Subscribe
Po smrti papeže Františka zájem církve o umělou inteligenci a výzvy, které by tato nová technologie mohla v blízké budoucnosti pro lidstvo představovat, neutichl. Přítomnost bývalého papeže v panelu o umělé inteligenci na nedávném summitu G7 pořádaném v Itálii v červnu loňského roku, stejně jako dokumenty zveřejněné Vatikánem na začátku roku, naznačují přítomnost hluboké reflexe ve vedení církve právě ve snaze prozkoumat, identifikovat a stanovit, jaké jsou limity a zvláštnosti této nové technologie. Z pohledu církve a papeže je tento zájem samozřejmě spojen také s etickými důsledky, které s sebou umělá inteligence přináší, a to i z hlediska informovanosti a rozšířeného poznání. Nyní se mezi mnoha podobnostmi, které se v posledních týdnech objevují mezi papežem Františkem a jeho nástupcem na papežském stolci, zcela jistě objevuje zájem o tuto technologii, a to natolik, že se stala téměř základním kamenem jeho pontifikátu, jehož cílem je nastínit cestu, kterou je třeba se ubírat v interakci s umělou inteligencí a výzvami, které před nás bude stavět.
OD REVOLUCE RERUM NOVARUM K UMĚLÉ INTELIGENCI
Touha zabývat se umělou inteligencí, kterou Svatý otec připomněl i při volbě jména Lev XIV. Papežův pohled se upírá k historické konjunktuře, které čelil jeho předchůdce Lev XIII. Tento pontifik, autor velmi významné encykliky Rerum novarum vydané 15. května 1891, se zabýval sociální otázkou ve velmi složitém a bezprecedentním kontextu první velké průmyslové revoluce. Paralela, která se skrývá za volbou názvu, spočívá ve výzvách, kterým čelíme dnes, kdy církev musí být připravena předávat své sociální učení, aby pochopila a řídila tuto novou „průmyslovou revoluci“ spojenou s vývojem v oblasti umělé inteligence. Bezprecedentní výzvy, které jsou připraveny konfrontovat lidstvo s otázkami, jako je etika, spravedlnost a, banálněji řečeno, práce. Vzniká tak skutečná paralela mezi sociálními výzvami konce 19. století a těmi dnešními.
NEZAPOMÍNEJME NA ALGORETIKU PAPEŽE FRANTIŠKA
Východiskem pro jakoukoli úvahu, kterou by Lev XIV. mohl rozvinout, nemůže být v žádném případě přehlížení hlavních bodů, které v posledních letech vyjádřil jeho předchůdce. Jak již bylo zmíněno, papež František se loni v červnu zúčastnil summitu G7 – poprvé v případě pontifika – s dlouhým a velmi očekávaným projevem o výzvách umělé inteligence. Byl to jasný a aktuální projev, který jsem měl to potěšení si před napsáním této krátké analýzy znovu poslechnout a ke kterému se s největší pravděpodobností v příštích letech ještě několikrát vrátím. Tedy výchozí bod, klíčový okamžik, po kterém musíme čelit novým výzvám, aniž bychom zapomněli, jaké jsou základní prvky a pokyny pro orientaci v tak neuchopitelném a zároveň fascinujícím technologickém prostředí. Sám Bergoglio hovořil o umělé inteligenci jako o nástroji, který je „fascinující a zároveň ohromný“, vložený do lidských rukou jako plod jejich tvůrčího potenciálu daného Bohem. Nástroj, který staví člověka před nelehký úkol definovat sám sebe s rizikem, že tak učiní pouze jako něco jiného než umělou inteligenci. Proto musí být lidská důstojnost stále postavena do centra vývoje, aby se stala středem nového, široce sdíleného etického návrhu. V této chvíli papež František během svého pontifikátu představil koncept, který je jistě inspirativní: koncept „algoretiky“. Poprvé byl vyjádřen při příležitosti podpisu „Římské výzvy k etice umělé inteligence“ v roce 2020 a vyjadřuje potřebu, která je v současnosti stále více pociťována, dosáhnout etické umírněnosti algoritmů, na nichž jsou založeny nové technologie.
HIERARCHIE HODNOT, KTERÉ MAJÍ BÝT SDÍLENY
K dosažení etické umírněnosti algoritmů, kterou vyhlásil papež František, však bude nutné určit hierarchii hodnot, kterou mohou sdílet všichni aktéři. To je výzva, kterou Bergoglio loni v červnu předložil sedmi velikánům planety, ale kterou se jistě bude muset zabývat i jeho nástupce Lev XIV. Tedy sdílené principy, které mohou být klíčem a vodítkem při rozlišování a rozptylování etických a ideologických dilemat, na něž lidstvo při vývoji umělé inteligence jistě narazí. Lev XIV. vycházel z přesvědčení papeže Františka, že stojíme na prahu skutečné kognitivně-industriální revoluce, která se vyznačuje skutečně epochálními proměnami. Tato konjunktura může být předzvěstí obrovského vědeckého a technologického pokroku, ovšem s rizikem neúměrného nárůstu extrémní sociální nespravedlnosti. Jde tedy o otázku rovnosti v přístupu k těmto technologiím, jakož i o řízení etických a morálních zásad, které je usměrňují. UI, která se věnuje pouze ekonomickému rozvoji a zároveň zanedbává sociální principy drahé (nejen) církevnímu učení, rozhodně nebude moci mít rovnostářský přístup při řešení svých požadovaných funkcí. Naproti tomu technologie, která může obsahovat algoritmus vyvinutý s ohledem na etiku a sdílené principy, bude mnohem přístupnější a sociálně rovnostářská. Spojení znalostí, možná s vytvořením společného vývojového pólu, by mohlo být nejlepší cestou vpřed. To vše proto, aby tato technologie neskončila jako výhradní doména velkých soukromých společností, které by měly jen malý zájem na rozvoji sociální a etické stránky tohoto procesu, aniž by se zapomínalo na otázky, jako je ochrana soukromí a údajů, které by byly lépe chráněny, pokud by umělá inteligence byla vyvíjena podle definovaných a sdílených etických zásad.
ÚLOHA EVROPSKÉ UNIE
Jaká může být nakonec role Evropské unie v tomto procesu a jak ji může podněcovat a do jisté míry řídit závazek církve a papeže ohledně etických a morálních aspektů těchto nových technologií? Jistě by bylo užitečné, aby EU vybudovala velký společný prostor pro sdílení dat a infrastruktur, prostor, který by mohl sloužit i rozvoji umělé inteligence. Něco, co v různých termínech a v nedávných zprávách navrhovali také Draghi a Letta a co by mohlo jít ruku v ruce s rozvojem oné algoretiky, kterou předpokládá papež František. Prostor pro vytvoření evropského modelu umělé inteligence, který by byl především sociální a morálně přiléhavý ke společným zásadám a základním kamenům Evropské unie. Jak již bylo zmíněno výše, tato nová umělá inteligence by neměla být zaměřena pouze na snahu o hospodářský rozvoj, ale měla by se zaměřit především na sociální aspekt, a snažit se tak překonat onu dichotomii mezi zeměmi a třídami, která by mohla být příčinou sociální nerovnováhy budoucnosti. EU by se proto mohla zaměřit právě na usnadnění přístupu k této technologii pro všechny. Když mluvíme o umělé inteligenci a jejím rozšíření mezi občany, je tu jeden aspekt, který mi připadá velmi zajímavý. Jsou to údaje za rok 2023, které zveřejnila Evropská komise a které se týkají digitální gramotnosti občanů EU. Tyto údaje uvádějí průměrnou míru digitální gramotnosti 6,2 z deseti. Evropská unie si proto s cílem zvýšit tento index musí uvědomit, jak důležité by mohlo být studium a realizace skutečných kampaní zaměřených na digitální gramotnost, jejichž cílem by bylo vyškolit občany všech věkových kategorií a ze všech společenských vrstev nejen v oblasti využívání nových technologií, jako je umělá inteligence, ale také v oblasti rozvoje základních digitálních dovedností. Proces, který by se měl postupně stále více stávat součástí školních osnov, přičemž vzdělávací programy by se mohly zabývat etickými otázkami, počítačovou gramotností a novými technologiemi zároveň.