Vstoupila v platnost pravidla EU týkající se práva na opravu: Co nové povinnosti znamenají pro výrobce a spotřebitele

Do konce července musí členské státy EU zavést nové právní předpisy, jejichž cílem je usnadnit opravy spotřebního zboží, omezit množství odpadu a podpořit výrobu výrobků s delší životností.

Brzy vstoupí v platnost zásadní změna v evropské politice ochrany spotřebitelů a udržitelnosti. Do 31. července jsou všechny členské státy Evropské unie povinny provést směrnici (EU) 2024/1799, běžně známou jako směrnice o „právu na opravu“. Cílem této legislativy je usnadnit a zpřístupnit opravy výrobků, zabránit předčasnému vyřazování opravitelných výrobků z oběhu a vyřešit dlouhodobý problém plánované zastaralosti.

Nová pravidla představují významný krok směrem k širším cílům Evropské unie v oblasti životního prostředí a oběhového hospodářství. Namísto toho, aby směrnice vybízela spotřebitele k nahrazování nefunkčních výrobků novými, prosazuje opravu jako preferované řešení, kdykoli je to technicky možné. Cílem je prodloužit životnost spotřebního zboží, snížit množství elektronického a domácího odpadu a omezit dopad na životní prostředí spojený s výrobou a likvidací výrobků.

Jednou z nejvýznamnějších změn, které směrnice zavádí, je povinnost výrobců opravovat vadné nebo poškozené výrobky i po uplynutí zákonné záruční lhůty, za předpokladu, že daný výrobek lze z technického hlediska stále opravit. To představuje podstatný odklon od dosavadní praxe, kdy pro spotřebitele bylo často výhodnější – nebo někdy dokonce jedinou možností – zakoupit si nový výrobek namísto opravy stávajícího.

Očekává se, že tato legislativa se dotkne široké škály spotřebního zboží, včetně domácích spotřebičů, elektronických zařízení a dalších výrobků, které lze technicky opravit. Zpřístupněním oprav chtějí evropští zákonodárci omezit zbytečnou spotřebu a zároveň posílit důvěru spotřebitelů v to, že výrobky, které si pořizují, budou mít delší životnost.

Transparentnost je dalším klíčovým prvkem nového rámce. Před zahájením jakýchkoli oprav budou poskytovatelé oprav povinni předat spotřebitelům standardizovaný evropský formulář s informacemi o opravě. Účelem tohoto dokumentu je poskytnout jasné a jednotné informace o navrhované službě a pomoci tak zákazníkům učinit informované rozhodnutí před tím, než opravu schválí.

Formulář musí obsahovat klíčové údaje, jako je druh požadované opravy, odhadovaná doba potřebná k dokončení práce, předpokládané náklady na opravu a informace o tom, zda bude během opravy k dispozici dočasná náhrada. Očekává se, že sjednocení těchto informací v rámci Evropské unie zlepší cenovou transparentnost a usnadní spotřebitelům srovnání opravárenských služeb.

Směrnice se nezaměřuje pouze na bezprostřední povinnosti v oblasti oprav, ale zavádí také dlouhodobou digitální iniciativu. Do 31. července 2027 plánuje Evropská unie spustit online platformu pro opravy, jejíž cílem je propojit spotřebitele s odborníky na opravy ve všech členských státech.

Tato digitální platforma bude sloužit k několika účelům. Spotřebitelé na ní budou moci vyhledat certifikované opravárenské služby, najít prodejce repasovaného zboží, identifikovat kupce se zájmem o vadné výrobky určené k repasování a objevit komunitní opravárenské iniciativy, jako jsou opravárenská kavárna a společné dílny. Cílem je zjednodušit přístup k opravárenským službám a zároveň posílit rostoucí oběhové hospodářství v Evropě.

Itálie již zahájila proces provádění směrnice prostřednictvím návrhu zákona, který aktualizuje italský spotřebitelský zákoník. Cílem navrhovaných reforem je sladit italské právo s novým evropským rámcem ještě před uplynutím lhůty pro provedení, a zajistit tak, aby výrobci, opravny a spotřebitelé byli na nové povinnosti připraveni.

Podle Gabrieleho Mellusa, předsedy italského spotřebitelského sdružení Assoutenti, představují tyto změny významný milník nejen pro práva spotřebitelů, ale také pro ochranu životního prostředí a odpovědnost průmyslu. Poukazuje na to, že každý rok se vyřazují miliony opravitelných výrobků, přestože je technicky možné je uvést zpět do provozuschopného stavu.

Dopad na životní prostředí je značný. V celé Evropě vzniká při likvidaci opravitelných spotřebitelských výrobků ročně přibližně 35 milionů tun odpadu, což s sebou nese značné environmentální, ekonomické a sociální náklady. Výroba náhradních výrobků navíc vyžaduje další suroviny, spotřebu energie a přepravu, což zvyšuje emise uhlíku v celém výrobním řetězci.

Tím, že Evropská unie podporuje opravy namísto výměny, doufá ve snížení množství vznikajícího odpadu a zároveň v prosazování udržitelnějších spotřebitelských návyků. Spotřebitelé z toho mohou mít i finanční prospěch, protože oprava výrobku je často výrazně levnější než nákup zcela nového výrobku.

Tento zákon má rovněž velký význam v boji proti plánované zastaralosti, což je praxe často kritizovaná spotřebitelskými organizacemi. Plánovaná zastaralost znamená, že výrobky jsou záměrně navrhovány s omezenou životností nebo tak, aby jejich opravy byly zbytečně obtížné či nákladné, což spotřebitele podněcuje k častějšímu nákupu nových výrobků.

Vzhledem k tomu, že výrobci nyní nesou větší odpovědnost za opravitelnost, očekává se, že společnosti budou klást větší důraz na trvanlivost výrobků, dostupnost náhradních dílů a konstrukční řešení, která usnadňují údržbu namísto výměny. To by mohlo postupně změnit výrobní strategie v celé řadě odvětví.

Ačkoli se podniky budou muset přizpůsobit novým požadavkům, je tato směrnice obecně považována za klíčovou součást přechodu Evropy k udržitelnějšímu ekonomickému modelu. Prodloužením životního cyklu výrobků, snížením množství odpadu a poskytnutím širších možností oprav spotřebitelům si legislativa týkající se práva na opravu klade za cíl najít rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a právy spotřebitelů a zároveň motivovat výrobce k tomu, aby vyráběli výrobky s delší životností, namísto toho, aby se soustředili pouze na prodej náhradních dílů.

Alessandro Fiorentino