Evropa na pokraji nové bytové krize

Evropa, stejně jako zbytek světa, se nachází na počátku nové krize bydlení. Poprvé od hospodářské a finanční krize v roce 2008, jejíž dopady se projevily na trhu s bydlením, ohrožuje nová krize největší skupinu evropských občanů – střední třídu.

Nejistota a dokonce strach, hrozba ztráty střechy nad hlavou, sbližuje exponenty této sociální kategorie s krajní pravicí a představiteli populistického proudu, kteří tuto problematiku spolu s migrací využívají k získání co největšího počtu křesel v Evropském parlamentu. Takové jsou závěry studie, kterou nedávno zveřejnil deník The Guardian a která cituje varování odborníků OSN. Podle ní se nová bytová krize dotkne nejméně čtyř kategorií Evropanů.

„Bytová krize se již netýká pouze lidí s nízkými příjmy, přistěhovalců nebo neúplných rodin, ale také střední třídy,“ uvedl podle deníku The Guardian zvláštní zpravodaj OSN pro bydlení Balakrishnan Rajagopal.

Podle některých odborníků začala krize bydlení hospodářskou krizí, která vznikla v důsledku války na Ukrajině a projevila se růstem inflace a cen energií, což vedlo ke spirálovitému růstu cen, a tím ke snížení kupní síly. V případě trhu s bydlením má krize také své přímé příčiny – útlum ve stavebnictví, masivní přistěhovalectví, zejména do velkých měst, a nedostatečná sociální opatření ze strany vlád.

Analytici, které cituje deník The Guardian, jsou jiného názoru a tvrdí, že krize bydlení začala mnohem dříve, v uplynulém desetiletí se prohloubila a nyní eskaluje. Podle nich se nejvíce projevuje ve velkých městech a je způsoben masivní imigrací v posledním desetiletí a také cestovním ruchem, který se po pandemii „probudil“. Je cítit po celé Evropě, od Nizozemska po Portugalsko, od Řecka po Německo a ve Spojeném království.

Ceny domů se za posledních deset let zvýšily o 50 %.

Co se týče nákupu, ceny nemovitostí v Evropě vzrostly za posledních deset let (2010-2022) téměř o 50 %. Podle údajů Eurostatu se nájemné za stejné období zvýšilo o téměř 20 %. Ačkoli je nárůst cen na trhu s nájemným menšího rozsahu, má závažnější dopad, zejména pokud jde o sociální skupiny, které postihuje.

Nedostatek cenově dostupného bydlení vedl v posledních měsících k protestům v několika hlavních městech EU a velkých městech, jako je Lisabon, Amsterdam, Praha, Milán a Londýn. V některých evropských zemích vydává více než 20 % domácností za nájemné více než 40 % svého čistého příjmu. Současné ceny nájmů u mladých lidí pohlcují zhruba polovinu jejich příjmů a hypotéky dosahují až desetinásobku průměrné mzdy.

V Německu, které je jedinou zemí v Evropě, kde počet nájemníků převyšuje počet majitelů domů, došlo k astronomickému nárůstu nájmů, zejména ve velkých městech. V Berlíně se nájemné za jediný rok zvýšilo o 9 %: za byt o rozloze asi 60 metrů čtverečních se platí v průměru více než 800 eur měsíčně, v Mnichově ještě více, 1 115 eur za stejně velký byt, uvádí Frankfurter Allgemeine Zeitung. Důvodů je celá řada, včetně mnohem nižšího počtu nově postavených domů v porovnání s poptávkou.

V Německu chybí více než 800 000 bytů a jejich potřeba stále roste. Ambiciózní plán federální vlády postavit 400 000 domů ročně, včetně 100 000 sociálních bytů, je obtížně splnitelný kvůli vysokým nákladům a rostoucím úrokovým sazbám. Téměř 10 milionů lidí v zemi, převážně neúplných rodin, žije ve stísněných prostorách – vyplývá to z údajů Spolkového statistického úřadu.

Ještě zoufalejší situace je v Litvě, kde nájemné vzrostlo až o 144 %, a v Irsku, kde je nárůst již více než 80 %. Na konci loňského roku činilo nájemné za byt s jednou ložnicí v centru Dublinu více než 1 900 eur, zatímco v méně atraktivní západní části města činil průměr 1 300 eur.

Rumunsko – zvýšení nájemného o 35 %, zvýšení cen nemovitostí o 25 %

Podle místních odborníků došlo v Rumunsku také k výraznému nárůstu cen nemovitostí a nájmů, ale tento nárůst zatím nedosáhl úrovně Západu. V letech 2010 až 2023 se nájemné v Rumunsku zvýšilo v průměru o 35 %, zatímco cena za koupi domu vzrostla o 25,5 %. Odborníci upozorňují, že ceny v tomto rozmezí jsou však průměrem, který je poněkud snížen cenami v menších městech.

Inflace si v posledních dvou letech vybrala vážnou daň na trhu s bydlením, přičemž nárůst cen stavebních materiálů je v porovnání s předchozími lety rekordní. I přes toto zvýšení zůstává Bukurešť (hlavní město Rumunska) s nájemným pod průměrem EU, přestože finanční zátěž, kterou tento měsíční výdaj představuje pro příjmy mladých lidí nebo neúplných rodin, je značná. Na konci loňského roku činila průměrná cena pronájmu bytu se dvěma ložnicemi 558 eur, což je o 16 % více než ve stejném období předchozího roku. Vzhledem k tomu, že průměrný čistý výdělek v Rumunsku v loňském roce činil něco málo přes 900 eur, lze říci, že pro mnoho Rumunů více než polovina jejich příjmů připadá na nájemné. I tak je Bukurešť pod úrovní hlavních evropských měst, například Paříž vyplácí 80 % průměrné čisté mzdy a Berlín 70 %.

Politicky využívaná krize bydlení

Za těchto okolností se evropská bytová krize, vyvolaná rostoucími nájmy a závratně vysokými cenami nemovitostí, stala hlavním tématem před volbami do Evropského parlamentu, čehož naplno využily populistické strany, ukazuje analýza listu The Guardian. Vedle otázky imigrace by mohly imigrační krizi úspěšně využít i tyto politické strany, které by se podle průzkumů EU mohly umístit na prvním místě v devíti členských státech EU a na druhém nebo třetím místě v devíti dalších, tvrdí analytici Guardianu. Jako příklad dopadu bytové krize na volby uvádějí Nizozemsko, kde v roce 2023 vyhrála parlamentní volby krajně pravicová strana Geerta Wilderse, která se opírala o protiimigrační poselství obviňující z bytové krize. Podle Geerta Wilderse mohou za bytovou krizi také zahraniční studenti, jejichž počet v posledních letech prudce vzrostl.

Problémy v Nizozemsku začaly před více než deseti lety, kdy kromě bezdomovců bez příjmů začali o sociální bydlení žádat i mladí a staří lidé, kteří měli práci nebo důchod, ale už si nemohli dovolit platit nájem. Průměrný dům v Nizozemsku nyní stojí 452 000 eur, což je více než desetinásobek průměrného ročního platu 44 000 eur. Ceny domů se za posledních 10 let zdvojnásobily a v nejvyhledávanějších oblastech se zvýšily až o 130 %.

Nájemné v soukromém sektoru, které tvoří přibližně 15 % celkového bytového fondu, se rovněž výrazně zvýšilo. Jednolůžkový pokoj v domě v Amsterdamu stojí 950 eur měsíčně, garsonka nejméně 1 500 eur a více a byt pro tři osoby přijde na 3 500 eur. Čekací lhůta v sektoru sociálního bydlení, která je asi dvakrát delší než u soukromého bydlení, je v celé zemi v průměru sedm let, ale ve velkých městech, zejména v Amsterdamu, může být až 18 nebo 19 let.

Podle analytiků citovaných deníkem The Guardian je to důsledek vládní politiky od počátku roku 2010, kdy bylo zrušeno ministerstvo bydlení a plánování a prodej bytů byl liberalizován. To vedlo k tomu, že přibližně čtvrtina bytů ve velkých městech země je ve vlastnictví soukromých investorů. K tomu by se přidala řada dalších legislativních opatření, například zrušení dotací na bytovou výstavbu nebo osvobození kupujících od daně z hypotéky. Ty sice měly pomoci mladým lidem koupit si první bydlení, ale nakonec pomohly stávajícím pronajímatelům investovat do dalších nemovitostí a zvýšit ceny nájmů.

„Evropa se v 80. letech napila alkoholu… trhy byly dobré, plánování špatné“ (…) „Ale trhy se starají jen samy o sebe. Pokud se zbavíte státního plánování, nikdo vám bydlení nezajistí. A právě to umožňuje například PVV (pozn. krajně pravicová strana v Nizozemsku) obviňovat z nizozemské krize migranty, ačkoli neexistují žádné důkazy, že za ni mohou migranti. Pokud chceme zastavit vzestup krajní pravice, zbavit ji kyslíku, je třeba věci jako bydlení považovat za základní práva,“ řekl zvláštní zpravodaj OSN pro bydlení Balakrishnan Rajagopal, kterého citoval deník The Guardian.