Úloha dánského předsednictví EU v přístupovém procesu Ukrajiny

Cesta Ukrajiny k integraci do Evropské unie, oficiálně zahájená v roce 2022 souběžně s cestou Moldavské republiky, představuje jednu z nejvýznamnějších, nejsložitějších a symbolicky nejnáročnějších výzev v historii rozšiřování Unie. Ve válečném kontextu poznamenaném ruskou invazí získává přistoupení Kyjeva politickou, strategickou a morální hodnotu mimořádného významu a konfiguruje se jako institucionální a kolektivní odpověď na vojenskou agresi a jako konkrétní potvrzení demokratických zásad, právního státu a solidarity mezi národy Evropy. Avšak navzdory tomu, že Evropská komise uznala pokrok, kterého Ukrajina dosáhla v reformách nezbytných pro zahájení přístupových jednání, je tento proces v současné době na mrtvém bodě. Tato blokace je způsobena vetem Maďarska pod vedením premiéra Viktora Orbána, které zatím brání jednomyslnosti potřebné k pokračování, což vyvolává pochybnosti o politické, nikoli technické povaze jeho odporu. Tato patová situace vyvolává hluboké otázky ohledně vnitřní soudržnosti Unie, důvěryhodnosti jejího závazku vůči kandidátským zemím a schopnosti Evropy účinně reagovat na geopolitické výzvy současnosti. Dánské rotující předsednictví Rady Evropské unie, které bude slavnostně zahájeno^1. července 2025, je strategicky významnou a potenciálně rozhodující příležitostí k překonání současné institucionální slepé uličky, která brání zahájení přístupových jednání mezi Ukrajinou a Unií. V kontextu rostoucího geopolitického napětí a morálního tlaku na Evropu, aby dodržela sliby dané kandidátským zemím, má Dánsko výsadní postavení k tomu, aby aktivně vedlo obnovení projektu rozšíření. Díky své roli rotujícího předsednictví Rady může Kodaň nejen koordinovat politickou diskusi mezi členskými státy, ale také působit jako neutrální prostředník a podporovatel konstruktivních kompromisů, využívat dostupné institucionální nástroje, důvěryhodnost získanou na evropské úrovni a příznivý kontext solidarity vůči Kyjevu. Dánsko má navíc možnost využít svého vlivu k formulaci víceúrovňové diplomatické strategie, která zohlední odpor Budapešti, aniž by však formálně ohrožovala jeho právo veta, a místo toho se spoléhá na přesvědčovací akce, kolektivní tlak evropských partnerů a politické pobídky, které mohou Maďarsko přimět k přehodnocení jeho postoje. Tímto způsobem se dánské předsednictví prezentuje nejen jako operativní aktér, ale také jako symbol evropského závazku k větší soudržnosti, bezpečnosti a schopnosti reagovat na globální výzvy.

INSTITUCIONÁLNÍ A POLITICKÉ SOUVISLOSTI ROZŠÍŘENÍ

Přistoupení k EU je složitý víceúrovňový proces, který vyžaduje jednomyslnost členských států v každém klíčovém kroku, včetně zahájení přístupových jednání. To znamená, že kterýkoli členský stát může z politických, ekonomických nebo strategických důvodů celý proces zablokovat, jako se to stalo v případě Maďarska na Ukrajině. V červnu 2022 získaly Ukrajina a Moldavsko status kandidátských zemí, což je historický úspěch, k němuž přispěla probíhající válka a sílící názor, že EU se musí rozšířit, aby zajistila svou vlastní bezpečnost. O dva roky později však navzdory reformám provedeným Kyjevem a známkám strukturálního pokroku nebyla první vyjednávací kapitola („Základy“) dosud otevřena, zejména kvůli maďarskému vetu. Orbánovo veto je založeno na úvahách, které se zdají být spíše ideologické a geopolitické než technické: maďarský premiér často používal otázku rozšíření jako nástroj nátlaku na Brusel a upevňoval svou vlastní vnitropolitickou pozici prostřednictvím protiintegračního narativu. Národní konzultace prosazované jeho vládou k otázce přistoupení Ukrajiny pak byly využity k ospravedlnění bloku na evropské úrovni.

DÁNSKÉ PŘEDSEDNICTVÍ: PŘÍLEŽITOST PRO VŮDCOVSTVÍ

V této souvislosti má dánské rotující předsednictví Rady EU vysoce symbolický a praktický význam. Kodaň od počátku svého předsednictví avizovala silný závazek obnovit přístupový proces Ukrajiny a Moldavska a deklarovala svůj záměr vyvinout maximální tlak na Maďarsko, aby překonalo veto. Dánská ministryně pro evropské záležitosti Marie Bjerreová zdůraznila, že je důležité dodržet sliby dané kandidátským zemím, a to jak z eticko-politických důvodů, tak z důvodu potřeb regionální bezpečnosti a stability. Nejde jen o podporu napadené země, ale také o upevnění odolnosti a důvěryhodnosti EU jako geopolitického aktéra. Role Dánska by mohla být důležitá také z důvodů souvisejících s jeho diplomatickou reputací: Kodaň je vnímána jako důsledně proevropský a zákony dodržující členský stát, což z ní činí důvěryhodného prostředníka mezi různými dušemi Rady. Otevřená podpora dánské premiérky Mette Frederiksenové ukrajinské věci navíc posiluje politický závazek země k prosazování agendy rozšíření.

NÁSTROJE A STRATEGIE

Ačkoli je formální působnost rotujícího předsednictví omezená, jeho úloha při řízení agendy a usnadňování politického konsensu může být rozhodující. Mezi strategie, které by Dánsko mohlo přijmout, jistě patří zahájení intenzivní bilaterální diplomacie s Budapeští, s politickými, ekonomickými nebo institucionálními nabídkami zaměřenými na změnu maďarského postoje, případně s využitím podpory ostatních členských států k vytvoření kolektivního tlaku. Existuje také možnost podniknout společné zprostředkování s evropskými institucemi, zejména s Komisí a Evropskou radou, s cílem vytvořit jednotnou frontu, která by izolovala Maďarsko a snížila vnitropolitické náklady Orbána na případnou změnu směru. Jednou z přijatelných perspektiv by také mohlo být přenesení debaty na jiné pole, třeba pomocí neformálních iniciativ a diplomatických konferencí, které mohou vytvořit prostor pro dialog alternativní k formální Radě, a otevřít tak prostor pro vyjednané řešení. Konečně – ale to by bylo poměrně pokročilé politické rozhodnutí – bychom mohli spolu s dalšími partnery dospět k vyhodnocení využití politické výměny mezi maďarským vetem v otázce Ukrajiny a ústupky v jiných otázkách, které jsou Budapešti drahé, jako jsou strukturální fondy nebo migrační politika. Ministr Bjerre se však zatím vyhnul upřesnění konkrétních strategií s tím, že by bylo ještě příliš brzy spekulovat o různých alternativách. Tato zdrženlivost, spíše taktická než programová, naznačuje, že Kodaň si chce zachovat flexibilitu vyjednávání, zejména na této úrovni a v tomto okamžiku jednání.

RIZIKA A PŘÍLEŽITOSTI: SPOLEČNÉ ŘÍZENÍ KANDIDATUR

Choulostivou strategickou otázkou je možnost oddělit přístupové cesty Ukrajiny a Moldavska, pokud maďarské veto zůstane nepřekonáno. Orbán se totiž vstupu Moldavska nebrání a někteří diplomaté vyhodnocují možnost pokračovat s Kišiněvem a dočasně nechat Kyjev za sebou. Dánsko však dalo jasně najevo, že je proti této variantě, a argumentuje tím, že obě kandidatury musí zůstat jednotné, aby nebyla narušena politická soudržnost EU. Rozdělení dokumentace by se rovnalo vyslání signálu neúčasti vůči Ukrajině, což by mohlo vést k delegitimizaci celého procesu rozšíření. Prezident Zelenskyj prohlásil, že Kyjev by byl připraven udělat cokoli pro pokračování přístupových rozhovorů, což vyžaduje jednomyslnou podporu evropských lídrů. V této souvislosti by Dánsko mohlo sehrát roli morálního a politického garanta jednoty procesu, vyhnout se rozdělujícím ústupkům a zachovat důvěru kandidátských zemí v evropský mechanismus.

STRATEGICKÁ HODNOTA DÁNSKÉHO VEDENÍ

Dánský semestr předsednictví EU přichází v kritickém okamžiku pro Evropu: na jedné straně se rozšíření stává strategickou prioritou, která má čelit ruskému vlivu a zajistit bezpečnost kontinentu, na druhé straně vnitřní logika veta ohrožuje soudržnost a důvěryhodnost evropského projektu. Dánsko má díky své proevropské tradici, diplomatické váze a jasnému postoji ideální pozici k tomu, aby se pokusilo odblokovat ukrajinský přístupový proces. Ačkoli nemá pravomoc formálně obejít maďarské veto, může Kodaň působit jako politický katalyzátor, institucionální koordinátor a propagátor vyjednaných řešení. Úspěch či neúspěch dánského předsednictví v tomto úkolu bude mít hluboké důsledky: nejen pro Ukrajinu a Moldavsko, ale pro celou budoucnost mechanismu rozšíření, a tedy pro identitu a geopolitickou funkci Evropské unie. Prolomení patové situace by znamenalo potvrzení toho, že EU není vězněm národního veta, ale že je schopna se solidárně a strategicky obnovit.