Debata o demokracii: 2025 a 1945

12. listopadu 2025 představila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová tzv. štít demokracie. Jedná se o projekt, jehož součástí je nový institut, Evropské centrum pro demokratickou odolnost, který má získat odborníky pro boj proti dezinformacím. Ironií osudu je však to, že sama Evropská komise von der Leyenové není demokraticky zvolená, ačkoli fakticky drží v Evropské unii výkonnou i zákonodárnou moc.

Meč proti svobodě?

Vzpomínám si na slova významného ekonoma Franka H. Knighta, který kdysi řekl, že když člověk nebo skupina lidí žádá o moc, aby mohli konat dobro, jeho impulsem je zrušit poslední tři slova a ponechat pouze „chci moc“. Štít demokracie má být zaměřen především proti ruským dezinformacím, zejména proti pokusům ovlivnit volby na Západě. To je jistě skutečná hrozba. Ale kde je záruka, že by Štít demokracie nebyl použit proti svobodě slova, odvážným myšlenkám, kontroverzním argumentům, neortodoxním přístupům? Je třeba připomenout, že Sovětský svaz před studenou válkou a během ní udržoval v západních demokraciích obrovskou propagandistickou mašinérii. I když tato mašinérie jistě měla určitý dopad, nebyla zrušena. Myšlenka Štítu demokracie je slabou, pravda, velmi slabou ozvěnou Göbbelsova Ministerstva veřejné osvěty (!) a propagandy a Ministerstva pravdy v Orwellově Devatenáctém osmém. Může se stát méně štítem demokracie než mečem proti svobodě.

Svoboda pro Lokiho i Thora

Historie se opakuje. V roce 1945, bezprostředně po kapitulaci nacistických okupačních vojsk v Dánsku, se tam vedla živá debata o hranicích svobody, tzv. debata o demokracii. Začali ji dva komunističtí intelektuálové, Jørgen Jørgensen a Mogens Fog, kteří tvrdili, že demokratická země se musí bránit. Nemohla tolerovat protidemokratické projevy, například ze strany nacistů. Oba komunisté odmítli slavný výrok dánského básníka devatenáctého století a národního liberála N. F. S. Grundtviga, že by měla existovat svoboda pro Lokiho stejně jako pro Thora. (Loki byl zlotřilý pohanský bůh, zákeřný a lstivý, zatímco Thor byl hrdinný pohanský bůh, který se oháněl svým kladivem proti silám zla). Proti oběma komunistům protestovali mnozí dánští intelektuálové, že demokracie není v neposlední řadě o rozvažování a diskusi, a že tedy vyžaduje svobodu projevu.

Nejpromyšlenější příspěvek do debaty přišel od významného grundtvisty, profesora práva Poula Andersena. Argumentoval tím, že existuje mnoho různých pojetí demokracie, a proto je zákaz protidemokratických projevů obtížně proveditelný. Došel k závěru, že by měl být povolen jakýkoli politický názor, i kdyby znamenal odmítnutí demokracie, ano, i kdyby šlo o požadavek ústavní změny antidemokratickým směrem. Omezení by se měla týkat pouze použitých prostředků, řekl Andersen. Násilí a teror by měly být vyloučeny.

Pravda posílená vyvracením lží

Bylo poněkud nesourodé, že dánští komunisté v roce 1945 požadovali zákaz protidemokratických projevů, protože historický rozkol mezi komunisty a sociálními demokraty spočíval v tom, že komunisté přece nevylučovali převzetí moci nedemokratickými prostředky. John Stuart Mill však ve své slavné Eseji o svobodě vyjádřil podobnou myšlenku jako Grundtvig a Andersen, že pravda bude posílena, pokud bude muset vyvracet lež. Dokonce i katolická církev kdysi jmenovala „ďáblova advokáta“(Advocatus Diaboli), aby argumentoval proti kandidátům na svatořečení. Možná, že Dánsko jako členský stát Evropské unie využije svého vlivu v ní, aby podpořilo Grundtvigovu maximu o svobodě pro Lokiho i pro Thora.