Subscribe
Údaje Eurostatu pro období 2013-2024 ukazují stálý pokrok ve snižování emisí ve většině odvětví, i když mobilita a stavební činnosti nadále rostou.
Emise skleníkových plynů produkované hospodářstvím Evropské unie v uplynulém desetiletí prudce poklesly, což potvrzuje, že se blok přibližuje svým klimatickým cílům, i když nerovnoměrně. Podle nejnovějších údajů Eurostatu dosáhly celkové emise z hospodářských činností a domácností v roce 2024 3,3 miliardy tun ekvivalentu CO₂. To představuje 1% pokles oproti roku 2023 a mnohem výraznější 20% snížení oproti roku 2013, což znamená významný strukturální posun v profilu emisí v Evropě.
Dlouhodobý trend odráží kombinovaný dopad klimatických politik, technologických inovací, změn ve výrobě energie a do jisté míry i měnících se vzorců spotřeby. Za celkovými čísly se však skrývá složitější obraz se znatelnými rozdíly mezi jednotlivými odvětvími. Zatímco energetika, průmysl a služby dosáhly značného pokroku ve snižování emisí, doprava a stavebnictví vystupují jako trvalé – a rostoucí – zdroje skleníkových plynů.
V období 2013-2024 zaznamenal energetický sektor zdaleka nejvýraznější snížení emisí. Eurostat uvádí pokles o 49 %, což odpovídá 512 milionům tun zamezených emisí CO₂. Tento pokles odráží postupnou dekarbonizaci výroby energie v celé EU, která je způsobena rozšířením obnovitelných zdrojů energie, postupným ukončením využívání uhlí v několika členských státech a zlepšením energetické účinnosti. Transformace energetického mixu je základním kamenem strategie EU v oblasti klimatu a údaje naznačují, že toto úsilí přináší hmatatelné výsledky.
K celkovému poklesu významně přispěla i další odvětví. Emise z těžby a dobývání klesly mezi lety 2013 a 2024 o 37 %, což odpovídá snížení o 25 milionů tun ekvivalentu CO₂. Zpracovatelský průmysl, tradičně jedna z emisně nejnáročnějších částí ekonomiky, snížil své emise o 18 %, tj. o 146 milionů tun. Sektor služeb zaznamenal snížení o 14 %, což odpovídá 36 milionům tun. Tato snížení společně poukazují na široce založený posun k čistším výrobním procesům, vyšší efektivitě a v některých případech i na strukturální změny v evropském hospodářství.
Ne všechna odvětví se však ubírají stejným směrem. V dopravě a skladování vzrostly emise za jedenáctileté období o 14 %, což představuje dalších 57 milionů tun ekvivalentu CO₂. Doprava se tak na nárůstu emisí podílí nejvíce ze všech hospodářských činností. Tento trend odráží pokračující růst silniční nákladní dopravy, letecké dopravy a logistiky, jakož i pomalé tempo elektrifikace a zavádění alternativních paliv v těžké dopravě. Navzdory přísnějším normám pro vozidla a investicím do železniční a veřejné dopravy celková poptávka po mobilitě nadále stoupá, což kompenzuje zvyšování efektivity.
Proti širšímu klesajícímu trendu se postavilo i stavebnictví. Emise z odvětví stavebnictví se v letech 2013-2024 zvýšily o 6 %, což představuje přírůstek přibližně 3 milionů tun ekvivalentu CO₂. Tento nárůst souvisí s trvalou stavební činností v celé EU, která je způsobena urbanizací, investicemi do infrastruktury a poptávkou po bydlení. I když se normy energetické účinnosti budov zlepšily, zůstává toto odvětví vysoce závislé na uhlíkově náročných materiálech, jako je cement a ocel, a pokrok v dekarbonizaci těchto vstupů je pomalejší.
Kromě absolutních emisí zdůrazňuje Eurostat další důležitý ukazatel: intenzitu emisí, která měří produkci skleníkových plynů v poměru k ekonomické aktivitě. Od roku 2013 do roku 2024 klesla emisní náročnost EU o 34 %, což naznačuje, že ekonomika se stala výrazně méně uhlíkově náročnou, i když nadále rostla. Toto oddělení emisí od hospodářské produkce je hlavním cílem politiky EU v oblasti klimatu a klíčovým měřítkem pro hodnocení dlouhodobé udržitelnosti.
Výkonnost se však v jednotlivých členských státech značně liší. Nejvýraznější pokles intenzity emisí zaznamenalo Estonsko (64 %), následované Irskem (50 %) a Finskem (44 %). Itálie zaznamenala snížení o 29 %, což zhruba odpovídá průměru EU, ale ponechává prostor pro další zlepšení. Tyto rozdíly odrážejí národní energetický mix, průmyslové struktury a politická rozhodnutí, jakož i výchozí bod v roce 2013.
Celkově lze říci, že údaje Eurostatu ukazují na stabilní pokrok, který je doprovázen strukturálními problémy. EU se za posledních jedenáct let podařilo výrazně snížit emise, zejména v energetice a průmyslu. Rostoucí emise z dopravy a stavebnictví zároveň zdůrazňují obtížnost dekarbonizace odvětví úzce spjatých s každodenním životem, infrastrukturou a hospodářským růstem. S výhledem EU na ambicióznější klimatické cíle pro rok 2030 a další období bude řešení těchto zaostávajících odvětví zásadní pro udržení – a urychlení – klesajícího trendu emisí.
Alessandro Fiorentino