Válka na Ukrajině: Severské řešení

I když ve válce mezi Ukrajinou a Ruskem sympatizuji s napadenou zemí, tedy s Ukrajinou, nemůžeme předstírat, že útočník, Rusko, přestane existovat, pokud zavřeme oči. Bude tu stále, až je otevřeme. Je tedy třeba dosáhnout dohody, která bude přijatelná jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko. Překvapuje mě, že nikdo nenavrhl něco, co bych nazval severským řešením války na Ukrajině. Skandinávské země spolu po staletí bojovaly, ale pomalu se v jejich vztazích prosadilo pět principů.

Pět zásad severských vztahů

Těmito zásadami jsou: 1) Právo na secesi. Norsko se oddělilo od Švédska v roce 1905, Finsko od Ruska v roce 1917 a Island od Dánska v roce 1918. 2) Autonomie národností, například Alandských ostrovů ve Finsku a Grónska a Faerských ostrovů v Dánsku. 3) Změna hranic na základě plebiscitu. V roce 1920 hlasovalo severní Šlesvicko ve dvou volebních obvodech mezi Dánskem a Německem. V severní části se obyvatelé drtivou většinou vyslovili pro připojení k Dánsku a v jižní části drtivou většinou pro připojení k Německu. V souladu s tím byla hranice posunuta. 4) Řešení konfliktů prostřednictvím arbitráže. Po Alandských ostrovech toužilo Finsko i Švédsko. Společnost národů je přidělila Finsku. Po východním Grónsku toužilo Norsko i Dánsko. Mezinárodní soudní dvůr je přiznal Dánsku. Švédsko i Norsko tato rozhodnutí přijaly. 5) Spolupráce s minimálním vzdáním se suverenity. V Severské radě se pravidelně scházejí poslanci pěti severských zemí a spolupracují na právní a sociální integraci, vytvoření společného trhu práce a zrušení pasových kontrol dávno před EU.

Plebiscity ve sporných regionech

Ukrajina se oddělila od Ruska v roce 1991, protože Ukrajinci tvoří národ s vlastní jasnou identitou. Měli právo na stát, který by tuto identitu chránil. Sporné oblasti Ukrajiny se nacházejí na Krymském poloostrově a na východní Ukrajině, v Doněcku a Luhansku a v částech Chersonu a Záporoží. Severské řešení by znamenalo okamžité příměří, po němž by následovalo rozdělení sporných regionů, které jsou nyní pod ruskou kontrolou, na volební obvody, přičemž každý z nich by hlasoval o tom, zda chce patřit k Ukrajině, nebo k Rusku, přičemž plebiscit by provedla OSN nebo nějaký jiný zástupce (možná dvě severské země spolu s Maďarskem a Slovenskem). Hranice by se pak posunula podle výsledků plebiscitů. Kdo by měl hlasovat? Jedinou schůdnou odpovědí je nechat hlasovat všechny, kdo v těchto regionech nyní žijí, a všechny, kdo mohou prokázat, že tam žili před ruskou invazí v roce 2022.

Ukrajina v EHP

Rusko navíc trvá na tom, že Ukrajina se nestane členem NATO, tedy Severoatlantické aliance. Ačkoli by suverénní státy měly mít samozřejmě právo volit si spojenectví podle své vůle, možná by v zájmu míru mohl být tento ruský požadavek akceptován. Ale to, co Ukrajina skutečně chce, je připojit se k Západu v širším slova smyslu. Možná, že dalším způsobem, jak toho dosáhnout, aniž by se Rusové příliš odcizili, by bylo opět následovat severský příklad. Norsko a Island jsou členy EHP, Evropského hospodářského prostoru (spolu s Lichtenštejnskem a prakticky i Švýcarskem). EHP je fórum pro hospodářskou, nikoli politickou integraci. Nemohla by se Ukrajina připojit k EHP? Byl by to způsob, jak se připojit k Západu, aniž by na sebe vzala všechny politické (a v budoucnu možná i vojenské) závazky, které z členství v EU vyplývají.

Zastavení krvavé lázně

Není pochyb o tom, že Rusko útokem na Ukrajinu porušilo mezinárodní právo. Historie nám také říká, že agresivním diktátorům dodává odvahu, pokud je jim umožněno dobývat země silou. Jediný způsob, jak se s nimi vypořádat, je být dostatečně silný a pevný, aby se neodvážili zaútočit. Pokud však hranice mezi Ruskem a Ukrajinou posunou sami obyvatelé v mezinárodně monitorovaném plebiscitu, pak si ani jedna strana nemůže nárokovat vítězství. A co je nejdůležitější, krvavá lázeň bude zastavena. A možná jednoho dne budou moci Rusové a Ukrajinci, stejně blízce spříznění jako Švédové s Nory, spolupracovat ke vzájemnému prospěchu a dokonce se spřátelit, jako severské národy.