Subscribe
Letošní Evropský kongres o rodině se zaměřil na téma „Jak skoncovat s demografickou zimou v Evropě“. Tento třetí ročník, pořádaný stranou ECR, se konal ve dnech 11. až 13. září v chorvatském Dubrovníku. První zasedání v sobotu 12. září se zabývalo zásadním, avšak stále citlivějším tématem: „Výchova příští generace: rodiče, školy – nebo stát?“ Který orgán je nejvhodnější k rozhodování, respektive kdo by měl mít poslední slovo, pokud jde o výchovu příští generace v době, kdy umělá inteligence zřejmě stále více ovlivňuje naše životy a každodenní rozhodnutí.
Diskusní panel, který moderovala rumunská poslankyně Cristina-Emanuela Dascălu, místopředsedkyně výboru pro vzdělávání Poslanecké sněmovny, svedl dohromady tři členy Evropského parlamentu a dva členy parlamentů Irska a Chorvatska.
Cristina Dascălu, která je zároveň vysokoškolskou profesorkou, ve svém úvodním projevu poukázala na zásadní paradox: chceme, aby naši mladí lidé zakládali rodiny a vychovávali děti, ale společnost jim k tomu neposkytuje vhodné podmínky. Děti jsou požehnáním, nikoli břemenem.
Jaká by měla být konkrétní role státu? A co školy? Kdo by měl mít největší vliv na mladou generaci: rodiče, školy, vláda, nebo snad až příliš pokročilá technologie?
Moderní technologie, a konkrétně umělá inteligence, již nejsou tématem, ke kterému lze přistupovat povrchně. Jak by měli být mladí lidé vychováváni, aby nové technologie hrály pozitivní roli a posilovaly jejich inteligenci a úsudek? To je dnes otázka nejvyšší důležitosti. Adrian Axinia, vedoucí delegace strany AUR v Evropském parlamentu, uvedl typický příklad mladé školačky, která, aby rychleji dokončila domácí úkol, požádá mobilní aplikaci, která jí téměř okamžitě poskytne správnou odpověď. Co se tím naučila? Absolutně nic. Podle rumunského europoslance nabízí umělá inteligence našim dětem „oceán informací“, zároveň je však vede k přesvědčení, že informace získané tak rychle jsou ekvivalentem znalostí. Nic nemůže být dále od pravdy. Kdokoli si myslí, že stroj, který poskytuje zdánlivě přesné odpovědi na jakýkoli problém, může nahradit tradiční učení, se mýlí.
Adrian Axinia je přesvědčen, že naše děti by měly i nadále číst. Celé knihy. I když máme dnes k dispozici mnohem více nástrojů než před deseti lety, správný proces učení by měl zůstat nezměněn. Názor některých, že umělá inteligence by měla nahradit učitele, představuje rostoucí nebezpečí a podle Axinie se musíme tomuto scénáři ze všech sil bránit. Skutečnými vychovateli vždy byli – a vždy budou – rodiče, učitelé a přátelé, nikoli stroj, i když se zdá, že nabízí dokonalé odpovědi. Rumunský europoslanec se vyjádřil rozhodně: děti by měly umělou inteligenci využívat „pouze tehdy, jsou-li na to emocionálně a intelektuálně připraveny“, a to výhradně pod neustálým dohledem rodičů a učitelů.
Polský europoslanec Joachim Brudziński byl dotázán, kde končí role státu a veřejného školství a kde začíná rodičovská autorita. Brudziński přiznal, že se cítí „šťastný“, že jeho dcery dokončily studium ještě před érou umělé inteligence. Polský europoslanec nepochybuje o tom, kdo by měl hrát v životě dítěte nejdůležitější roli – jeho matka a otec. Právě rodiče musí formovat „svědomí, citlivost a znalosti dětí“, což je právo, které je třeba za každou cenu bránit. Významný vliv by však měla mít i církev, mimo jiné tím, že bude hájit naše základní hodnoty.
Joachim Brudziński hovořil o „ideologických šarlatánech“, kteří se pomocí metod sociálního inženýrství pokoušejí proniknout do vzdělávacího systému a zkorumpovat ho. Bránit se těmto nebezpečným nesmyslům, které šíří levicoví aktivisté, je sice obtížné, ale ne nemožné, a rodiče musí stanovit určité klíčové hranice.
Irská senátorka Sharon Keoganová v ostřejším tónu prohlásila, že za tuto situaci, která rozhodně není snadná, nesou odpovědnost rodiče, kteří „usnuli za volantem“. Irská senátorka jasně uvedla, že rodiče nebyli v rámci našich vlastních komunit dostatečně aktivní, čímž umožnili levicovým silám zaujmout jejich místo. Sharon Keoganová uvedla, že komunita – čtvrť či ulice, kde naše děti vyrůstaly, tedy to „přirozené prostředí“, v němž si děti osvojovaly autentické komunikační a sociální dovednosti a také první kroky k samostatnosti – je jedním z hlavních pilířů, který by v této debatě neměl chybět. Zatímco dnešní vláda reguluje dokonce i dětská hřiště, její reakce na skutečná nebezpečí v naší společnosti prakticky neexistuje. Stát musí prosazovat zákon a zajišťovat mír v komunitách, kde žijeme – v žádném případě by neměl zbytečně přeregulovat ani dovolit, aby do vzdělávacího systému pronikaly destruktivní ideologie. Na druhou stranu, když rodiče selžou, má stát povinnost zasáhnout, uvedla senátorka Sharon Keoganová.
Igor Peternel, poslanec chorvatského parlamentu, uvedl, že rodina je nepochybně základem společnosti, ale realita – jíž si musíme být vědomi – je velmi krutá. Digitalizace přinesla změny, které se ještě před několika lety zdály téměř nepředstavitelné. Dnešní boj nevede proti represivnímu státu, jak tomu bylo v komunistické éře, ale proti jinému druhu hrozby – proti technologii, která se snaží ovládat životy všech a diktovat určité chování.
Podle bulharského europoslance Ivayla Valcheva by se ve zdravé společnosti měla rodina, škola i stát ubírat stejným směrem. I když primární odpovědnost nesou rodiče, neznamená to, že mohou nahradit pedagogy. Valchevovi dělá starosti, že studium národních dějin je vnímáno jako „primitivní, podezřelé nebo jako překážka na cestě k evropskosti“. Člověk se však nestane více Evropanem tím, že se stane méně Bulharem, méně Italem nebo méně Polákem. Popírání vlastních kořenů z vás automaticky neudělá moderního občana. Tento názor sdílel také Adrian Axinia, který uvedl, že současný systém „vychovává“ mladé lidi k tomu, aby ztratili svou národní identitu, a že rodiče by měli mít právo odhlásit své děti z hodin, které považují za nevhodné.
Europoslanec Joachim Brudziski rovněž hovořil o snaze své strany, která v době, kdy byla u moci, prosazovala národní identitu a historii prostřednictvím předmětu, který zavedla do škol. To vyvolalo pobouření mezi levicovými a „centristickými“ silami, které poté, co se dostaly k moci, dopustily ideologickou infiltraci vzdělávacího systému. Dnešní boj je bojem o „duše našich dětí“, vedeným proti nesmírně mocným a nebezpečným protivníkům.
Pro Sharon Keoganovou představuje jedno z největších nebezpečí naší doby demografická změna a dopad, který má masová migrace na vzdělávací systém, zatímco Igor Peternel se domnívá, že školy se za žádných okolností nesmí stát „továrnami na indoktrinaci“.
Pokud jde o umělou inteligenci, rodiče musí vědět, jaké informace tyto technologie poskytují jejich dětem, a podle toho se rozhodovat. Sharon Keoganová upozornila na „monstrum“, které jsme stvořili – monstrum, které ničí kritické myšlení. Podle Joachima Brudzińského může být umělá inteligence velmi nebezpečná, pokud se dostane do nesprávných rukou, a zdravý rozum musí vždy zvítězit, ať se děje cokoli.
Rodiče, škola, společnost, církev – každý z nich má při výchově a vzdělávání dětí svou specifickou roli. Dítě potřebuje svou matku a otce a pevné hodnoty, ale nepotřebuje, aby ho vychovávaly algoritmy nebo aby neustále zíralo na obrazovky, jak ve svém závěrečném projevu zcela správně zdůraznila moderátorka Cristina Dascălu, členka rumunské Poslanecké sněmovny. K budování budoucnosti potřebujeme více přirozené inteligence a méně umělé.