Subscribe
Ve dnech 25.–25. října se ve Vilniusu konala konference „Mír skrze sílu: Obrana Evropy“, kterou uspořádala Strana evropských konzervativců a reformistů. Během této dvoudenní akce proběhly intenzivní debaty, v jejichž rámci významní představitelé, rozhodovací činitelé a odborníci na obranu z Itálie, Polska, Litvy a dalších evropských zemí diskutovali o obrovských výzvách, kterým Evropa čelí v novém bezpečnostním prostředí. První panel konference, který moderovala Zsófia Rácz, vedoucí komunikace v Dunajském institutu, představil významné řečníky z Litvy, hostitelské země, a z Itálie, mezi nimiž byli jak zákonodárci, tak odborníci, kteří se zabývali velmi významným, naléhavým a náročným tématem – „NATO a budoucnost evropské bezpečnosti“.
Náš kontinent potřebuje nejen silnou alianci, ale také to, aby každý členský stát převzal odpovědnost. Jaké by měly být priority silnějšího NATO a za jakých okolností by bylo oprávněné uplatnit článek 5 Severoatlantické smlouvy? Těmito zásadními otázkami byla zahájena konference ECR ve Vilniusu.
Deividas Matulionis, hlavní poradce litevského prezidenta a vedoucí Skupiny pro národní bezpečnost, upozornil na určité incidenty, jako je vniknutí dronů nebo pokus o žhářství, které spadají spíše do oblasti „stínových“ či „zlovolných“ aktivit a nesplňují podmínky nezbytné pro uplatnění článku 5. Podle pana Matulionise, který je rovněž bývalým stálým zástupcem Litvy při NATO, by bylo velkou chybou uplatňovat článek 5 v méně závažných případech. „Někdy článek 5 znehodnocujeme,“ řekl. Když je však členský stát napaden a důkazy jsou nepopiratelné, není prostor pro debaty.
Italská poslankyně Naike Gruppioni, členka výboru pro zahraniční věci Poslanecké sněmovny, hovořila o tom, že je nutné, aby lidé pochopili, že výdaje na obranu jsou nezbytné. Podle italské zákonodárkyně jsou výdaje na obranu investicí, a to investicí zásadní, která představuje zdroj významných příležitostí jak pro občany, tak pro podniky. Bránit vlastní zemi znamená bránit naši svobodu. Transparentnost a upřímnost jsou zásadní, aby se lidé necítili manipulováni a aby si zachovali důvěru v to, že lze najít skutečná řešení. Podle paní Gruppioni, která je silnou zastánkyní posilování evropských a italských kapacit, „nejde jen o nákup zbraní“, ale skutečnou výzvou je „proměnit zdroje ve skutečné kapacity“.
Vedoucí skupiny pro národní bezpečnost při litevském prezidentovi zdůraznil, že v rámci nového finančního rámce EU by jedním z klíčových rozhodnutí mělo být navýšení rozpočtu vyčleněného pro obranný a bezpečnostní průmysl. Jedná se o investici nejen do naší obrany a odstrašování, ale také do našich ekonomik a pracovních míst. Deividas Matulionis uvedl, že je „opravdu vděčný“ za to, že litevská vláda vynakládá na národní obranu impozantnou částku – 5,38 % svého HDP, ale také 1,6 % na další výdaje související s obranou. Více než 60 % těchto výdajů zůstává v Litevské republice, což je obdivuhodný úspěch.
Aurelijus Veryga, předseda Litevské unie zemědělců a zelených, se důrazně vyslovil pro zvýšení výdajů na obranu a zároveň uvedl, že země na východním křídle potřebují více peněz, aby jejich průmysl mohl zůstat konkurenceschopný. Kromě toho by podle pana Verygy měla znít skutečná otázka takto: kolik peněz bychom měli utratit, abychom přežili?
I když však i jiné země vyvíjejí značné úsilí, Evropané si musí tuto skutečnost uvědomit: náš kontinent se nedokáže ubránit sám a k dosažení tohoto cíle bude potřebovat ještě několik let. Pokud však bude existovat „politická vůle vynaložit více prostředků“, bude Evropa na správné cestě.
Podle italské poslankyně Naike Gruppioni neexistuje žádná kolektivní obrana mimo rámec NATO a Evropa je povinna převzít „skutečnou odpovědnost“. Jinými slovy, když požadujete určitou ochranu, musíte se zavázat k poskytnutí nezbytného příspěvku – ať už jde o technologii, infrastrukturu nebo vysoce vycvičené jednotky. Volba by neměla spočívat v tom, zda upřednostnit silnější Evropu, nebo silnější NATO, ale spíše v tom, jak zajistit obojí. Na druhou stranu italská poslankyně uvedla, že nesouhlasí s podněcováním nepřátelství mezi EU a Spojenými státy, protože transatlantické pouto je – nebo by mělo být – pro Evropany „strategickou volbou“.
Tento princip potvrdil také Deividas Matulionis, bývalý stálý zástupce Litvy při NATO, který uvedl, že Severoatlantická aliance se svým 360stupňovým přístupem je jedinou organizací kolektivní obrany. EU může působit doplňujícím způsobem, ale bylo by velmi nebezpečné snažit se nahradit NATO. Evropský rozměr NATO by však měl být dále posílen. „Evropa by měla mít v rámci NATO ambice,“ uvedl hlavní poradce litevského prezidenta. „Evropa musí mít v rámci NATO větší váhu“ – tento názor sdílí i italská poslankyně Naike Gruppioni.
Deividas Matulionis se zmínil o evropském obranném systému po skončení studené války, který spočíval na třech hlavních pilířích: Spojené státy budou i nadále bránit Evropu za každou cenu, hospodářská spolupráce omezí konflikty a na našem kontinentu již nedojde k žádným rozsáhlým vojenským konfliktům. Všechny tyto základní principy jsou nyní zpochybňovány, uvedl pan Matulionis.
Naike Gruppioni, členka výboru pro zahraniční věci italské Poslanecké sněmovny, uvedla, že nevěří, že by Ukrajinu „zradila“ současná administrativa Bílého domu, která stejně jako Evropská unie nadále udržuje sankce proti Kremlu. Ve skutečnosti jde „pouze o rétoriku“ – pravdou je, že Washington je jediný, kdo může přivést Moskvu k mírovým jednáním, zatímco EU je v tomto zdlouhavém procesu zjevně odsunuta na vedlejší kolej.
Litevský europoslanec Aurelijus Veryga hovořil o zásadní geostrategické roli, kterou hraje jeho země, která již mnohokrát prokázala, že je spolehlivým partnerem. Podle Verygy nebude Ruská federace schopna zaútočit na státy NATO „konvenčním“ způsobem, ale činí tak – a bude v tom pokračovat – prostřednictvím hybridních prostředků. Pan Veryga zmínil Izrael a Finsko, země, které v různých fázích nedávné historie mimořádně bojovaly – a Izrael v tom pokračuje i nadále – za zachování své suverenity a svobody. Poučení z toho plyne, že společnost musí v takových nepokojných a nebezpečných dobách zůstat ostražitá a připravená na neočekávané události.
Pokud jde o Ruskou federaci, účastníci diskuse byli dotázáni, kdy by NATO mělo reagovat rázněji na agresi Kremlu. Deividas Matulionis odpověděl, že cílem Rusů je na jedné straně „psychologické zastrašování“, vyvíjení tlaku na firmy a šíření nedůvěry v politický systém. Podle pana Matulionise jsou zapotřebí konkrétní protiopatření, i když se někdy jedná o tajné operace. Uvedl několik opatření, která by zavedl, a to konkrétně omezení kapacit pro vývoz energie, zrušení turistických víz pro ruské občany a snahu o dosažení dohody na evropské úrovni o využití zmrazených ruských aktiv.
Na otázku, jaký by měl být hlavní cíl NATO v příštích 5–10 letech, Aurelijus Veryga odpověděl, že by aliance měla učinit „vše, co je v jejích silách, aby zastavila Rusko a zabránila budoucím výzvám ze strany Ruska“, které představuje největší hrozbu naší doby. Zatímco italský poslanec Naike Gruppioni poznamenal, že příměří by bylo prvním krokem k návratu k normálu, Deividas Matulionis vyjádřil naději, že se Evropa v dlouhodobém horizontu stane významným hráčem na globální geopolitické scéně.
Na závěr první panelové diskuse na stranickém sjezdu ECR ve Vilniusu moderátorka Zsófia Rácz zdůraznila, že i když se stále spoléháme na Spojené státy, nemělo by to evropským státům bránit v tom, aby i nadále bojovaly za svou vlastní suverenitu v rámci Severoatlantické aliance. Klíčem je silná spolupráce a schopnost překonat významné výzvy, které nás čekají.