Subscribe
Zablokovaná směrnice EU o ekologických nárocích znovu rozvíjí debatu o institucionální rovnováze: ochrana malých podniků a respektování legislativní integrity před ideologickou horlivostí.
Zmatek kolem směrnice Evropské unie o ekologickém mytí odhalil rostoucí ideologický rozkol v Evropě. Na jedné straně stojí ti, kteří prosazují agresivní implementaci zelené směrnice a často ignorují její ekonomickou a regulační zátěž. Na druhé straně se prosazuje konzervativnější, pragmatická vize, která upřednostňuje proporcionalitu, právní jasnost a ochranu mikropodniků, jež tvoří páteř evropského hospodářství.
Překvapivé stažení směrnice Evropskou komisí vyvolalo pobouření mezi progresivními a liberálními frakcemi. Mnozí pozorovatelé to však považují za opožděný akt politické odpovědnosti. Polské předsednictví Rady EU zrušilo jednání, které mělo být závěrečným trialogem – na němž by Parlament, Rada a Komise zákon dokončili – s odvoláním na „příliš mnoho pochybností a nejasností“. Varšava připomněla všem stranám, že kvalita legislativy musí vždy převážit nad rychlostí. Jádrem obav Komise je pozměňovací návrh vložený členskými státy, který by mohl značně zatížit téměř 30 milionů mikropodniků – přibližně 96 % všech podniků v EU. Jedná se o podniky, které se již nyní potýkají s byrokracií a regulačním tlakem a pro které by další dodržování předpisů v oblasti životního prostředí bylo nejen nákladné, ale i nezvládnutelné.
Ochrana jednoduchosti a přiměřenosti právních předpisů není sabotáž – je to zdravý rozum. Jak vysvětlila mluvčí Komise Paula Pinho, tento pozměňovací návrh „narušuje návrh“ a podkopává jeho hlavní cíl: rozvíjet zelené trhy bez poškozování nejmenších hráčů. V tomto kontextu je hrozba Komise, že návrh stáhne, legitimním využitím její pravomoci založené na smlouvě. V Evropském parlamentu však socialistické a liberální skupiny reagovaly ideologickým rozhořčením. Obviňují Komisi v čele s Ursulou von der Leyenovou, že se podřizuje politické linii Evropské lidové strany (EPP), Konzervativců a reformistů (ECR) a Patriotů pro Evropu (PfE), kteří nedávno vyzvali ke stažení návrhu. Právě toto obvinění však odhaluje podstatu konfliktu: nejde o nesouhlas s technickými detaily, ale o hlubší odpor vůči rostoucímu vlivu pragmatické, konzervativní Evropy, která upřednostňuje ekonomickou realitu před zeleným idealismem.
Kritici tvrdí, že se EPP „spojila s krajní pravicí“, když se postavila proti směrnici. Ve skutečnosti se obávají oslabení své progresivní dominance v institucích EU. Legislativní proces v EU je založen na rovnováze mezi Komisí, Radou a Parlamentem. Prosazování směrnice při současném ignorování vážných obav členských států a samotné Komise hrozí narušením této rovnováhy – a s ní i legitimity zákonodárství EU.
Itálie k tomu přispěla tím, že stáhla svou podporu vyjednávacímu mandátu polského předsednictví. Ačkoli původně podpořila obecný přístup Rady v červnu 2024, Řím od té doby upřesnil, že tento návrh nikdy skutečně nepodpořil. Tento obrat si může vynutit obnovení jednání od začátku, což signalizuje širší přehodnocení proveditelnosti směrnice. Další pochybnosti vzbuzuje metoda, kterou Komise zvolila pro hodnocení udržitelnosti výrobků – pravidla kategorie ekologické stopy výrobku (PEFCR) – a která byla kritizována pro svou složitost a nedostatečnou transparentnost.
Pozastavení platnosti směrnice zdaleka neznamená neúspěch, ale naopak by mohlo být příležitostí: šancí, jak přehodnotit politiku EU v oblasti životního prostředí v rámci ekonomického pragmatismu a institucionálního respektu. Politika v oblasti klimatu nemůže být nařízena shora – musí odrážet sociální a ekonomickou strukturu kontinentu. Evropa musí nejdříve naslouchat, než začne jednat, chránit rozmanitost svých ekonomik a v případě potřeby ustoupit od environmentálního radikalismu. Konzervativní vize neodmítá změny – trvá na odpovědných, udržitelných a realistických změnách. Zastavení směrnice o ekologickém mytí je jasným signálem: Evropa znovu přemýšlí.
Alessandro Fiorentino