Subscribe
Současná krize znečištění ovzduší v Rumunsku je spletí městského smogu a toxického zápachu z odpadu, který se nelegálně spaluje v okolí Bukurešti, což má velmi vysoké lidské i finanční náklady a odhaluje to některé znepokojivé souvislosti mezi místní mocenskou dynamikou a šířením takzvané „odpadové mafie“.
Jemné prachové částice z dopravy, průmyslu a vytápění domácností již zařadily Rumunsko mezi země s nejhoršími výsledky v EU, přičemž hodnoty PM2,5 jsou téměř třikrát vyšší, než doporučuje WHO, a výrazně převyšují průměrné hodnoty pro města v EU. Nelegální pálení odpadků mimo Bukurešť a v těsné blízkosti okresů Ilfov a Giurgiu doplňuje tento základní stav koktejlem dioxinů, těžkých kovů a mikroplastů, přičemž hromady odpadků a elektronického odpadu jsou veřejně zapalovány za účelem sešrotování nebo likvidace. Tyto znečišťující látky zvyšují rizika astmatu, kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny, zejména ve znevýhodněných komunitách, které se nacházejí v blízkosti skládek, ale nemají přístup ke kvalitní zdravotní péči.
Tyto dopady jsou ještě větší pro obyvatele měst, zejména v Bukurešti a velkých průmyslových oblastech, kde může znečištění dosáhnout až pětinásobku doporučených bezpečnostních limitů. Studie zadaná Evropskou aliancí pro veřejné zdraví odhaduje, že znečištění ovzduší stojí každého obyvatele Bukurešti více než 3 000 eur ročně v důsledku ztráty zdraví, produktivity a blahobytu, což je nejvyšší škoda na obyvatele mezi hlavními městy EU. V mnoha rumunských městech byly celkové sociální náklady související se zdravím, které lze přičíst znečištěnému ovzduší, odhadnuty na přibližně 8-10 % místních příjmů, což podtrhuje nevyřčené způsoby, jakými znečištění narušuje blahobyt a budoucí ekonomické příležitosti. Kromě nákladů na léčbu a ztracených pracovních dnů čelí Rumunsko na úrovni EU rostoucím právním a finančním rizikům.
V prosinci 2025 Evropská komise postoupila Rumunsko Soudnímu dvoru Evropské unie za to, že systematicky nezajišťuje funkční síť pro monitorování kvality ovzduší, včetně příliš malého počtu míst pro odběr vzorků a nekvalitních údajů pro PM10, PM2,5, oxid siřičitý, oxidy dusíku, těžké kovy atd. Pokud Soudní dvůr potvrdí tato porušení směrnic o kvalitě vnějšího ovzduší, může Rumunsko obdržet paušální pokuty a denní penále, dokud nedosáhne souladu s předpisy, což nepřímo zvýší ekonomické náklady na znečištění.
V lokalitách Bolintin-Vale a Sintești byla také zdokumentována pole a břehy řek pokryté směsným stavebním odpadem, plasty a pneumatikami, které obyvatelé pálí, aby získali ocel v hodnotě několika eur, zatímco výpary se dostávají až 25 kilometrů do bukurešťského ovzduší. Zdravotnický a ekonomický výzkum odhaduje, že znečištění ovzduší stojí obyvatele Bukurešti již nyní tisíce eur na osobu ročně v podobě zdravotních nákladů a každoroční ztráty produktivity v důsledku poškození zdraví, zatímco zátěž z nelegálního spalování odpadu má podle odhadů místní náklady mnohonásobně vyšší, než by bylo proveditelné naším obvyklým měřítkem environmentálních nákladů.
Reportéři a státní zástupci jsou označováni za pachatele zakořeněné „mafie“ v oblasti nakládání s odpady, která těží z dovozu odpadků ze západní Evropy, provozování nelegálních skládek a obcházení řádných poplatků za zpracování znečištění. Tyto sítě jsou závislé na zkorumpovaných úřednících, kteří obcházejí porušování předpisů, vydávají atraktivní povolení a uzavírají vyšetřování, čemuž napomáhá dlouhodobá kombinace špatně financovaných regulačních orgánů a nedůsledné místní správy v šesti sektorech Bukurešti. Informátoři uvádějí, jak byly snahy o zavedení přísnějšího zdanění odpadu jako paliva odmítnuty v reakci na lobbování mocných průmyslových zájmů, což ukazuje politickou moc, kterou je tento byznys schopen uplatňovat.
Evropská komise následně informovala Soudní dvůr EU, že Rumunsko neprovozuje účinný systém monitorování kvality ovzduší, a tvrdí, že nedostatek údajů a nedostatečné prosazování pravidel vážně ohrožuje pravidla EU týkající se znečištění. V regionu Bukurešť-Ilfov již Stráž životního prostředí oznámila, že jen v roce 2025 udělila pokuty ve výši téměř 2,5 milionu lei, včetně pokut za vyhledávání nelegálních požárů pomocí dronů v místech, jako je Vidra a Sintești. Nicméně z opakovaných kontrol vyplývá, že pálení a skládkování pokračuje, protože pokuta je stále nižší než zisk firmy z obchodu s odpady.
Z profilů zemí EEA vyplývá, že zatímco v několika zemích Evropské unie se emise PM2,5 ve městech zrychlily směrem k deseti mikrogramům na metr krychlový nebo pod tuto hranici, Rumunsko stále patří k nejvyšším v celém bloku a v několika regionech, jako je Bukurešť, dochází k nárůstům znečištění o řád vyššímu, než jsou mezní hodnoty EU. Regionální analýzy řadí Rumunsko mezi nejvíce znečištěné země Evropy a kouř z nelegálních skládek zajišťuje, že obyvatelé města vdechují směs standardního dopravního smogu a neregulovaných průmyslových emisí ze spalování plastů, pneumatik a elektroniky na nelegálních skládkách všude v Rumunsku. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie, které monitorují odpad a uplatňují přísná pravidla pro odpad a spalování, má Rumunsko špatnou bilanci bez oficiálních údajů, toleruje nelegální odpad a zajímá své regulační orgány, takže lidé jsou vystaveni neúměrnému ohrožení zdraví.
Řada evropských zemí má konkrétní příklady, jak lze bojovat proti znečištění a organizovanému zločinu souvisejícímu s odpady. Zpráva dodává, že v Itálii, „zemi požárů“, kde bylo kdysi nechvalně proslulé mafiánské skládkování a pálení toxických materiálů, začíná ubývat odpadů po vytvoření specializovaných jednotek pro boj s mafií, zpřísnění zákonů o trestné činnosti proti životnímu prostředí a transparentním sledování kontaminovaných míst spolu s podporou legálních alternativ zpracování odpadů. Polsko zřídilo v rámci inspekce životního prostředí speciální jednotku, která se zaměřila na „odpadkovou mafii“, jež nelegálně spalovala a skládkovala odpad po tisících, a pomocí policie, státních zástupců a celních orgánů rozbíjela sítě a rychle uzavírala nelegální místa.
Replikace těchto přístupů v Rumunsku by znamenala, že by bylo zcela kriminalizováno veškeré nelegální spalování a zakopávání odpadů, investováno do environmentálních prokurátorů a týmů vedených zpravodajskými službami a chráněni oznamovatelé ve veřejných institucích a soukromých firmách. Stejně zásadní je přiškrtit ekonomický kyslík odpadkové mafii, a to prostřednictvím transparentních veřejných soutěží, realistických sazeb za skládkování a spalování odpadu a investic na úrovni EU do „novodobých“ recyklačních zařízení a zařízení na energetické využití odpadu, aby místní úřady a politici neprofitovali z ukládání odpadků do temných koutů společnosti.