Subscribe
30. ledna se náhle ukázalo, že Evropa má dlouholetou slepou skvrnu. Ve zprávě podložené západními bezpečnostními a zpravodajskými hodnoceními, The Telegraph upozornil na fenomén, který již nelze omezit na oblast trestního soudnictví nebo veřejného zdraví. Rozsáhlý obchod se syntetickými drogami do Evropy, podporovaný chemickými prekurzory vyráběnými v Číně, byl zarámován jako potenciální forma hybridního nátlaku, který působí pod prahem otevřené konfrontace.
Nejednalo se o obžalobu ani o politickou deklaraci. Šlo o změnu analytického postoje: uznání, že jev tradičně klasifikovaný jako trestný může ve skutečnosti vyvolávat strategické důsledky. Z tohoto úhlu pohledu se evropská bezpečnost jeví jako mnohem širší než tradiční zaměření na vojenské kapacity, energetickou infrastrukturu nebo kritická podmořská aktiva.
Když zločin mění podobu debaty o bezpečnosti
Význam telegrafního šetření nespočívá ani tak v údajích, které předkládá, jako spíše v interpretační optice, kterou používá. Článek neodhaluje neznámé trendy ve spotřebě drog. Místo toho spojuje dostupnost levných syntetických látek – vyráběných prostřednictvím globálních dodavatelských řetězců, které jsou do značné míry legální – s řadou kumulativních účinků: upevňováním organizovaného zločinu, rostoucím zatížením systémů zdravotní péče, postupným oslabováním sociální soudržnosti a rostoucí odolností zločineckých sítí schopných korumpovat a usadit se v legálních ekonomikách.
Otázkou tedy není, zda Peking prokazatelně projevil nepřátelský záměr. Hlavní otázka je pragmatičtější: způsobený dopad. Ve strategických záležitostech často převažují výsledky nad motivy.
Rozměr šedé zóny
Analytickou jasnost dále přináší práce think tanku 3GIMBALS. Studie spíše než investigativní zpravodajství zasazuje drogovou ekonomiku do koncepčního rámce činnosti v šedé zóně –prostoru mezi mírem a konfliktem, kde se tlak postupně kumuluje a přisuzování zůstává nepolapitelné.
Chemické prekurzory jsou příkladem této nejednoznačnosti. Jsou nezbytné pro legitimní farmaceutické a průmyslové procesy, ale zároveň se snadno zneužívají. Evropské zločinecké organizace prokázaly, že tuto nejednoznačnost dovedou využívat, a to neustálou modifikací sloučenin, přemisťováním výrobních míst, úpravou pašeráckých tras a využíváním přístavů, železničních koridorů, pokročilé logistiky a otevřenosti jednotného trhu.
Vzniká tak forma kriminality, která již není epizodická ani lokální. Má přeshraniční charakter, průmyslový rozsah a strukturální odolnost. Řešení této kriminality pouze prostřednictvím tradičních nástrojů vymáhání práva představuje riziko podcenění jejího strategického významu.
Reakce evropských institucí
Bylo by zavádějící tvrdit, že si evropské instituce tuto dynamiku neuvědomují. Oficiální dokumenty EU ukazují na trvalou angažovanost, i když v jiné koncepční optice.
Dne 23. dubna 2024 se v Bruselu konal třetí dialog mezi EU a Čínou o protidrogové politice, který koordinovalo Generální ředitelství Evropské komise pro migraci a vnitřní věci. Na pořadu jednání byly především syntetické drogy, nové psychoaktivní látky a chemické prekurzory. Tento dialog, zahájený v roce 2021, potvrzuje, že tato problematika je uznávána na odborné i diplomatické úrovni.
Na stránkách Protidrogová strategie EU 2021-2025 toto povědomí dále podtrhuje. Její jazyk je výslovně zaměřen na bezpečnost a zdůrazňuje narušení nabídky, boj proti organizovanému zločinu, správu hranic a zneužívání legálních obchodních kanálů. Agentury, jako je Europol a EMCDDA, jsou umístěny jako ústřední uzly v rámci, který integruje vnitřní bezpečnost, justiční spolupráci a vnější angažovanost.
Správa versus bezpečnostní logika
Zásadní rozdíl však přetrvává.
Zatímco části západní strategické analýzy stále častěji interpretují obchodování se syntetickými drogami jako nástroj hybridního nátlaku, Evropská unie k němu nadále přistupuje především jako k výzvě v oblasti správy věcí veřejných – výzvě, kterou je třeba zvládnout prostřednictvím regulace, spolupráce a mnohostranných mechanismů.
Tento přístup je koherentní a právně podložený. Přináší však strukturální riziko: roztříštěnost. Zdravotní politika, celní dohled, policejní dohled a diplomatický dialog jsou řešeny paralelně, nikoli jako součásti jednotného strategického hodnocení hrozeb.
V mezinárodním prostředí formovaném systémovou konkurencí je tato asymetrie důležitá. Zatímco někteří aktéři působí prostřednictvím nepřímých, popíratelných vektorů vlivu, Evropa se spoléhá na reakce, které jsou často postupné, rozdělené a reaktivní.
Strukturální zranitelnost
Ekonomika syntetických drog odhaluje hlubší evropské slabiny: závislost na globálních výrobních sítích, které se vymykají snadnému dohledu, překrývající se a roztříštěné pravomoci členských států, přetrvávající napětí mezi svobodami jednotného trhu a bezpečnostními požadavky a nezamýšlené využívání schengenského prostoru jako násobiče účinnosti nadnárodního zločinu.
V tomto kontextu přestává být organizovaný zločin pouhým nezákonným podnikáním. Stává se strategickým zesilovačem, který je schopen prohlubovat nestabilitu, násilí a institucionální nedůvěru.
Důsledek je nepříjemný, ale nevyhnutelný. V současné Evropě se bezpečnostní hrozby neprojevují vždy jako zjevné akty agrese. Mohou se projevovat jako postupná eroze, rozptýlený tlak a tichá normalizace nepořádku.
Uvědomění si této skutečnosti neznamená zanechání spolupráce nebo přijetí alarmismu. Vyžaduje naopak analytický realismus –schopnost používat kategorie, které odrážejí povahu výzvy.
Evropská bezpečnost dnes není definována ideologií.
Je definována jasným úsudkem.