Těžká cesta k míru na Ukrajině

Po více než třech a půl letech války se do diplomatických kuloárů opět vkradlo slovo „mír“. Prezident Donald Trump ve Washingtonu vedle evropských lídrů přijal Volodymyra Zelenského; viceprezident J. D. Vance hovořil o „významných ústupcích“ ze strany Ruska. Příliš málo na průlom, ale dost na to, aby to vzbudilo nové naděje.

Za úsměvy a smířlivými prohlášeními se však skrývá tvrdá realita: Moskva požaduje uznání svých anexí a neutralitu Ukrajiny, zatímco Kyjev trvá na návratu k hranicím z roku 1991. Západní diplomacie, ačkoli je aktivní, se snaží vytvořit věrohodný plán, který by mohl válku zastavit, aniž by legitimizoval agresora.

Moskva odmítá kompromis a zpochybňuje legitimitu Zelenského rozhodnutí

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v nedávném rozhovoru pro televizní stanici NBC Meet the Press označil Volodymyra Zelenského za „nelegitimního“ a prohlásil, že proto nemůže podepsat mírovou dohodu. Bez společného prezidentského mandátu by podle Lavrova byla jakákoli osobní schůzka mezi Putinem a Zelenským předčasná. Zároveň zopakoval požadavky Moskvy: Ukrajina se musí vzdát členství v NATO, uznat Krym za ruský a udělit oficiální status ruskému jazyku a institucím v některých částech Ukrajiny.

Náměstek ukrajinského ministra zahraničí Andrij Sybiha tyto výroky odmítl jako „absurdní“. „Není nic směšnějšího než dostávat přednášku o legitimitě od těch, kteří se drželi u moci 21 let pod vedením vůdce, který vládl 25 let,“ řekl. Tato výměna názorů zdůraznila, jak hluboká je stále politická roztržka.

Kyjev se drží pevně: Poctivost, spravedlnost, závazné záruky

Na druhé straně se Ukrajina nepohnula z místa. Podle Zelenského je mír možný pouze při plném obnovení suverenity v hranicích uznaných v roce 1991 – včetně Krymu.

Kyjevská „mírová formule“, představená v OSN, obsahuje deset bodů: úplné stažení ruských vojsk, návrat zajatců a deportovaných dětí, odpovědnost za válečné zločiny, jadernou bezpečnost a závazné záruky kolektivní bezpečnosti.

„Bez plné svrchovanosti nemůže být mír,“ trvá Zelenskij na svém. Jeho postoj podporuje i veřejné mínění: podle průzkumů zhruba 80 % Ukrajinců odmítá jakýkoli územní kompromis.

Jádrem požadavků Kyjeva jsou záruky. Vzhledem k tomu, že členství v NATO je prozatím nedosažitelné, Ukrajina požaduje vymahatelné závazky: systémy protivzdušné obrany, stálé dodávky munice, společnou výrobu zbraní a výcvik. Jinými slovy, deštník ve stylu NATO bez formálního členství, ale se skutečnými závazky pro západní partnery.

Reakce Evropy: Peníze, odstrašení a mise

Evropská unie převzala trojí roli.

1. Financování. Prostřednictvím „ukrajinského nástroje“ přislíbil Brusel v letech 2024-2027 50 miliard eur na stabilizaci ekonomiky a zahájení obnovy. Tyto prostředky jsou doplněny příjmy ze zmrazených ruských aktiv a vojenskou podporou z Evropského mírového nástroje.

2. Záruky bezpečnosti. Po zasedání G7 ve Vilniusu podepsalo několik členů EU s Kyjevem dvoustranné dohody týkající se protivzdušné obrany, munice, výcviku a společné výroby. Cílem je zajistit, aby Ukrajina nezůstala osamocena ani mimo NATO.

3. Monitorovací mise. Brusel zvažuje myšlenku evropské koalice, která by byla schopna dohlížet na příměří, pokud by k němu došlo. Taková mise by nezahrnovala boj, ale monitorovala by humanitární koridory a demarkační linie. Aby však byla úspěšná, potřebovala by podporu USA – zejména v oblasti zpravodajství a leteckého krytí.

Jak řekl jeden z úředníků EU: „Ukrajinská armáda musí zůstat silná, protože jen ze síly se může zrodit věrohodný mír.“

Mapa okupace: Rusko drží 19-20 % Ukrajiny

Geografie války ovlivňuje každé jednání. Moskva dnes kontroluje přibližně 114 500 km2, tedy 19-20 % ukrajinského území.

• Krym, anektovaný v roce 2014, zůstává plně pod kontrolou Ruska.
• Luhansk, téměř zcela obsazený (98 %).
• Doněck, kde Rusko drží rozsáhlé oblasti včetně Mariupolu, zatímco Slovjansk a Kramatorsk zůstávají pod ukrajinskou kontrolou.
• Záporoží a Cherson, dohromady zhruba 74 % v ruských rukou, ačkoli Kyjev stále kontroluje regionální hlavní města Záporoží a Cherson.

Tyto regiony nejsou jen kusy půdy: představují průmyslová centra, úrodnou zemědělskou půdu a životně důležitou infrastrukturu. Pro Ukrajinu by jejich ztráta ochromila ekonomiku, pro Rusko je jejich udržení důkazem, že válka přinesla hmatatelné výsledky.

Washington: Nepostradatelný, ale ambivalentní

Spojené státy zůstávají jediným hráčem, který je schopen proměnit návrhy v realitu.

Viceprezident Vance prohlásil, že Moskva projevila „významné ústupky“, což znamená, že je otevřená uznání ukrajinské vlády a zaručení její bezpečnosti bez instalace loutkového režimu. Trump mezitím varoval, že v případě selhání diplomacie zpřísní sankce.

Americká linie je jasná: žádné americké boty na zemi, ale ochota poskytnout logistickou podporu, zpravodajské informace a případně letecké krytí pro evropskou misi. Z ekonomického hlediska drží Washington v rukou kartu sankcí: jejich zmírnění bude možné pouze za předpokladu přísného ověřování, zda je Rusko dodržuje. Přesto americká vnitřní politika situaci komplikuje. Vzhledem k rozdělení Kongresu a blížícím se volbám Washington tlačí na Evropu, aby převzala větší část finanční a vojenské zátěže.

Válka na zemi: Ukrajina zasahuje hluboko v Rusku

Na pozadí stupňujících se vojenských úderů pokračují diplomatické manévry. V noci na 24. srpna podnikly ukrajinské síly koordinované útoky drony na kritickou ruskou infrastrukturu, přičemž zasáhly přístavní terminál Ust-Luga a ropnou rafinerii v Astrachani. Následovaly požáry a přerušení výroby, což mělo dopad na energetické trhy: Ropa Brent vzrostla na 67,76 USD za barel, WTI na 63,73 USD.

Téže noci Rusko obvinilo Ukrajinu z hromadného útoku dronem na jadernou elektrárnu v Kursku. Zasažen byl jeden pomocný transformátor, což snížilo výkon reaktoru o 50 %. Mezinárodní agentura pro atomovou energii nepotvrdila žádné riziko radiace, ale varovala, že situace je „vážná“.

Tyto údery, jejichž cílem je nejen oslabit ruskou válečnou mašinérii, ale také podkopat její ekonomiku, mají symbolickou váhu. Zasažením energetických uzlů, které financují válečnou kasu Kremlu, Ukrajina signalizuje, že může promítnout svou sílu hluboko do ruského území. To zvyšuje tlak na Moskvu u jednacího stolu a zároveň připomíná západním partnerům, že Kyjev není pasivní ani závislý, ale aktivně utváří bojiště.

Mezitím si Moskva a Kyjev ve vzácném gestu uprostřed krveprolití vyměnily po 146 zajatcích. Symbolický akt humanity, ale také připomínka, že válka se vede na dvou úrovních: prostřednictvím zbraní a diplomacie.

Proč je mír stále tak obtížný

Jádrem patové situace je území. Přijetí dohody, která zmrazí válku v současném rozsahu, by znamenalo legitimizaci ruské okupace – což Kyjev a jeho spojenci považují za nepřijatelné. Pro Ukrajinu by to znamenalo skrytou kapitulaci. Pro Západ by to byla odměna za agresi a podkopání mezinárodního práva.

Analytici varují, že bez důkladného ověřování a prosazování hrozí, že se jakákoli dohoda zhroutí v křehké příměří. Zdá se, že Putin se svou strategií nátlaku a nejednoznačnosti sází na únavu a nejednotnost Západu, aby jednání naklonil ve prospěch Moskvy.

Za hranice Ukrajiny: Sázky pro svět

Toto jednání se netýká pouze Ukrajiny. Jde o budoucnost mezinárodního řádu. Pokud může velká mocnost překreslit hranice silou, žádná země se nemůže cítit bezpečně.

Proto vedoucí představitelé, jako je Giorgia Meloniová z Itálie, zdůrazňují jednotu Západu. „Pouze jednota Západu může zaručit mír a spravedlnost,“ řekla. Je to konzervativní zásada: mír se nezajišťuje ústupky, ale buduje se odstrašováním a solidaritou.

Pro Evropu je výsledek existenční. Buď EU prokáže, že její miliardy eur a politické odhodlání mohou zajistit bezpečnost, nebo riskuje, že bude ve svém sousedství odsunuta na vedlejší kolej. Rozhodnutí, která nyní učiníme, rozhodnou o tom, zda se Evropa stane garantem pořádku, nebo pouhým pozorovatelem rozhodnutí Washingtonu a Moskvy.

Výhled do budoucna: Křehké, nejisté, ale možné.

Následující měsíce budou klíčové. Evropská hlavní města musí formalizovat své bezpečnostní závazky. Washington se může pokusit zprostředkovat přímé setkání Putin-Zelenskij s americkým prostředníkem. Na bitevním poli se zdá, že ani jedna strana není schopna rozhodujícího průlomu, což činí válku naléhavou k vyřešení a zároveň obtížnou k ukončení.

Pokud existuje cesta k míru, bude vyžadovat vyvážení suverenity, bezpečnosti a spravedlnosti. Je to úzká cesta, ale ještě není uzavřená. Osud Ukrajiny – a s ním i budoucí bezpečnost Evropy – visí na vlásku.