Subscribe
Evropská unie v současné době prochází hlubokou transformací. Nedávné údaje Eurobarometru na jedné straně ukazují rostoucí podporu občanů myšlence širší a solidárnější Unie, přičemž 56 % Evropanů je pro rozšíření o nové země. Na druhé straně průzkumy BiDimedia ukazují, že politická mapa kontinentu se výrazně posouvá doprava, přičemž téměř ve všech členských státech výrazně posilují konzervativní, liberálně-konzervativní a nacionalistické síly. Vzájemný vztah těchto dvou dynamik – institucionální expanze a ideologické mutace – je jednou z hlavních oblastí politických debat v současné Evropě. Zajímavé je zejména uvažovat o tom, jak by rozšíření mohlo posílit konzervativní tábor v evropských institucích, změnit vnitřní rovnováhu a samotný způsob definování identity Unie.
KONSENZUS OBČANŮ A NOVÝ IMPULS PRO ROZŠÍŘENÍ.
Průzkumy Eurobarometru ukazují, že po válce na Ukrajině a rostoucím vnímání vnějších hrozeb evropská veřejnost znovu objevila význam širší a soudržnější Unie. Podíl občanů, kteří podporují rozšíření, činí 56 %, přičemž velmi vysoký je v severní Evropě – ve Švédsku (79 %), Dánsku (75 %) a Litvě (74 %) – a nižší v zemích, jako je Rakousko a Francie, kde přetrvává silná skepse. Nejvýznamnější údaj se však týká mladých lidí, kteří jsou nejnadšenějšími stoupenci inkluzivnější Evropy: 67 % lidí ve věku 15 až 24 let a 63 % lidí ve věku 25 až 39 let. Průzkum zároveň ukazuje, že občané si rozšíření spojují nejen s posílením geopolitického vlivu EU (37 %), ale také se zlepšením vnitřního trhu a větší solidaritou mezi členskými státy. Obavy však přetrvávají: pozitivní vnímání provázejí obavy ze zvýšených nákladů pro daňové poplatníky, nekontrolovaných migračních toků a korupce, což vytváří ambivalentní obraz, v němž se snaha o jednotu snoubí s hospodářskou a sociální obezřetností.
SOCIÁLNÍ EKONOMIKA JAKO NÁSTROJ EVROPSKÉ SOUDRŽNOSTI
Další zásadní aspekt, na který Eurobarometr upozornil, se týká sociální ekonomiky, kterou tři čtvrtiny evropských občanů považují za pilíř kolektivního blahobytu. Naprostá většina respondentů požaduje silnější podporu organizací třetího sektoru prostřednictvím finančních pobídek a osvětových kampaní a považuje je za prvek identity a soudržnosti evropské společnosti. Například v Itálii považuje více než 80 % obyvatel sociální ekonomiku za zásadní pro kvalitu života a solidaritu a více než polovina uvádí, že se účastnila dobrovolnických aktivit nebo dárcovství. Tato orientace odráží vizi Evropy, která se neomezuje na hospodářskou nebo byrokratickou sféru, ale je založena na společných hodnotách začlenění, vzájemnosti a sociální odpovědnosti. Zájem občanů o etičtější a participativnější ekonomiku se zajímavým způsobem protíná s rostoucí poptávkou po stabilitě a bezpečnosti, což jsou dva principy, které konzervativní strany úspěšně reinterpretují a prosazují ve svém politickém diskurzu. Konvergence mezi rozšířením založeným na solidaritě a konzervativní vizí zaměřenou na obranu národních hodnot a identit poskytuje platformu pro dialog a zároveň ideologické napětí.
VÝCHODNÍ ROZŠÍŘENÍ A PŘÍLEŽITOSTI PRO EVROPSKÝ KONZERVATISMUS
Debata o rozšíření se v současnosti soustředí především na země západního Balkánu a východní Evropy: Albánie, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Ukrajina, Severní Makedonie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Turecko jsou devíti oficiálními kandidátskými zeměmi, k nimž se jako potenciální kandidát přidalo Kosovo. Perspektiva začlenění těchto zemí s sebou nese nevyhnutelnou změnu politické rovnováhy v rámci Unie. Mnohé z těchto zemí sdílejí konzervativnější a nacionalističtější politickou kulturu, ovlivněnou jak náboženskou tradicí, tak postsovětskou zkušeností. V tomto smyslu by jejich přistoupení mohlo posílit již tak sílící konzervativní složku Evropského parlamentu. Údaje, které v posledních týdnech zveřejnilo středisko BiDimedia, tento trend potvrzují: ve východní a středovýchodní Evropě jsou pravicové a středopravicové síly trvale na špici průzkumů. V Polsku vede Občanská platforma premiéra Donalda Tuska – občanská a umírněně konzervativní strana – s téměř 40 %, následovaná nacionalističtější stranou Právo a spravedlnost s 30 %. V Estonsku dominuje středopravá strana Ismaa, zatímco v Litvě si rozhodující roli udržují středopraví křesťanští demokraté. Začlenění těchto zemí do Unie by nejen rozšířilo geopolitickou základnu Evropy, ale mohlo by upevnit konzervativní většinu schopnou ovlivňovat hospodářskou, migrační a hodnotovou politiku EU.
VZESTUP KONZERVATISMU V ZÁPADNÍ EVROPĚ
Jestliže východní Evropa představuje hranici kulturního konzervatismu, v západní Evropě dochází k nárůstu pravicových stran. V Německu dosahuje Alternative für Deutschland 26 %, čímž překonává Křesťanskodemokratickou unii a nechává za sebou socialisty. V Rakousku dosahuje FPO 34 % a v Nizozemsku vede Strana pro svobodu Geerta Wilderse s odhadovanými 26 mandáty. Podobný trend je i v jihoevropských zemích. Ve Španělsku překračuje Partido Popular 30 % a zdá se, že je hnací silou možného spojenectví s Vox, zatímco v Itálii vládnoucí pravice upevňuje konsensus napříč stranami. Ve Spojeném království, přestože je mimo EU, růst Reformní strany Nigela Farage na 29 % potvrzuje, že konzervativní vítr vane silně i za kanálem La Manche. Tato dynamika naznačuje, že v případě dalšího rozšiřování Evropské unie by nová vnitřní rovnováha mohla odrážet současnou politickou orientaci kontinentu s převahou konzervativních a národně-populárních rodin v Parlamentu a Komisi.
POLITICKÉ ROZPORY V EVROPSKÉM PARLAMENTU
Proces rozšíření však není bez překážek. Rozdíly, které se objevily v Evropském parlamentu – zejména v případě Ukrajiny -, ukazují, že rozšíření je také testovacím polem pro různé vize Evropy. Na jedné straně konzervativní představitelé zdůrazňují nutnost dodržovat přístupová kritéria a jsou proti zkratkám či mimořádným postupům, na straně druhé progresivní skupiny považují integraci Kyjeva za zásadní politické gesto na obranu evropských demokratických hodnot proti ruskému autoritářství. Diskuze se prolíná s otázkou institucionální reformy, zejména s návrhem opustit princip jednomyslnosti ve prospěch hlasování kvalifikovanou většinou. Pro mnohé konzervativce představuje zachování práva veta záruku národní suverenity a ochranu před rozhodnutími, která jsou vnímána jako vnucená velkými členskými státy. Zastánci větší integrace se naopak domnívají, že jednomyslnost paralyzuje rozhodovací proces a snižuje efektivitu EU.
MLADÍ LIDÉ, HODNOTY A NOVÉ POLITICKÉ PRIORITY
Průzkum Eurobarometru poukazuje na zdánlivě rozporuplnou skutečnost: mladí Evropané nejvíce podporují rozšíření, ale někteří z nich sympatizují s identitářskými a konzervativními hnutími. Tato shoda není náhodná. Rozšíření, vnímané jako symbol otevřenosti a příležitostí, je doprovázeno hledáním stability, bezpečnosti a identity – hodnot, které současný konzervatismus úspěšně reinterpretuje z evropské perspektivy. Kromě toho by se šíření sociální ekonomiky, která podporuje participativní a udržitelné modely, mohlo stát místem setkání mladých progresivistů a nové umírněné pravice. Obě politické skupiny sdílejí, i když z různých důvodů, myšlenku ekonomiky více zakořeněné v místním prostoru a méně závislé na velkém globálním kapitálu. V tomto smyslu by rozšíření o země se silnou komunitní a solidární tradicí mohlo konzervativnímu táboru nabídnout příležitost nově definovat svůj obraz sociálnějším a méně výlučným způsobem.
STRATEGICKÉ VÝHODY PRO KONZERVATIVNÍ TÁBOR
Ve světle těchto údajů by rozšíření EU mohlo přinést strukturální výhody pro konzervativní tábor. Zaprvé by posílilo přítomnost zemí s tradiční politickou kulturou, v níž zůstávají ústředními rodinné, náboženské a národní hodnoty. Tato nová rovnováha by mohla ovlivnit budoucí většinu v Evropském parlamentu a posílit skupiny EPP a reformních konzervativců. Za druhé, rozšíření na východ by konzervativnímu bloku umožnilo prosazovat pružnější a méně centralizovaný model Unie, v němž by hlavními principy zůstaly subsidiarita a národní suverenita. Přistoupení kulturně konzervativních států, jako je Srbsko nebo Gruzie, by vytvořilo protiváhu progresivnímu federalistickému integračnímu systému. V neposlední řadě by rozšíření mohlo pravicovým stranám nabídnout nový evropský politický jazyk, založený nikoliv na uzavřenosti, ale na myšlence „velké Evropy národů“, která je schopna bránit své hranice a hodnoty, aniž by obětovala spolupráci.
K NOVÉ EVROPSKÉ SYNTÉZE
Srovnávací analýza dat Eurobarometru a BiDimedia ukazuje, že současná Evropa prochází dvojím pohybem: institucionální expanzí směrem k novým geografickým horizontům a ideologickým posunem ke konzervatismu. Rozšíření EU, které zdaleka nepředstavuje hrozbu pro politický pluralismus, by ve skutečnosti mohlo podpořit nové vymezení evropského politického středu, v němž se konzervatismus představuje jako vyvažující síla mezi suverenitou a integrací, tradicí a inovací. Z tohoto pohledu bude budoucnost Evropy záviset nejen na její schopnosti přijímat nové členy, ale také na schopnosti vytvořit nový politický pakt mezi jejími dvěma dušemi: progresivní, která považuje začlenění za nástroj sociální spravedlnosti, a konzervativní, která vidí rozšíření jako způsob, jak upevnit stabilnější, zakořeněnou Unii respektující národní identity.