Subscribe
Mezinárodní systém nyní prochází hlubokou redefinicí a zdá se, že jistoty poválečné a studenoválečné éry se postupně vytrácejí. Evropa, která po desetiletí využívala vojenské ochrany USA a budovala model založený na sociálním blahobytu a všeobecně rozšířených právech, nyní čelí dvojí výzvě: na jedné straně nástupu globálních mocností, které do centra své strategie staví kolektivní závazek a ochotu k obětem, na straně druhé sbližování euroasijských aktérů, kteří se zavázali k utváření multipolárního řádu alternativního k atlantické hegemonii. Tento dvojí tlak nutí Evropu přehodnotit svou strategickou, kulturní a politickou identitu. Iluze, že je schopna udržet prosperitu bez úměrných nákladů na obranu, hrozí marginalizací kontinentu, neboť geopolitické těžiště světa se přesouvá směrem k Eurasii.
SYMBOLICKÉ POSELSTVÍ ČÍNSKÉ MOCI
Vojenská přehlídka pořádaná v Pekingu není pouhou demonstrací vojenských prostředků, ale představuje politický jazyk, který vyjadřuje odhodlání a kolektivní vůli. Klíčovým prvkem není ani tak množství nasazených zbraní, jako spíše schopnost vyjádřit myšlenku národa, který je připraven nést náklady a oběti, aby potvrdil svůj světonázor. Závazek, a to ještě před mocí. Tyto demonstrace představují skutečnou politickou pedagogiku a znovu potvrzují, jak je ochota k závazku základním rysem legitimizace moci. Představují nejen vojenskou výzvu, ale také kulturní provokaci Západu, která jej vyzývá, aby se postavil své vlastní neschopnosti ocenit koncept závazku jako určujícího prvku identity.
ZÁVAZEK SPOJENÝCH STÁTŮ A EVROPY
Spojené státy již dlouho trvají na tom, že Evropa musí zvýšit výdaje na obranu, posílit energetickou nezávislost a podpořit technologická aktiva sdílená se Západem. Tyto požadavky, které jsou často vnímány jako jednostranné požadavky, jsou ve skutečnosti založeny na pragmatickém posouzení rizik spojených s posunem globální rovnováhy. Rostoucí asertivita Číny jasně ukazuje, že obavy Washingtonu nebyly neopodstatněné. Spojené státy se dnes obávají nejen oslabení svého hospodářského a průmyslového prvenství, ale také možnosti, že budou muset samy čelit globální konkurenci, která se zintenzivňuje na mnoha frontách. Rozdíl mezi Spojenými státy a Evropou se netýká pouze politických rozhodnutí, ale také kulturních kořenů. Ve Spojených státech je obětování se pro svou zemi stálým příběhem, který je oslavován v médiích, literatuře a výtvarném umění. V Evropě však převládající rozpaky nad vojenským rozměrem často nahrazuje větší důraz na humanitární a občanské hodnoty. Tento postoj vychází z politického a společenského klimatu, které si kontinent raději představuje jako prostor zaručených práv a omezených povinností. Představa, že prosperitu lze udržet bez kolektivních závazků, byla rovněž podpořena hnutími, která v průběhu let postavila svou rétoriku na příslibu výhod bez přímých závazků. Úspěch této vize závisí na její jednoduchosti: obrana blahobytu bez posílení bezpečnosti, ochrana životního prostředí bez přehodnocení výrobních řetězců, znovuzískání suverenity bez přijetí nákladů evropské integrace. Tato perspektiva však představuje riziko, že Evropa zůstane bez nástrojů potřebných k tomu, aby mohla čelit světu, který se vyznačuje rostoucí konkurencí. Schopnost vzdát se okamžitého blahobytu ve prospěch zajištění budoucího přežití představuje nejen politickou volbu, ale i antropologický rozměr, který Evropa zřejmě ztratila. Bez společného příběhu o závazcích hrozí, že se kontinent stane stále více závislým na jiných mezinárodních aktérech.
AMERICKÝ DEŠTNÍK A JEHO HRANICE
Po desetiletí byla evropská bezpečnost zaručena vojenskou přítomností Spojených států. Tento stav umožnil soustředit zdroje na budování blahobytu, ale také vytvořil strukturální zranitelnost: přesvědčení, že vnější ochrana je neomezeným statkem. Dnes tato jistota kolísá. Americký závazek nelze považovat za věčný a automatický, zejména v situaci, kdy jsou Spojené státy vyzývány, aby čelily souběžným výzvám v Asii, na Blízkém východě a v Latinské Americe. Evropa proto musí vyhodnotit, zda má i nadále žít v přesvědčení, že může delegovat svou obranu, nebo zda se má aktivněji podílet na ochraně svých hodnot.
EURASIJSKÉ SBLIŽOVÁNÍ JAKO STRUKTURÁLNÍ VÝZVA
Souběžně s růstem Číny přispívá posilování vztahů mezi Pekingem a Moskvou k překreslování geopolitické krajiny. Toto sbližování se neomezuje na koordinaci v jednotlivých otázkách, ale je součástí širšího projektu zaměřeného na budování multipolárního řádu jako alternativy k západní hegemonii. Instituce jako Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO) a platformy jako BRICS se stávají klíčovými nástroji pro posílení hospodářských, politických a kulturních vazeb mezi euroasijskými mocnostmi. Začlenění zemí jako Indie, Pákistán a Írán dává těmto aliancím globální charakter a posiluje vnímání alternativní mocnosti schopné uplatňovat rozsáhlý vliv.
VOJENSKÝ A TECHNOLOGICKÝ ROZMĚR EURASIJSKÉ SPOLUPRÁCE
Spolupráce mezi Ruskem, Čínou a dalšími regionálními hráči se neomezuje pouze na hospodářskou oblast. Společná vojenská cvičení, sdílení technologií a společné investice do umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti signalizují strategickou autonomii. Přestože technologické rozdíly oproti Západu přetrvávají, kombinovaný arzenál a vojenské schopnosti zúčastněných zemí představují významný odstrašující prostředek. V této souvislosti Čína usiluje o snížení technologické mezery oproti Západu investicemi do strategických odvětví, jako jsou telekomunikace a kybernetická bezpečnost. Cílem není okamžitá konfrontace, ale spíše vybudování konkurenceschopného ekosystému, který může ve střednědobém horizontu změnit rovnováhu sil.
DŮSLEDKY PRO EVROPU
Postupná konsolidace euroasijského bloku představuje pro Evropu složitou výzvu. Na jedné straně zůstává kontinent zakotven v Severoatlantické alianci, na druhé straně nemůže ignorovat příležitosti, které nabízejí trhy a hospodářská partnerství s euroasijskými aktéry. Toto dvojí napětí hrozí zesílením vnitřních rozporů, kdy některé země jsou nakloněny posilování vazeb se Spojenými státy a jiné spíše udržování privilegovaných vztahů s Moskvou a Pekingem. Tlak vyvíjený Ruskem a Čínou, mimo jiné prostřednictvím energetických a diplomatických prostředků, by mohl postupně oslabit evropskou soudržnost. Absence společné strategie hrozí, že se kontinent promění v bojiště mezi vnějšími mocnostmi, které nebude schopno prosadit autonomní postoj.
TRANSFORMACE MEZINÁRODNÍHO SYSTÉMU
Konsolidace euroasijských mocností a jejich strategické sbližování nejsou přechodnými jevy, ale spíše znaky strukturální transformace globálního řádu. Svět směřuje k multipolárnímu systému, v němž Západ již nemůže jednostranně diktovat pravidla. Výzvou pro Evropu je spojit obranu svých hodnot se schopností orientovat se v kontextu mnohočetných a neustále se vyvíjejících mocenských struktur. To vyžaduje nejen ekonomické a vojenské zdroje, ale především nový kolektivní narativ, který oceňuje závazek jako základ evropské identity. Soupeření mezi Západem a Eurasií se neodehrává pouze na ekonomické nebo vojenské úrovni, ale týká se schopnosti každého aktéra vytvořit kulturní a politický narativ schopný mobilizovat občany. Evropa, která je v zajetí iluze, že se těší právům bez zátěže, riskuje, že v tomto novém scénáři ztratí svou ústřední roli. Budoucnost bude záviset na schopnosti kontinentu převzít přiměřenou odpovědnost a uznat, že obrana jeho hodnot vyžaduje oběti a kolektivní závazek. Bez této kulturní proměny zůstane Evropa váhavým spojencem, který nebude schopen čelit dopadům stále více konkurenčního a méně shovívavého světa.