Evropa stojí před historickým demografickým zlomem, protože počet obyvatel EU by měl do roku 2100 klesnout o 50 milionů

Eseje - 17. 7. 2026

Nová zpráva Evropské komise varuje, že klesající porodnost, rychlé stárnutí obyvatelstva a ubývající pracovní síla zásadně změní podobu Evropské unie na celé generace, a to i přes delší průměrnou délku života a pokračující migraci.

Evropská unie se blíží k jedné z nejvýznamnějších demografických proměn ve své novodobé historii. Podle třetí zprávy Evropské komise o demografických změnách, kterou dne 14. července zveřejnilo Společné výzkumné středisko, by počet obyvatel EU měl dosáhnout svého historického maxima již během několika let, načež nastane několik desetiletí trvající pokles, který by mohl zásadně změnit ekonomiku kontinentu, trh práce, systémy zdravotní péče a sociální politiku.

Zpráva předpokládá, že počet obyvatel EU, který se v současnosti odhaduje na 450,6 milionu lidí, v roce 2029 mírně vzroste na 453,3 milionu, což bude nejvyšší úroveň v historii. Od tohoto okamžiku se však trend obrátí. Do roku 2050 se očekává, že počet obyvatel Unie klesne na přibližně 445 milionů, a do konce století pak dále poklesne na přibližně 398,8 milionu – což představuje pokles o téměř 50 milionů lidí, tedy zhruba o 11,7 %, čímž se počet obyvatel Evropy vrátí na úroveň naposledy zaznamenanou v 70. letech.

Ačkoli se demografické změny odehrávají postupně již po celá desetiletí, nové prognózy poukazují na to, že v nadcházejících desetiletích dojde k zrychlení dvou souběžných trendů: Evropané se dožívají vyššího věku než kdykoli předtím, zatímco se rodí výrazně méně dětí.

Jedním z nejvíce povzbuzujících zjištění této zprávy je průměrná délka života. V průběhu uplynulého století vedlo zlepšení zdravotní péče, lékařské inovace, vzdělání, výživa, životní úroveň a pokles kojenecké úmrtnosti k dramatickému prodloužení délky života na celém kontinentu. Od 60. let 20. století se průměrná délka života každých deset let prodlužuje přibližně o dva roky.

Podle prognóz Komise bude průměrná délka života při narození – odhadovaná v roce 2024 na 81,5 let (84,1 let u žen a 78,9 let u mužů) – i nadále postupně stoupat. Očekává se, že do roku 2100 budou ženy ve všech členských státech EU žít déle než 90 let, zatímco muži by měli v průměru dosáhnout věku nejméně 86 let.

Ačkoli se jedná o jeden z největších úspěchů Evropy v oblasti veřejného zdraví, přináší to zároveň značné politické výzvy. Do konce století bude téměř každý třetí Evropan ve věku 65 let nebo starší, zatímco dnes je to přibližně každý pátý. Toto dramatické stárnutí obyvatelstva bude vyvíjet rostoucí tlak na zdravotnické služby, důchodové systémy, dlouhodobou péči a veřejné finance v celé Unii.

Zároveň Evropa i nadále čelí trvalému poklesu porodnosti. Ze zprávy vyplývá, že porodnost klesá téměř nepřetržitě od druhé poloviny 60. let. Nejvyšší počet narozených dětí zaznamenala EU v roce 1964, kdy se narodilo přibližně 6,8 milionu dětí.

Od té doby počet narozených dětí neustále klesá, a to i přes občasná dočasná oživení. Roční počet narozených dětí klesl v roce 2002 na 4,36 milionu, v roce 2008 se krátkodobě zvýšil na 4,68 milionu a v letech 2014, 2016, a 2021, nakonec však pokračoval v klesajícím trendu a v roce 2024 dosáhl pouhých 3,55 milionu porodů.

Stejně znepokojivý obraz vykresluje i základní míra porodnosti. Demografové obecně považují 2,1 dítěte na ženu za úroveň reprodukce nezbytnou pro udržení stabilní populace bez ohledu na migraci. V současné době však žádný členský stát EU tuto hranici nedosahuje.

V celé Unii celková míra plodnosti mírně vzrostla z 1,43 dítěte na ženu v roce 2001 na 1,57 v roce 2010, než opět poklesla. Po několika menších výkyvech klesla porodnost v roce 2022 na 1,46 a v roce 2024 dosáhla pouhých 1,34, což patří k nejnižším hodnotám zaznamenaným v Evropě.

Ačkoli Komise očekává, že se porodnost v nadcházejících desetiletích mírně zotaví, prognózy naznačují, že po celé století zůstane výrazně pod úrovní reprodukce, což znamená, že přirozený úbytek obyvatelstva bude pravděpodobně pokračovat.

Migrace, která je často vnímána jako možné řešení demografických výzev, kterým Evropa čelí, tyto trendy vyrovná pouze částečně.

Zpráva uznává, že Evropská unie by měla i nadále zůstat atraktivní destinací pro mezinárodní migranty. Pokračující imigrace nepochybně přispěje ke zpomalení tempa demografického úbytku a ke zmírnění bezprostředního nedostatku pracovních sil. Vědci však docházejí k závěru, že migrace sama o sobě nemůže plně kompenzovat strukturální dopady trvale nízké porodnosti a stárnutí obyvatelstva.

Migrace ovlivňuje především celkovou velikost populace, nikoli však její dlouhodobou věkovou strukturu. Navíc děti migrantů obvykle přejímají vzorce plodnosti podobné těm, které panují v zemích, kde se usadili, což znamená, že demografický dopad se v průběhu času snižuje.

Snad nejbezprostřednějším ekonomickým důsledkem bude úbytek pracovní síly. Prognózy Eurostatu citované ve zprávě odhadují, že v letech 2025 až 2050 ztratí Evropská unie každoročně v průměru 1,2 milionu lidí v produktivním věku – tedy osob ve věku 15 až 64 let. Bez migrace by se tento roční úbytek téměř zdvojnásobil na přibližně 2,4 milionu lidí, což ilustruje jak význam, tak i omezení migrace při řešení demografického úbytku.

Tyto závěry podtrhují stále naléhavější potřebu koordinovaných politik EU, které podporují rodiny, podněcují vyšší účast na trhu práce, prosazují zdravé stárnutí a zvyšují produktivitu prostřednictvím inovací a technologií. Demografickou budoucnost Evropy nebude určovat jediné řešení, ale kombinace hospodářských reforem, sociálních investic, politik příznivých pro rodiny a pečlivě řízené migrace.

Vzhledem k tomu, že Evropská unie se blíží ke svému demografickému vrcholu, stojí tvůrci politik před zásadní výzvou: přizpůsobit evropské instituce budoucnosti, v níž bude muset menší počet lidí živit starší a déle žijící obyvatelstvo. Rozhodnutí přijatá v nadcházejících desetiletích ovlivní nejen hospodářskou konkurenceschopnost kontinentu, ale také udržitelnost evropského sociálního modelu pro budoucí generace.

 

Alessandro Fiorentino