Španělští a francouzští zemědělci spojili síly na obranu místní produkce

V prvních červnových dnech a před branami příštích evropských voleb došlo na hranici mezi dvěma zeměmi Unie k bezprecedentní události: Španělskem a Francií.

Od 3. června 2024 uplynuly dva dlouhé dny, kdy se francouzští i španělští zemědělci a chovatelé rozhodli zablokovat a přerušit přístupy na hranice mezi oběma zeměmi. To, na co si někteří možná zvykli, je však zvláštní z toho prostého důvodu, že zemědělci a chovatelé, tedy pracovníci v primárním sektoru, obou zemí pro jednou spojili své síly, aby se bránili proti společnému nepříteli: zemědělsko-potravinářským produktům ze třetích zemí, které se dovážejí do Evropské unie, ale které nesplňují stejné standardy kvality a kontroly, jakým podléhají produkty Evropské unie.

Neměli bychom si však myslet, že tato výzva je časově a kontextově izolovaná. Již několik měsíců se v celé Evropské unii konají protestní akce primárního sektoru, které požadují spravedlivou politiku pro zemědělce a chov hospodářských zvířat v jednotlivých členských státech. V Polsku, Španělsku, Francii a Belgii se protesty setkaly s velkým ohlasem ve společnosti a jejich požadavky údajně vzaly v úvahu různé politické instituce. Po téměř čtyřech měsících se situace pro evropské výrobce vůbec nezměnila.

V rámci těchto požadavků se od národních a mezinárodních orgánů požaduje také snížení daní pro toto odvětví a pobídky, aby ceny pohonných hmot nezbytných pro zemědělskou a živočišnou výrobu byly nižší a umožnily tak zemědělcům a chovatelům pokrýt tyto výdaje.

Pro všechny je však zásadní, aby se Evropská komise dokázala dohodnout s ostatními členskými státy na plánu, který zohlední nepřetržitá a dlouhá období sucha, jimiž trpí mnoho evropských zemí, například Španělsko. Je proto nutné ze společného pohledu čelit problému, který může ukončit nejzásadnější odvětví od počátku věků: primární sektor.

Důležité je také vědět, že Evropská komise a Evropský parlament, věčně řízené evropskými liberály a socialisty, nepřikládají evropskému zemědělství a chovatelství potřebný význam a podceňují sílu a organizační schopnosti tohoto odvětví. Jak jsme však viděli, Evropa a všichni její občané mohou zažít velkou krizi, pokud se primární sektor rozhodne postavit nepřijatelným požadavkům evropských správců.

Ze všech těchto tvrzení je tu jedna záležitost, která přesahuje rámec toho, za co může občan převzít odpovědnost ze strany evropských orgánů. Tyto řádky se zaměřují na otázku dovozu zahraničních výrobků.

Španělské, italské, francouzské nebo polské výrobky musí již mnoho let splňovat normy kvality, kontroly a výroby, které téměř znemožňují ekonomicky rentabilní výrobu. Mezitím se evropské hranice bez zjevné kontroly otevírají výrobkům ze třetích zemí, které se kvalitativně ani kontrolně zdaleka nevyrovnají evropským výrobkům a mohou, jak se již v některých případech ukázalo, představovat nebezpečí pro veřejné zdraví.

Stručně řečeno, zdá se, že Evropa má do budoucna dvě možnosti. Vyhovět požadavkům evropských zemědělců a chovatelů, nebo nést důsledky stagnujícího a neproduktivního primárního sektoru. Tyto volby jsou proto rozhodující pro obnovení významu, který má zemědělsko-potravinářský sektor pro konkurenceschopnou Evropu, kterou si všichni přejí.