Subscribe
Červen by mohl představovat klíčovou fázi ve vývoji ozbrojeného konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, která by mohla otevřít nové scénáře pro dialog a jednání. Geopolitická dynamika a diplomatické iniciativy, které se objevily v posledních týdnech, naznačují, i když opatrně, možnost otevření se formám jednání mezi zúčastněnými stranami. V této souvislosti se jako prvek s rostoucím významem ukazuje intervence třetích stran s funkcí mezinárodního zprostředkovatele, neboť tito zprostředkovatelé by mohli hrát zásadní roli při usnadňování důvěryhodného a udržitelného procesu vyjednávání. Zdá se však, že cesta k mírovému řešení konfliktu je stále plná překážek a silně ovlivněna politickými, vojenskými a ekonomickými faktory, které činí dosažení dohody složitou a dlouhodobou výzvou.
CO SE ZMĚNILO? GEOPOLITICKÁ DYNAMIKA A DIPLOMATICKÁ REKALIBRACE
Pro pochopení nedávných změn ve scénáři konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, stejně jako dopadů na strategie zúčastněných mezinárodních aktérů, je nutné systematicky zkoumat politické a diplomatické události posledních týdnů. První zlomový bod představovala jednání mezi tzv. ochotnými zeměmi. Na tento vývoj navázala událost celosvětového významu, úmrtí papeže Františka a slavnostní pohřeb ve Vatikánu, který rovněž představoval bezprecedentní kontext pro neformální diplomacii. Již dříve vyvolalo širokou diskusi dramatické setkání prezidenta Spojených států Donalda Trumpa a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě. Setkání původně vyvolalo obavy z možného strategického odklonu USA od ukrajinské krize, což je hypotéza, která by vedla k oslabení pozice Kyjeva i soudržnosti evropské fronty. V následujících týdnech však došlo ke zlepšení vztahů mezi Trumpem a Kyjevem, což se jistě přičítá nové ekonomické dynamice spojené s podpisem dohody o vzácných zeminách. V každém případě symbolickým obrazem, který nejvíce zasáhl veřejné mínění a mezinárodní pozorovatele, byl obraz obou vůdců, Trumpa a Zelenského, kteří vedli soukromý dialog během papežova pohřbu: scéna, která symbolizovala sblížení mezi USA a Ukrajinou. Tato obnovená osa reaktivovala vyhlídku na jednání, kterému v následujících dnech zřejmě přálo i turecké zprostředkování. Prezident Recep Tayyip Erdoğan, který po celou dobu konfliktu zastával nejednoznačný postoj, uvítal návrh Moskvy na předběžné jednání v Istanbulu. Postoj Turecka se Kremlu ukazuje jako užitečný nejen v diplomatickém smyslu, ale také pro omezení vlivu USA v regionu, zejména s ohledem na dosavadní marginální roli zvláštního vyslance Bílého domu Steva Witkoffa. Navzdory očekáváním, která podněcoval Kyjev i sám Trump (zaneprázdněný na Blízkém východě, ale ochotný odcestovat do Turecka, pokud by Putin potvrdil jeho přítomnost), se však dlouho očekávaný přímý summit mezi Putinem a Zelenským zatím neuskutečnil. Do dnešního dne nebylo dosaženo žádné formální dohody ani o příměří, ani o dočasném klidu zbraní. Jediným hmatatelným výsledkem, který z tohoto vývoje vzešel, je dohoda o výměně vězňů, k níž došlo v posledních dnech, a to navzdory absenci strukturovanějšího politického rámce.
K MOŽNÉMU ZPROSTŘEDKOVÁNÍ
V souvislosti s nejnovějším vývojem rusko-ukrajinského konfliktu byl dalším významným krokem přímý kontakt mezi vůdci dvou hlavních světových mocností: dlouhý, asi dvouhodinový telefonický rozhovor mezi prezidentem Spojených států Donaldem Trumpem a prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem. Podle novinářských zdrojů se neobjevily žádné podstatné zprávy týkající se konkrétního pokroku v mírových jednáních. Bylo však zaznamenáno možné zmírnění postoje USA vůči Moskvě po týdnech rostoucí rigidity. Několik mezinárodních pozorovatelů vyslovilo hypotézu, že Trump vyhodnocoval strategii postupného odstupu v obavě, že by se jednání mohla vyvinout v politicky zatěžující a potenciálně nepopulární proces pacifikace a rekonstrukce. Právě do tohoto kontextu, poznamenaného nejistotou a nesmělými náznaky otevřenosti, je zasazen zprostředkovatelský návrh předložený Svatým stolcem. Nový pontifik Lev XIV. totiž umístil téma míru (označované jako „odzbrojení a odzbrojení“) do centra svého inauguračního poselství a nabídl etický a duchovní odkaz schopný znovu nastartovat platformu pro mnohostranný dialog jako alternativu k logice moci. Svatý stolec, silný svou historickou neutralitou a morální autoritou, by se mohl ukázat jako rozhodující činitel při budování cesty důvěry mezi stranami a při podpoře atmosféry postupného usmíření podporovaného mezinárodním společenstvím.
ZVĚSTI O MOŽNÉM ČERVNOVÉM SUMMITU
Vyhlídka na oficiální zprostředkování podporované Svatým stolcem se v poslední době dostala do centra mezinárodní pozornosti poté, co některé zvěsti rozšířil deník Wall Street Journal. Podle amerického listu je jednání nejen v pokročilé fázi příprav, ale ve skutečnosti je již naplánováno na polovinu června. Pokud by se tato očekávání potvrdila, znamenalo by to výrazné urychlení diplomatické dynamiky související s rusko-ukrajinským konfliktem. Zvláště důležitý prvek se týká možné účasti oficiální delegace Spojených států v této předběžné fázi. Taková účast by měla strategický význam, neboť by signalizovala snahu potvrdit geopolitické ústřední postavení USA v této oblasti, a to navzdory váhavému a nejednoznačnému postoji, který dosud vůči krizi zaujímal prezident Donald Trump. V tomto kontextu by podpora Washingtonu mediačnímu procesu mohla nejen posílit mezinárodní profil Svatého stolce jako nestranného aktéra, ale také by pomohla znovu postavit Spojené státy do pozice klíčového partnera v budoucím uspořádání regionu, a tím znovu nastavit rovnováhu sil mezi stranami zapojenými do konfliktu. V tomto geopolitickém kontextu se zdá, že italská premiérka Giorgia Meloniová hraje v současné mezinárodní dynamice stále větší roli. Premiérka udržuje stálý dialog s hlavními globálními partnery a podle různých novinářských rekonstrukcí neformálně převzala roli privilegovaného prostředníka se Svatým stolcem. Příznačný byl dvojí rozhovor, který se uskutečnil v úterý 20. května s papežem Lvem XIV. a s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Tato diplomatická dynamika přitáhla pozornost listu Wall Street Journal, který zdůraznil, jak se zdá, že Itálie díky Meloniho zprostředkování znovu získává vedoucí úlohu na složité mezinárodní šachovnici. Některé politické analýzy totiž lídra Fratelli d’Italia označují za strategickou spojku mezi euroatlantickým Západem, Svatým stolcem a Ruskou federací Vladimira Putina. Toto zprostředkované postavení, posílené také mezinárodním uznáním a autoritou získanou v posledních měsících, by mohlo Itálii zajistit rostoucí vliv v procesech mnohostranného dialogu a v případných jednáních zaměřených na stabilizaci probíhajícího konfliktu. Další možnost zprostředkování (poté, co Macronův návrh na Ženevu Moskva zřejmě zmrazila) se týká druhého kola jednání v Istanbulu. V tomto smyslu by účast Moskvy mohla být jistější vzhledem ke klimatu, které Putin v Turecku očekává. Podle toho, co víme, se mezi stranami konfliktu shromažďují dokumenty a návrhy, které by měly sloužit právě pro konstrukci summitu. Navzdory těmto možnostem, které jsou na stole, je konflikt v těchto dnech opět žhavější než kdy jindy. Dokonce i postoj Spojených států a prezidenta Donalda Trumpa se zdá být na cestě ke změně. Ten totiž 26. května apostrofoval ruského vůdce, když hovořil o „Putinovi, který se musel zbláznit“. Trumpův výrok přišel po sérii násilných útoků Ruska namířených na ukrajinské území, které si vyžádaly několik civilních obětí. Tato situace by mohla – i když tomu nic nenasvědčuje – přimět USA k novým opatřením a ekonomickým odvetným opatřením vůči Kremlu, a to vše s ohledem na nová jednání.
NADCHÁZEJÍCÍ TERMÍNY PRO LÉTO
Možnost, že by se do června podařilo dosáhnout alespoň částečné dohody (v podobě dočasného příměří nebo, v optimističtějších předpokladech, skutečného příměří), by v kontextu konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou představovala mimořádně důležitý milník. Tato možnost však naráží na více kritických otázek. Zaprvé, vnitřní složitost zahájení autentického a produktivního procesu vyjednávání, což je obzvláště obtížné vzhledem k současným nesmiřitelným postojům zúčastněných stran. Za druhé, blížící se příchod letní sezóny přináší další prvky tlaku a naléhavosti. Letní měsíce jsou historicky příznivé pro zintenzivnění vojenských operací díky příznivějším povětrnostním podmínkám. V této souvislosti existuje obava, že by Ruská federace mohla zahájit novou strategickou ofenzívu, jejímž cílem by bylo dobýt další části území a využít je jako vyjednávací páku při případném jednání. Pokud by se tento scénář naplnil, je pravděpodobné, že jakýkoli pokus o zprostředkování by byl odložen na pozdní podzim, kdy by příchod dešťů a blížící se zima logisticky ztížily pokračování rozsáhlých válečných operací. To by vedlo k dalšímu prodloužení nepřátelství a odpovídajícímu přitvrzení pozic, což by ohrozilo zbývající možnosti diplomatického řešení v krátkodobém horizontu. Kromě toho tento odklad hrozí zvýšením tlaku na dotčené civilní obyvatelstvo, zhoršením již tak kritické situace a prohloubením rozdílu mezi bezpečnostními potřebami a požadavky na mír prosazovanými mezinárodním společenstvím.