Merz se nemůže spoléhat na irské předsednictví Rady, pokud jde o škrty v rozpočtu

28. července se německý kancléř Friedrich Merz setkal s irským premiérem Michealem Martinem, aby ho naléhavě požádal o podporu německých rozpočtových škrtů a nově se rýsujícího bruselského skepticismu. Ve svém tiskovém prohlášení toho dne Martin nejprve vyjádřil „solidaritu irského lidu s oběťmi strašlivého útoku na průvod Pride v Berlíně o víkendu. Evropská unie je společenství hodnot…“. Ačkoli byl tento útok oprávněně odsouzen lídry napříč celým blokem, jedná se pouze o jednu z tragédií v sérii kriminálních incidentů souvisejících s migranty, které se v evropské společnosti staly běžnou součástí života – trend, o kterém se Martinova vláda již roky snaží v Irsku utajovat informace. Tato arogance, kdy proimigrační lídr jako Martin komentuje útok spáchaný migrantem vůči lídrovi CDU, který v otázce migrační politiky rychle směřuje doprava, je příznačná pro schůzku, která se uskutečnila.

Taoiseach se sice může snažit během irského předsednictví v Radě prezentovat jako nestranný zprostředkovatel a tvrdit, že pozorně naslouchá obavám kancléře Merze, ale nic nemůže být dále od pravdy. Martinovo setkání s nepopulárním kancléřem bylo diplomatickým trapasem. Místo toho, aby se zabýval Merzovou hlavní obavou – že Evropská komise přijímá příliš mnoho úředníků, utrácí příliš mnoho peněz a že o nadcházejícím víceletém finančním rámci na období 2028–2034 se bude jednat právě během irského předsednictví v Radě.

Irská vláda se naopak zapletla do mediálního humbuku a předstíraného znepokojení ohledně jednoho aktivisty, Daniela Tatlowa-Devallyho, a obav, že je držen v nevyhovujících podmínkách. Premiér uvedl, že tuto záležitost projednal přímo s německou kancléřkou, a ministryně zahraničních věcí Helen McEntee potvrdila, že její ministerstvo učinilo totéž. To vše se odehrává uprostřed situace, kdy irská média vykreslují Tatlowa-Devallyho jako oběť inscenovaného procesu a levicoví politici tvrdí, že s ním je zacházeno nelidsky. Irské politické třídě zcela uniká ironie toho, že takovéto chování představuje mezinárodní ostudu. Chovat se, jako by Německo – členský stát EU a bohatá vyspělá země – zacházelo s irským vězněm zbytečně tvrdě, je velkou skvrnou na německo-irských vztazích, a to právě proto, že irští politici se chovají, jako by německý soudní systém byl necivilizovaný a nespravedlivý.

Nemluvě o tom, že Tatlow-Devally je členem skupiny, kterou média nazývají „Ulm 5“, a v současné době čelí soudnímu řízení ve Stuttgartu poté, co byl loni zatčen policií za poškození kanceláře patřící firmě, o které je známo, že dodává zbraňové systémy do Izraele. Údajně je členem organizace Palestine Action, která je jak ve Velké Británii, tak v Německu zařazena na seznam zločineckých organizací. Irský politický systém je natolik absurdní, že vládní poslanec Barry Ward navštívil obviněného irského občana spolu s několika levicovými opozičními poslanci a souhlasil s jejich tvrzením, že Tatlow-Devally je vystaven inscenovanému procesu.

Merz se bohužel pokusil irskému premiérovi lichotit, když vyjádřil přesvědčení, že Martin během irského předsednictví v Radě přijde s realistickým návrhem. O Martinovi je však známo, že ve své domácí politice je vše jiné než realistický. Irský premiér, stejně jako jeho kolegové, má sklon k diplomatickým přešlapům a vyznačuje se pozoruhodným nedostatkem situačního povědomí. Z tohoto důvodu není žádným překvapením, že si Martin s německou kancléřkou povídal o Izraeli v moralizujícím tónu. Ještě podivnější je však otázka: co vlastně očekával, že mu Merz na to odpoví? Německo má vzhledem ke své temné historii ve dvacátém století k Izraeli zvláštní vztah, o kterém by měly vědět všechny děti na irských středních školách díky našemu učebnímu plánu dějepisu. Přesto si premiér, bývalý ředitel školy a učitel, myslel, že je vhodné něco takového říkat? Očekává snad irská politická třída, že německý kancléř padne na vlastní meč a prohlásí, že jeho soudnictví není nezávislé na politice země? To by bylo absurdní, ale přesto se v této situaci nacházíme.

Setkání Merze s irským premiérem nebylo jen politickou katastrofou, ale bylo také směšně špatně zorganizované. Rozpočet Irska na předsednictví v Radě Evropské unie je stanoven na téměř 300 milionů eur – zatímco rozpočet Kypru na letošní předsednictví v Radě činil necelých 100 milionů eur. Člověk by očekával, že když Dublin vynakládá takovou částku, bude to přispívat k dobře zorganizovanému logistickému programu – ale vůbec ne!

Uprostřed irského letního vedra s teplotami kolem 20 stupňů Celsia nebyl premiér schopen porozumět projevu svého německého protějšku určenému irským i zahraničním novinářům. Proč? Protože mu nefungovala sluchátka s překladem, stejně jako nefungovala ani novinářům přítomným na tiskové konferenci. Veřejnost si tak nemohla pomoci a ptala se: jaký smysl mělo toto setkání vůbec mít? Náš premiér, pokud je veřejnosti známo, nemluví žádným jiným jazykem než anglicky a irsky. Je tedy jako takzvaný „dobrý Evropan“ skutečně způsobilý vést irské předsednictví Rady v období, kdy je evropská spolupráce důležitější než kdy jindy? Odpověď je zjevně ne. To však nezabrání nekompetentním hlupákům, jako je irský „ředitel“ Martin, předstírat, že jsou způsobilí vést evropskou politiku země.

Je velmi znepokojivé, že irský premiér neumí ani slovo v jazyce, kterým hovoří německá kancléřka. Zejména v období, kdy je Irsko v mezinárodním měřítku tak v centru pozornosti. Máme předsedat Radě Evropské unie. Zatímco političtí představitelé z kontinentu se naučili anglicky, francouzsky nebo německy, aby usnadnili komunikaci s ostatními lídry, je hanbou, že hlava státu Irské republiky zcela zanedbává jakoukoli znalost významného jazyka Evropské unie, jakým je němčina. Zejména když vezmeme v úvahu hluboké historické a kulturní vazby mezi Německem a Irskem, které sahají o staletí zpět před irskou nezávislostí, ba dokonce i před sjednocením Německa pod vedením Bismarcka.

Je to ostuda a jasně to ukazuje, jakou frašku předvádí irská politická třída. Ačkoli se možná tváří, že mají evropský pohled na věc, postrádají osobní odhodlání i znalosti, které by jejich tvrzení podpořily, a to i v tak základních oblastech, jako jsou jazykové kompetence.

Ještě opovrženíhodnější je, že irská zrada Merzových rozumných návrhů na škrty v evropském rozpočtu přichází právě uprostřed skandálu kolem společnosti Aughinish Alumina. Německo pod vedením Merze vyzvalo k neveřejným jednáním, avšak tento mírový návrh ze strany významného členského státu EU byl odmítnut ve jménu ochrany irských občanů, kteří se oprávněně zodpovídají před soudem za údajné trestné činy, kterých se dopustili. Dá se doufat, že si Evropa po tomto zasedání Rady vezme ponaučení z toho, že irští političtí představitelé jsou naprosto k ničemu a neschopní uplatnit svou vlastní politickou moc.

Skutečnost, že logistika této země při organizování schůzky se zahraničním představitelem je natolik nedostatečná, že nefungují sluchátka s tlumočením, představuje temnou skvrnu na diplomatické pověsti Irska v rámci Evropské unie. Ještě horší je, že o politické správě suverénního státu rozhodují nedbalí politici, jako je Martin. Bez ohledu na to je bohužel všem zúčastněným zcela zřejmé, že Irská republika není schopna dodržovat základní diplomatické zdvořilosti mezi vládními představiteli, aniž by jim kázala o jejich údajných morálních selháních. Den, kdy tento trend skončí, je možná ještě daleko na obzoru, ale opravdu nemůže přijít dost brzy. V této fázi je v národním zájmu Irské republiky uspořádat všeobecné volby, které by mohly ukončit nadvládu politického středu nad politickým životem v zemi.