Subscribe
Setkání italské premiérky Giorgie Meloniové a japonské premiérky Sanae Takaichiové, které se konalo 15. června 2026 v Římě, představuje jeden z nejvýznamnějších momentů v nedávném vývoji vztahů mezi Itálií a Japonskem. Summit se konal v době, která se vyznačuje hlubokými geopolitickými, ekonomickými a technologickými proměnami, které přetvářejí mezinárodní rovnováhu sil a vyžadují od demokratických mocností stále intenzivnější strategickou koordinaci. Setkání se konalo v předvečer summitu G7 v Évianu a navázalo na sérii důležitých diplomatických setkání japonských představitelů v Evropě. V této souvislosti se Řím stal místem společné reflexe nad závažnými mezinárodními krizemi a příležitostmi ke spolupráci mezi dvěma zeměmi, které navzdory odlišným geografickým podmínkám sdílejí stále více se sbližující vizi globálních výzev. Setkání rovněž potvrdilo posílení osobních i politických vztahů mezi Meloniovou a Takaichiovou, které jsou obě prvními ženami v historii svých zemí, jež stojí v čele národní vlády. Tento institucionální rozdíl je doprovázen významnou ideologickou spřízněností, neboť obě představují konzervativní styl vedení zaměřený na spojení politického pragmatismu, prosazování národních zájmů a posilování strategických spojenectví.
DVA VŮDČÍ TÝMY, KTERÉ SPOJUJE PRAGMATISMUS A STRATEGICKÁ VIZE
Jedním z nejvýznamnějších prvků, které z tohoto summitu vyplynuly, byla soudržnost mezi oběma političkami. Kromě společné zkušenosti jako prvních žen v čele svých vlád sdílejí Meloniová a Takaichiová také politický přístup, jenž se vyznačuje konkrétním rozhodováním, důrazem na národní bezpečnost a snahou posílit mezinárodní roli svých zemí. Tato shoda přispěla k urychlení řady bilaterálních projektů zahájených v předchozích měsících, zejména po návštěvě italské premiérky v Tokiu v lednu 2026. Při této příležitosti byly vztahy mezi Itálií a Japonskem povýšeny na úroveň zvláštního strategického partnerství, což znamenalo kvalitativní zlom ve spolupráci mezi oběma státy. Tato společná vize se odráží v rozhodnutí společně investovat do odvětví, která budou v příštích desetiletích utvářet rovnováhu sil – od obrany po nové technologie, od umělé inteligence po vesmír.
MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOST, BLÍZKÝ VÝCHOD A SVOBODNÁ PLÁVBA
Rozhovor se uskutečnil jen několik hodin po oznámení memoranda mezi Spojenými státy a Íránem, což je krok považovaný za klíčový pro posílení stability v regionu. V této souvislosti Itálie a Japonsko vyjádřily spokojenost s diplomatickým vývojem a znovu potvrdily význam znovuotevření Hormuzského průlivu, námořní infrastruktury nezbytné pro globální obchod a mezinárodní energetickou bezpečnost. Takaichi potvrdila, že Japonsko se připojuje ke společnému prohlášení, za jehož přijetí se zasazovaly Itálie, Francie, Německo a Spojené království, a zdůraznila odhodlání Tokia prosazovat regionální mír, svobodu plavby a bezpečnost námořních tras.
KONFLIKT NA UKRAJINĚ A OBRANA MEZINÁRODNÍHO ŘÁDU
Dalším ústředním tématem summitu byl rusko-ukrajinský konflikt. Itálie a Japonsko znovu potvrdily své společné odsouzení ruské agrese a podporu mezinárodního práva jako základního principu soužití mezi státy. Oba lídři zdůraznili nutnost usilovat o spravedlivý a trvalý mír, aniž by se přehlížely humanitární důsledky konfliktu a útoky na civilní infrastrukturu a místa historického a kulturního významu. Solidarita s Kyjevem byla představena jako zásadní prvek zahraniční politiky obou zemí a jako jedna z otázek, které zaujmou ústřední místo na pořadu jednání skupiny G7.
JAPONSKÁ OBRANA A GEOPOLITICKÁ ROVNOVÁHA
Obranný sektor je jedním z pilířů nového strategického partnerství. V kontextu charakterizovaném rostoucím napětím v indopacifickém regionu a postupným přehodnocováním globální bezpečnostní rovnováhy prosazuje Japonsko politiku větší strategické autonomie. Přestože si Tokio zachovává své tradiční spojenectví se Spojenými státy, zdá se, že si uvědomuje nutnost posílit své kapacity a diverzifikovat svá mezinárodní partnerství. Tento vývoj je součástí širšího procesu předefinování role Japonska na globální scéně. V této souvislosti je obzvláště důležitý program Global Combat Air Programme (GCAP), iniciativa, v rámci níž Itálie, Japonsko a Spojené království spolupracují na vývoji stíhacího letounu šesté generace. Tento projekt představuje nejen spolupráci na vysoké technologické a průmyslové úrovni, ale také nástroj strategické integrace mezi Evropou a indicko-pacifickým regionem. Přechod programu do operační fáze potvrzuje odhodlání všech tří partnerů posílit euroatlantickou a indicko-pacifickou bezpečnost prostřednictvím pokročilé spolupráce v oblasti obrany.
EKONOMIKA, OBCHOD A BEZPEČNOST DODÁVKOVÉHO ŘETĚZCE
Kromě geopolitického rozměru má italsko-japonské partnerství také pevný ekonomický základ. Japonsko zůstává třetím největším obchodním partnerem Itálie v Asii a druhým největším odběratelem italského vývozu na tento kontinent. V roce 2025 dosáhl objem vzájemného obchodu 12,3 miliardy eur, přičemž Itálie vykázala přebytek ve výši 4,4 miliardy eur. V prvním čtvrtletí roku 2026 již objem obchodu dosáhl přibližně 3 miliard eur, což Itálii přineslo obchodní přebytek téměř 1 miliardy eur. Zvláště významná je také přítomnost italských podniků v Japonsku, kde působí 166 společností s odhadovaným celkovým obratem přibližně 3 miliardy eur. Hospodářská spolupráce byla dále posílena prostřednictvím nových institucionálních nástrojů. V Nagoyi se sešla Italsko-japonská obchodní skupina, zatímco v Tokiu se konalo první zasedání Bilaterální skupiny pro hospodářskou bezpečnost. Tento orgán má hrát klíčovou roli při posilování hodnotových řetězců, ochraně strategických odvětví a řízení zranitelností souvisejících s kritickými surovinami a dodávkami energie.
VESMÍR JAKO NOVÁ OBLAST SPOLUPRÁCE
Jedním z nejinovativnějších aspektů tohoto partnerství je oblast vesmírného průmyslu. V květnu 2026 se v Tokiu konalo první zasedání nového mezivládního dialogu o vesmíru, které následně vyvrcholilo přijetím společného prohlášení obou vlád. Dohoda označuje vesmír za strategickou oblast, která může mít dopad na vědecký výzkum, národní bezpečnost, hospodářský růst a průmyslové inovace. Do spolupráce jsou přímo zapojeny Italská vesmírná agentura a Japonská agentura pro průzkum vesmíru, což posiluje stávající spolupráci a rozšiřuje ji do nových oblastí. Zvláštní pozornost je věnována průzkumu Měsíce v rámci dohody Artemis Accords, budoucím vesmírným stanicím, aktivitám na nízké oběžné dráze Země a spolupráci s NASA. Itálie a Japonsko budou rovněž spolupracovat na multifunkčním lunárním obytném modulu a tlakovém roveru určeném pro mise na povrch Měsíce.
VĚDECKÝ VÝZKUM, UDRŽITELNOST A TECHNOLOGICKÉ INOVACE
Prohlášení o vesmíru dále rozšiřuje rozsah vědecké spolupráce. Obě země hodlají posílit spolupráci v oblasti pozorování Země, řízení přírodních rizik a sdílení satelitních dat, čímž přispějí ke zlepšení systémů prevence a reakce na mimořádné události. Velký význam je rovněž přikládán sluneční fyzice, misi SOLAR-C, kosmologickým studiím v rámci mise LiteBIRD a monitorování potenciálně nebezpečných asteroidů. Dalším pilířem dohody je udržitelnost vesmírného prostoru. Itálie a Japonsko budou spolupracovat na řešení rostoucího problému vesmírného odpadu, na vývoji technologií pro aktivní odstraňování vesmírného odpadu, na zlepšování systémů pro předcházení srážkám satelitů a na posílení povědomí o situaci ve vesmíru. Investice do odborné přípravy a pokročilého výzkumu doplňují rámec zaměřený na budování inovativních ekosystémů schopných podporovat průmyslovou konkurenceschopnost obou zemí.
VÝHLEDY PRO EVROPU A STRATEGICKÝ VÝZNAM PARTNERSTVÍ
Vývoj vztahů mezi Itálií a Japonskem má dopady, které přesahují bilaterální rozměr. Nabízí totiž důležité podněty pro budoucnost evropské politiky. V mezinárodním kontextu, jenž se vyznačuje soupeřením velmocí, geoekonomickou fragmentací a technologickým zrychlením, je Evropa vyzývána k rozvoji nových forem spolupráce s demokratickými partnery mimo Evropu. Privilegovaný vztah s Japonskem je vzorem této strategie. Spolupráce v oblasti obrany, vesmíru, ekonomické bezpečnosti, energetiky, umělé inteligence, biotechnologií a infrastruktury ukazuje, jak je možné vybudovat euro-indopacifickou osu založenou na sbližujících se zájmech a sdílených hodnotách. Kromě toho společné iniciativy plánované v Africe, v rámci dialogu mezi italským plánem Mattei a japonským programem TICAD, otevírají nové perspektivy pro spolupráci s globálním Jihem. Rok 2026, kdy uplyne 160 let od navázání diplomatických vztahů mezi Itálií a Japonskem, se proto jeví jako symbolický milník na cestě, která je předurčena k dalšímu posílení. Shoda názorů mezi Meloniovou a Takaichiovou, spojená s rostoucí integrací jejich příslušných národních strategií, naznačuje možnost stále hlubší spolupráce, která může ovlivnit nejen vztahy mezi Římem a Tokiem, ale také vývoj evropské politiky v rychle se měnícím mezinárodním systému.