Subscribe
EU má 24 úředních jazyků. V celé Evropě se mluví více než 200 původními jazyky. Chceme-li pěstovat a rozvíjet naši evropskou kulturu (naše kultury!), musíme pěstovat také naše jazyky.
Značná migrace do Evropy v posledních desetiletích způsobila určitý tlak na naše původní jazyky. To je patrné zejména v zemích, kde dlouhodobě žijí početné menšiny, jako je Francie a Švédsko. Tam se vyvinuly vlastní menšinové varianty původních jazyků a tyto varianty následně ovlivnily užívání jazyka mladšími generacemi v určitých částech původního obyvatelstva těchto zemí.
Je však otázkou, zda naše evropské jazyky nejsou globalizací a internetem ovlivněny ještě více. A zde je to právě angličtina, která se stává stále více používanou lingua franca po celém světě, včetně Evropy.
Ve Švédsku, kde je snadné zakládat nezávislé školy, vzniklo několik „anglických škol“ na úrovni základních i středních škol. V těchto často oblíbených školách probíhá velká část výuky v angličtině. To již dříve kritizovala Švédská akademie (známá tím, že každoročně vybírá nositele Nobelovy ceny za literaturu), podle níž by se ve švédských školách mělo vyučovat ve švédštině.
Švédsko je tradičně zemí, která snadno přijímá zahraniční vlivy. A mnoho lidí vnímá, že Švédsko zašlo v anglikanizaci veřejného prostoru a konverzace, která je bohužel důsledkem globalizace a internetu v celé Evropě, dále než mnoho jiných zemí.
Deník Dagens Nyheter nedávno zveřejnil sloupek, který vzbudil pozornost. Autor článku, Aron Lund, je analytikem Blízkého východu a pracuje ve Švédském národním institutu pro výzkum obrany. Domnívá se, že Švédsko musí zpřísnit své jazykové zákony a vážně se odvážit postavit anglikanizaci jazyka, která se stala tak rozšířenou a samozřejmou, že na ni mnozí již nereagují.
Upozorňuje mimo jiné na to, že některé firmy opouštějí švédštinu jako pracovní jazyk, že většina doktorských prací na švédských univerzitách je psána v angličtině a že jazykoví konzervátoři varují před tzv. „doménovými ztrátami“, tj. že švédština již nenabízí dostatečnou terminologii v různých oborech, a stává se tak nepoužitelnou v akademickém a profesním kontextu.
Aron Lund zde hovoří o „začarovaném kruhu“: „Čím více prostoru v daném kontextu angličtina zaujímá, tím více se švédština jeví jako nevhodná, zbytečná, kýčovitá a cizí.“
Poukazuje také na to, že univerzity mají anglické názvy, že různé tematické týdny ve městech se nazývají „Art Week“, „Design Week“ nebo „Craft Week“ (tedy v angličtině) a že dokonce i švédské ozbrojené síly (které se nyní stávají součástí NATO) používají anglické termíny jako „Chief Information Officer“ nebo „Marine Weekend“. Aron Lund si klade otázku, zda Švédsko již není okupováno anglicky mluvící cizí mocností? Neměli by Švédové také bránit svůj jazyk a kulturu?
Lund poznamenává, že ti, kdo na tento vývoj upozorňují, jsou často vykreslováni jako nevrlí zpátečníci. Nechápou, že jazyky se neustále vyvíjejí. Dokonce riskují, že budou obviněni z používání „rasistického jazyka“. Aron Lund upřímně vysvětluje, že je „důležité na takové lidi kašlat“. Je třeba více švédského jazykového fašismu. Švédské úřady podle něj musí zasáhnout, aby tento trend zvrátily. Nejsou potřeba jemné a sofistikované argumenty o změně a otevřenosti, ale konkrétní opatření na záchranu švédštiny.
Švédština je severský, germánský jazyk, který se vyvinul z běžné staroseverštiny, kterou se mluvilo v celé Skandinávii (nikoli ve Finsku) přibližně do roku 1000 n. l. Staronorštině předcházela protonorština a badatelé jednoduše nevědí, jak dlouho existovala na území dnešního Švédska, Norska a Dánska. Obecně není známo, jak dlouho se v severní Evropě mluvilo germánskými jazyky, které jsou jednou z několika odrůd indoevropských jazyků.
Jediné, co víme, je, že v zemi, jako je Švédsko, se dlouho a nepřetržitě vyvíjelo to, co lze považovat za jeden a tentýž jazyk. Nyní je to do jisté míry ohroženo silnou přítomností angličtiny ve švédské společnosti. Všichni konzervativní lidé by měli být tímto vývojem znepokojeni a usilovat o to, aby si nejen Švédsko, ale všechny naše evropské země zachovaly a rozvíjely své vlastní původní jazyky. Ať žije evropská rozmanitost!