Subscribe
Ve světle posledního vývoje rusko-ukrajinského konfliktu se zdá, že Západ směřuje k možné strategii přezbrojení se zvláštním důrazem na sektor protivzdušné obrany, přičemž si zachovává diferencovaná národní specifika a sklony ve vztahu k vojenským investicím. Zároveň pozorujeme zintenzivnění ruských útoků proti Ukrajině, které podněcují spirálu vojenské eskalace doprovázené hlubokou ideologickou rétorikou odrážející se jak v prohlášeních mezinárodních politických aktérů, tak ve vnitřní dynamice velkých nadnárodních organizací. Tento kontext přispívá k překreslení globální rovnováhy sil, zvýraznění napětí mezi geopolitickými bloky a nastolení nových diplomatických a strategických výzev globálního rozsahu, které mají významné důsledky pro mezinárodní stabilitu. Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 nepochybně vyvolala radikální proměnu evropských bezpečnostních struktur, jejíž důsledky dalece přesahují hranice kontinentu. Vývoj konfliktu určil trend – v současnosti převážně teoretický – směřující k postupnému posilování vojenských kapacit členských států NATO, doprovázený rétorikou, která legitimizuje zbrojení a zdůrazňuje antagonismus vůči Ruské federaci. Nedávné výroky německého kancléře Friedricha Merze ohledně zbrojení a reakce Moskvy, která jej přirovnala k Hitlerovi, představují kritický bod v rámci této složité dynamiky, která se projevuje i ve vnitřním napětí Severoatlantické aliance. Tato vyhrocená konfrontace nejen zdůrazňuje ideologické rozpory mezi Východem a Západem, ale také upozorňuje na obtíže při dosahování společného strategického konsensu o metodách a limitech evropského vojenského posilování. Je proto nezbytné zvážit, jak tato dynamika ovlivňuje nejen obranné politiky, ale i mnohostranné diplomatické vztahy, které vyžadují křehkou rovnováhu mezi účinným odstrašováním a prevencí nekontrolované eskalace.
REAKCE NATO: SMĚREM K INTEGROVANÉ PROTIVZDUŠNÉ OBRANĚ
Jak uvedl generální tajemník NATO Mark Rutte ve svém projevu v Chatham House, vzdušná hrozba, kterou představují ruské operace na Ukrajině, určila naléhavost bezprecedentního posílení obrany: kapacita protivzdušné obrany Aliance se podle prognóz, s nimiž byl tajemník seznámen, bude muset zvýšit o 400 %, aby byla zajištěna ochrana východní fronty. Předložený plán by měl zahrnovat zvýšení národních vojenských výdajů jednotlivých členů až na 5 % HDP. Zvýšení investic, které by bylo rovněž v souladu s tím, co již delší dobu naznačuje a předpovídá americký prezident Donald Trump. V této souvislosti by se Německo zřejmě navrhovalo jako lídr pro zlepšení a zvýšení evropské složky protivzdušné obrany a obnovilo by projekt kontinentálního protiraketového štítu, který byl zahájen již v roce 2022 iniciativou „Evropský štít nebe“. Toto obnovení je součástí širšího rámce nového vymezení evropského strategického postoje, které znamená posun k větší vojenské autonomii a nové asertivitě na mezinárodní scéně. Tento vývoj však není bez kritiky: někteří analytici varují před rizikem závodů ve zbrojení, které by mohly dále destabilizovat region, zatímco jiní zdůrazňují potřebu doplnit tato opatření posílením diplomatických kapacit, aby se zabránilo nekontrolované vojenské eskalaci. Výzvou pro Evropu proto bude účinně vyvážit bezpečnost a mnohostrannou spolupráci.
ZINTENZIVNĚNÍ KONFLIKTU: RUSKO MEZI MALOOBCHODEM A ODSTRAŠOVÁNÍM
Souběžně s navrhovaným posílením západní obranné architektury a v reakci na útoky, které na svém území utrpěl ze strany Kyjeva, Kreml výrazně zvýšil útočné operace proti ukrajinským městským centrům a infrastruktuře. Letecký útok na Kyjev v noci z 9. na 10. června byl ve skutečnosti definován jako nejmasivnější od začátku bojů, přičemž byly použity stovky bezpilotních letounů a raket, z nichž mnohé byly zachyceny ukrajinskou obranou. Tato epizoda byla interpretována jako odveta za „operaci Pavučina“, strategický útok Ukrajiny na ruské základny, a je součástí širšího kontextu asymetrických protiútoků. Navzdory dopadu, který tento útok Moskvy měl, některé americké zdroje citované agenturou Reuters a dalším mezinárodním tiskem spekulují, že ruská odpověď ještě nedosáhla konečné podoby a že můžeme očekávat akci, která by mohla zahrnovat i více front, možná proti symbolickým cílům nebo kritickým infrastrukturám. V tomto smyslu ruský přístup nesměřuje pouze k vojenské logice, ale také ke komunikační a psychologické logice. Analytici navíc zdůrazňují, že rostoucí integrace mezi kybernetickými schopnostmi, elektronickým bojem a dezinformačními kampaněmi umožňuje Moskvě modulovat intenzitu útoků, kalibrovat politické poselství určené jak vnitřnímu veřejnému mínění, tak západním spojencům Kyjeva, s cílem narušit soudržnost a zpomalit rozhodovací proces Aliance a zároveň ztížit společnou podporu.
NĚMECKÉ ZBROJENÍ A GEOPOLITICKÁ SITUACE
Rétorický rozměr konfliktu v posledních dnech výrazně zesílil po prohlášení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který přirovnal německého kancléře Friedricha Merze k Adolfu Hitlerovi a obvinil ho z „militaristické genetiky“. Toto prohlášení není pouhou provokací, ale představuje také širší strategický pokus o delegitimizaci autonomního vývoje Německa jako vojenské mocnosti v evropském kontextu. Kromě bezprostředních kontroverzí představuje německé přezbrojení historický zlom velkého významu, neboť zpochybňuje poválečnou bezpečnostní architekturu Evropy, která se sice liší od architektury koncipované po první světové válce, ale stále je založena na omezení vojenské projekční kapacity Německa. Tato změna může podnítit napětí nejen v rámci Evropské unie, ale také v transatlantických vztazích s NATO a Spojenými státy, historicky klíčovými aktéry při udržování regionální strategické rovnováhy. Přijetí tohoto nového vojenského postoje Německem by navíc mohlo vést k zásadnímu přepracování dynamiky kontinentální bezpečnosti s potenciálně významnými dopady na evropský geopolitický rámec. Tento vývoj by zejména mohl vyvolat procesy přehodnocování stávajících aliancí a vytvořit nové formy strategické konkurence, které by prověřily vnitřní soudržnost Evropské unie i Severoatlantické aliance. Složitost těchto proměn proto vyžaduje hloubkovou a vícerozměrnou analýzu, která zohlední nejen vojenské, ale i politické, ekonomické a diplomatické aspekty spojené s touto fází hlubokého předefinování bezpečnostní rovnováhy v Evropě.
SMĚŘUJEME K NOVÉ POLARIZACI?
Zdá se, že současná fáze rusko-ukrajinského konfliktu a reakce NATO naznačují nové závody ve zbrojení v Evropě. Systém, který by nebyl založen na pouhé odstrašující rovnováze a nebyl by již ani striktně vázán na ni, ale který by byl základem strukturální reorganizace obranných politik v širším slova smyslu, a to až do té míry, že by došlo k přehodnocení samotných národních doktrín v této oblasti. V tomto smyslu se rýsuje návrat k logice bloků – i když s nezbytnými specifiky a odlišnostmi, které by nebylo snadné v kontextu tohoto článku rozebírat – s rozsáhlými investicemi, posilováním vojenské výroby a rostoucím využíváním identitární a ideologické rétoriky. Jestliže to na jedné straně může představovat nutnou a podmíněnou reakci na ruskou hrozbu, na straně druhé to Evropu vystavuje riziku nekontrolované a trvalé eskalace, která by mohla zatížit i státní pokladny na dobu, kterou lze těžko předvídat. Tato situace rovněž znamená složitou hru diplomatických rovnováh, neboť jakékoli zvýšení vojenských výdajů by mohlo vyvolat řetězové reakce mezi státy a zvýšit vnitřní i vnější napětí. Současně sílí debata o rovnováze mezi bezpečnostními a sociálními investicemi, přičemž občanská společnost je často rozpolcena mezi potřebou obrany a obavami z ekonomických a humanitárních důsledků této nové militarizace.