Subscribe
Je „zelený přechod“ jen jiným slovem pro nový druh plánovaného hospodářství po pádu komunismu? Je otázka životního prostředí využívána k tomu, aby politici získali nový motiv k ovládnutí celé ekonomiky?
Když poslouchám ambice ekologické politiky, samozřejmě souhlasím s tím, že naše lidská činnost musí snížit negativní dopad na místní životní prostředí a klima. Když však politici na národní i evropské úrovni hovoří o ekologickém přechodu, často to zní, jako by šlo spíše o to, jak politici mohou převzít moc nad podniky a každodenním životem lidí.
Zní to tak dobře. Musíme zachránit životní prostředí a klima!
Namísto konkrétního technického rozvoje, nových inovací a efektivního vývoje však politika stanovuje „cíle“, aniž by přesně řekla, jak jich dosáhnout.
Když se „cíle“ stanou příkazovou ekonomikou
Mluvit o dalekosáhlých ekologických cílech, aniž bychom zároveň hovořili o tom, jaké konkrétní změny a přesná opatření mají tyto cíle naplnit a jaké jiné prioritní společenské cíle mohou být odsunuty stranou nebo zrušeny, je podvod.
Pokud nevíte, jak dosáhnout požadovaného výsledku, jde o ambice, nikoli o cíle. A ambice nelze uzákonit.
Když politické orgány rozhodují o cílech, o kterých se neví, jak jich dosáhnout, stávají se cíle plánovaným ekonomickým myšlením, kdy si státní moc myslí, že ví všechno nejlépe. Způsob myšlení, který charakterizoval sovětský komunismus. Nejprve si političtí představitelé stanoví své cíle. Pak nutí občany k poslušnosti bez ohledu na následky.
Co bude obětováno pro zelenou dohodu EU?
Evropská unie si stanovila dalekosáhlé cíle. Zní to dobře. Zachraňte planetu! Ale za jakou cenu? Cílem evropské „Zelené dohody“ je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality Evropy snížením znečištění. Ale jak?
Ursula von der Leyenová nedávno ve svém projevu o stavu Unie hovořila o svém snu proměnit výzvy v oblasti klimatu a životního prostředí v příležitosti. „Uspořádáme řadu dialogů o čistém přechodu s průmyslem“, abychom dosáhli dekarbonizace průmyslu, uvedla.
Co když to ale nepovede k „podpoře ekonomiky prostřednictvím ekologických technologií“, ale k prudkému zvýšení nákladů, nekvalitním výrobkům a nezaměstnanosti? Není to nic nepředstavitelného, uvážíme-li, že takto dopadly všechny (všechny!) pokusy ve světových dějinách, kdy politici tvrdou pěstí začali vládnout průmyslu a podnikání.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný právní předpis, který by zakazoval zvýšení nezaměstnanosti, zatímco existuje zelená legislativa týkající se cíle, aby se Evropa stala do roku 2050 klimaticky neutrální, je třeba nezaměstnanost akceptovat. Zelené cíle mají přednost před ostatními nejnaléhavějšími politickými cíli.
Je to rozumné? Samozřejmě že ne.
Středopravicové strany dělají ideologické chyby
Je znepokojující, když i středopravicové strany zastávají v politice životního prostředí čistě socialistické názory. Konzervativní strany musí zpochybnit aktivistickou politiku, která upřednostňuje zelené cíle před vším ostatním.
Není nic špatného na tom, když má člověk obecně vysoké ambice, jako měla předsedkyně Evropské komise, když řekla: „Přesunuli jsme klimatickou agendu na ekonomickou.“
Poté však prohlásila, že „to dalo jasný směr investicím a inovacím“ a že EU „bude evropský průmysl podporovat po celou dobu tohoto přechodu“. Naznačuje to, že politická moc chce pomocí zákonů na ochranu životního prostředí donutit podnikatele a podnikání, aby dělali to, co chtějí politici, a pak jste zaujali nebezpečný postoj.
Ano, řekla „podporovat“, ne „diktovat“. Jaký je však rozdíl, když EU stanovila, čeho je třeba dosáhnout v oblasti životního prostředí a klimatu?
Skutečná podpora podnikání spočívá v tom, že mu umožníme svobodně fungovat a nezávisle hledat nové inovace, které jsou jak efektivní a ziskové, tak i ekologické. Každý politický zásah, každá nepromyšlená dotace hrozí, že způsobí horší řešení a zničí ambice vytvořit čistší a udržitelnější společnost.
Konzervativci musí prosazovat realismus a pragmatismus.
Konzervativní strany by měly zpochybnit způsob přijímání zákonů týkajících se obecných cílů v oblasti klimatu a životního prostředí. Je to špatný způsob, jak používat donucovací právní předpisy. Historie lidstva je plná děsivých důkazů, že politika nemůže podporovat inovace a řídit technologický rozvoj.
Místo vznešených cílů by konzervativní strany měly podporovat konkrétní opatření, která zlepší místní prostředí občanů a zvýší jejich blahobyt, zatímco inovace ponechají na vynálezcích, což politici nejsou.