Subscribe
Hormuzský průliv, jak v posledních týdnech informovala většina mezinárodních médií, je jednou z nejstrategičtějších námořních tepen, kterou prochází více než 20 % světového obchodu s energiemi. Tento průliv, který se nachází mezi Íránem a Ománem, je dlouhý asi 50 km a v nejužším místě široký pouhých 33 km a představuje úzké hrdlo pro dodávky ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) z Perského zálivu. Nedávné události, jako byl útok USA na íránská jaderná zařízení a hrozby Teheránu, že zablokuje námořní průjezd, upozornily na rizika spojená s touto oblastí, především na její možné narušení Íránem.
PROČ ANALÝZA S HORMUZSKOU ÚŽINOU V JEJÍM STŘEDU?
V současné době probíhajícího konfliktu mezi Izraelem a Íránem a po zásahu americké administrativy má i nadále zásadní význam analýza strategické hodnoty Hormuzského průlivu, hospodářských a geopolitických důsledků jeho možného uzavření, důsledků pro světové trhy s energií a dopadů na západní ekonomiky – se zvláštním zřetelem na evropský kontext. To jsou otázky, které by nám mohly pomoci pochopit, jakou linii jednání by mohl podniknout Írán zahnaný do kouta, stejně jako kroky mezinárodních kanceláří (zejména evropských) s cílem pokračovat v konfliktu.
STRATEGICKOU A EKONOMICKOU HODNOTU
Podle údajů amerického Úřadu pro energetické informace (U.S. Energy Information Administration), o nichž v posledních dnech informovala i různá média a analytici, kteří se tomuto tématu věnovali, projde Hormuzem denně přibližně 17 milionů barelů ropy a značné množství zkapalněného zemního plynu. Na tuto trasu je vázán vývoz ze Saúdské Arábie, Iráku, Spojených arabských emirátů, Kataru a Íránu, aby se dostal na evropské a asijské trhy. Jakékoli ohrožení volné plavby v průlivu má proto okamžitý a potenciálně ničivý dopad na globální dodávky energie – zejména evropské, vzhledem k uzavření ruských kanálů po konfliktu na Ukrajině. Tato logistická ústřednost dává Hormuzskému průlivu strategickou hodnotu, která může jednoduchým rozhodnutím o uzavření průlivu ovlivnit regionální a mezinárodní geopolitickou rovnováhu. Možnost, že se Írán rozhodne tuto cestu omezit nebo učinit nebezpečnou, je vnímána jako jedna z hlavních pák jeho zahraniční politiky, zejména ve chvílích napětí se Spojenými státy a jejich regionálními spojenci. Můžeme si představit, jak důležitou by se tato páka mohla stát v kontextu otevřeného ozbrojeného konfliktu, jaký právě prožíváme.
NEDÁVNÉ NAPĚTÍ, ÍRÁNSKÉ HROZBY A POHLED DO MINULOSTI
Útok USA na íránské jaderné objekty jistě posílil obavy z eskalace. V reakci na to Teherán pohrozil uzavřením průlivu, což je možnost, která hluboce znepokojuje západní kanceláře a finanční trhy. Ačkoli v současné době neexistují žádné konkrétní známky blížícího se uzavření, tato hrozba stačila k tomu, aby vyvolala okamžitou reakci na energetických trzích, například v podobě zvýšení cen plynu. Současné napětí evokuje scénáře podobné těm, které jsme pozorovali během jomkipurské války v 70. letech, kdy byl svět svědkem prudkého nárůstu cen energií v důsledku blízkovýchodních konfliktů. Současnou situaci však zhoršuje větší vzájemná globální ekonomická závislost a křehkost evropských ekonomik, které již byly těžce zkoušeny energetickou krizí po vypuknutí války na Ukrajině.
REAKCE ENERGETICKÝCH TRHŮ
Dopad i dočasného uzavření Hormuzského průlivu by byl okamžitý a významný. Důsledky by sahaly daleko za hranice Blízkého východu a ovlivnily by celý globální energetický systém. Trhy se již nyní potýkají s důsledky této možnosti v podobě vyšších cen energetických komodit, nedostatku dodávek a v konečném důsledku nové vlny zvyšování cen pro domácnosti a podniky. Nejbezprostřednějším rizikem by byl prudký nárůst cen ropy s důsledky pro náklady na dopravu, průmyslovou výrobu a spotřební zboží. Zvláště zranitelné by byly ekonomiky, které jsou silně závislé na dovozu energií, například v Evropě. Mezitím se na světových akciových trzích projevují známky nervozity a odvětví námořní a letecké dopravy jsou již nyní postižena odkloněním tras a omezením vzdušného prostoru. V kontextu rostoucí geopolitické nestability, která je dána například vojenskými konflikty v oblasti Perského zálivu, prochází letecká a námořní doprava významnými provozními a strategickými změnami. Po uzavření íránského a iráckého vzdušného prostoru a současném zvýšení rizika v syrském prostoru bylo mnoho mezinárodních leteckých společností nuceno změnit své letové plány. Tyto změny vedly k výraznému prodloužení doby cestování. Hluboké obavy má také námořní sektor: případné uzavření Hormuzského průlivu Íránem by zablokovalo námořní přístup k hlavním dopravním uzlům v Perském zálivu.
DOPAD NA EVROPU A ITÁLII
Podle údajů Eurostatu Evropa dováží přibližně 20-25 % svých energetických potřeb z Perského zálivu, přičemž přímý tranzit přes Hormuz se odhaduje na přibližně 13 % ropy a 6 % plynu. Uzavření průlivu by mělo následné dopady na evropské rafinerie a energeticky náročný průmysl. Hlavním rizikem je nová krize účtů pro rodiny a podniky, které jsou již nyní zkoušeny inflací a nestabilitou trhu. V Itálii již vláda začala zkoumat mimořádná opatření, jako je oddělení cen plynu a elektřiny, slevy na účtech pro podniky a nové smlouvy na dobu určitou, které mají ceny kontrolovat. Přijetí koordinované evropské strategie však zůstává složité vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými členskými státy, pokud jde o skladbu zdrojů energie, infrastrukturu a skladovací kapacity.
LOGISTICKÉ ALTERNATIVY A OMEZENÍ
Samozřejmě existují alternativy k Hormuzskému průlivu, ale jejich kapacita je omezená. Patří mezi ně saúdský plynovod „východ-západ“ nebo plynovod Spojených arabských emirátů do přístavu Fudžajra. Tyto infrastruktury však nejsou dostatečné k tomu, aby nahradily případné úplné zablokování průlivu, zejména pokud jde o zkapalněný plyn, který vyžaduje regasifikační terminály, jež nejsou vždy k dispozici. Využití alternativních tras je navíc spojeno s vyššími logistickými náklady a delšími dodacími lhůtami, což se nevyhnutelně projeví na konečných cenách energie a spotřebního zboží. Hrozí tedy, že samotná íránská hrozba bude stačit k tomu, aby se celý globální řetězec dodávek energie stal nejistějším a dražším.
DŮSLEDKY JSOU GLOBÁLNÍ, NEJEN REGIONÁLNÍ.
Každá íránská akce v Hormuzském průlivu má dopady daleko přesahující energetickou oblast. Írán čelí strategickému dilematu: zablokování Hormuzu by znamenalo také poškození ekonomických spojenců, jako jsou Čína a Rusko, kteří jsou hlavními odběrateli jeho ropy. Kromě toho by takové gesto představovalo eskalaci, která by mohla ospravedlnit vojenský zásah Západu, s konkrétním rizikem, že se krize (již tak velmi složitá) změní v rozsáhlý regionální konflikt. Teherán si je proto vědom, že má v rukou důležitou, ale také velmi nebezpečnou páku. Každé rozhodnutí v této souvislosti posuzuje Nejvyšší rada pro národní bezpečnost pod vedením nejvyššího vůdce Alího Chameneího. Volba formálního uzavření nebo dokonce jen postupné destabilizace námořního průlivu by mohla představovat bod, z něhož není návratu do nové války v Zálivu.
ENERGETICKÁ BEZPEČNOST STÁLE ZÁVISÍ NA TÉTO CESTĚ
Hormuzský průliv je nyní více než kdy jindy křižovatkou nejen v oblasti energetiky, ale také politiky a strategie. Jeho uzavření by mělo systémové dopady na globální ekonomiku a vyvolalo by energetickou, finanční a diplomatickou krizi potenciálně nebývalých rozměrů. Nedávné napětí mezi Spojenými státy a Íránem znovu zdůraznilo jeho ústřední význam a ukázalo, že geopolitika energie zůstává jedním ze základních kamenů nové mezinárodní rovnováhy. V tomto scénáři se Evropa ocitá tváří v tvář krizi, jejíž manévrovací prostor je omezený. Investice a diverzifikace dodávek spolu s mezinárodní spoluprací zůstávají jedinými dostupnými nástroji, jak čelit stále nejistější budoucnosti. V krátkodobém horizontu však stabilita Hormuzského průlivu zůstává zásadní podmínkou globální energetické bezpečnosti.