Subscribe
Dne 29. srpna 2026 se bude konat referendum o členství Islandu v Evropské unii. Voliči budou dotázáni, zda souhlasí s obnovením jednání o členství, která byla zahájena v roce 2009 podáním žádosti Islandu a v roce 2013 pozastavena. Island je spolu s Norskem a Lichtenštejnskem členem Evropského hospodářského prostoru (EHP) od roku 1994. Členství v EHP poskytuje Islandu přístup na evropský vnitřní trh, přičemž si zachovává kontrolu nad rybolovem, zemědělstvím, zahraničním obchodem, měnovými záležitostmi a zahraniční politikou. Otázkou nyní je, proč by Island měl učinit krok ven z EHP a vstoupit do EU, zejména vzhledem k tomu, že Island je výrazně prosperující než průměrná země EU.
Referendum se týká členství
Zastánci EU tvrdí, že referendum se netýká členství v EU, ale určení podmínek, za jakých by se Island mohl připojit – například jakých trvalých výjimek (opt-outů) by mu mohl právní rámec EU poskytnout. Odpůrci členství na to reagují tím, že referendum se samozřejmě týká členství: jde o obnovení žádosti z roku 2009 a obnovení procesu přistupování. Členství v EU není jako bufet, kde si člověk může vybírat podle libosti. Pokud země požádá o členství, je to proto, že to s ním myslí vážně. Přistupovací jednání spočívají v systematickém sbližování právního rámce žadatelského státu s právním rámcem EU, tzv. acquis communautaire. Dočasné výjimky a zvláštní případy tvoří pouze jejich část.
Island pravděpodobně převzal přibližně 35 procent právního rámce EU
Zastánci EU tvrdí, že Island je již více než z poloviny členem EU, protože prostřednictvím svého členství v EHP převzal přibližně 70 procent právního rámce EU, včetně směrnic, nařízení a zákonů. Odpůrci členství namítají, že to není zcela přesné. Odhaduje se, že přibližně polovina právního rámce EU se vztahuje na vnitřní trh. To naznačuje, že Island přijal pouze asi 35 procent právního rámce EU. Navíc jako člen EHP není Island povinen přijímat všechny směrnice EU. Pokud se Island a EU v takové otázce neshodnou, je na zvláštním soudu, aby ji vyřešil (Soud ESVO).
Island by měl v EU zanedbatelný vliv
Zastánci EU argumentují, že Island by se měl připojit, protože by pak měl slovo v rozhodovacím procesu EU. Odpůrci členství poukazují na to, že role Islandu v EU by byla zanedbatelná. Získal by 6 z 276 křesel v Evropském parlamentu, což představuje 0,8 procenta. V Evropské radě by získala 0,1 % vážených hlasů. Získala by 1 z 28 komisařů a 1 ze 28 soudců Soudního dvora Evropské unie, přičemž od obou by se očekávalo, že budou rozhodovat nezávisle na svých zemích původu.
Správa rybolovu by byla převedena do Bruselu
Zastánci členství v EU tvrdí, že Island by si na základě rybolovných práv v soukromém vlastnictví zachoval kontrolu nad svým výnosným a udržitelným rybolovem. Odpůrci členství poukazují na nařízení EU č. 1380/2013 o společné rybářské politice, podle něhož (čl. 5) by rybářská plavidla Unie měla mít rovný přístup do všech vod Unie, s výjimkou toho, že členské státy mají dočasnou kontrolu nad rybolovem v pásmu do 12 mil. Připouštějí, že EU by pravděpodobně umožnila Islanďanům pokračovat v rybolovu v rámci jejich stávající 200-mílové výlučné ekonomické zóny (EEZ), aby byla zajištěna relativní stabilita. Nejednalo by se však o právo, nýbrž spíše o gesto dobré vůle ze strany EU, které by mohlo být kdykoli odvoláno.
Bezpečnost Islandu zajišťují USA, nikoli EU
Zastánci EU tvrdí, že Island musí v situaci rostoucí nejistoty v severním Atlantiku hledat útočiště v Evropě. Odpůrci členství poukazují na to, že Island má obrannou smlouvu se Spojenými státy, zemí s nesrovnatelně větší vojenskou silou než všechny země EU dohromady. Tvrdí, že je nepravděpodobné, že by USA tuto smlouvu zrušily, ledaže by se Island stal členem evropského federálního státu, jak jej plánují bruselští byrokraté.