médií před rumunským publikem. Další politickou arogancí, kterou vůdce AUR během volební kampaně prokázal, byla politická dohoda s Viktorem Orbánem v Budapešti, dohoda uzavřená přes hlavy představitelů UDMR a maďarských voličů, vůči nimž měl v minulosti při několika příležitostech protimaďarský diskurs. Výrazné vítězství Nicușora Dana v Sedmihradsku a Maďarsku ukázalo, že se George Simion vůči maďarské komunitě mýlil. Třešničkou na dortu chyb, kterých se dopustil v kampani mezi dvěma koly voleb, byl rozhovor, který poskytl ve francouzštině pořadu francouzského kanálu CNews. Během něj Simion obvinil prezidenta Emmanuela Macrona, že je diktátor, a výrok lídra AUR vyvolal smích i u ostatních (konzervativních) hostů přítomných v pořadu.
Nakonec bychom měli zmínit, že mnoho Rumunů, kteří v prvních volbách nebyli rozhodnuti nebo se jich nezúčastnili, přišlo hlasovat proti Georgi Simionovi. Tento strach, podnícený poselstvími šířenými stranami, které se postavily za Nicușora Dana, byl zaměřen na možný hospodářský bankrot Rumunska, možný odchod z EU, odklon od proevropské cesty. Mnozí z těch, kteří dali na Nicușora Dana, i když se jim nelíbil, se rozhodli ho podpořit, aby Rumunsko neskončilo v rukou George Simiona, který sliboval, že příštím rumunským premiérem bude Călin Georgescu, podvodník. Rumunská společnost se bohužel stala nejednotnější než kdykoli předtím, zatímco ekonomická budoucnost Rumunska je stále chmurnější. Jedno je jisté. V parlamentních volbách, které se budou konat za tři a půl roku, zvítězí strana AUR a s největší pravděpodobností sestaví novou vládu.