Švédská veřejnoprávní média jsou konečně v krizi?

Veřejnoprávní média jsou již dlouho předmětem kritiky konzervativců, a to prakticky ve všech evropských zemích. Jen za poslední měsíc se tento konflikt v několika evropských zemích, především ve Velké Británii, ale také ve Švédsku, vyostřil.

Ve Švédsku se tato společná polarizace zvláště vyostřila díky neobvykle významné roli a postavení veřejnoprávních televizí SVT (Švédská televize) a Sveriges Radio (Švédský rozhlas). Poslední měsíc veřejnoprávní média v zemi, zejména SVT, velmi poškodil, což pramení ze skandálu, kdy britská veřejnoprávní BBC odvysílala dokument „Panorama“ zaměřený na americké prezidentské volby 2020.

Trumpův sestřih v BBC

V tomto dokumentu byl projev Donalda Trumpa ve Washingtonu 6. ledna 2021, v den potvrzení výsledků voleb dva měsíce předtím, sestříhán tak, aby byl prezident prezentován jako podněcovatel násilí a nepokojů a aby byl vykreslen jako hlavní důvod, proč pro-trumpovští demonstranti narušili hranice Kapitolu. Incident se rychle stal celosvětovým titulkem a kolem metod a kultury Trumpova hnutí „Make America Great Again“ se vedla rozsáhlá debata. Byli obviňováni z nerespektování demokratického procesu a z ohrožení životů nejen demokratických, ale i republikánských politiků, kteří dodržovali pořádek.

V dokumentu, který byl odvysílán jen několik týdnů před prezidentskými volbami v roce 2024, v nichž Donald Trump zvítězil, byl jeho projev k jeho stoupencům ve Washingtonu DC sestříhán a sestříhán tak, aby vznikl dojem, že Trump svým stoupencům přímo nařídil, aby narušili schvalovací proces v Kapitolu. „Půjdeme dolů do Kapitolu… a budeme bojovat jako o život,“ znělo pořadí slov prezentované BBC; vynechaná část spočívala v tom, že Trump ve skutečnosti po první větě napsal „a budeme fandit našim statečným senátorům a kongresmanům a kongresmankám“. Část „bojovat jako čert“ byla pronesena téměř o hodinu později a podle kritiků BBC byla řečnickou figurou, nikoliv podněcováním k doslovnému násilí.

To, že tento sestřih byl interně kritizován etickou komisí BBC jako „chyba v úsudku“ a uznán jako zavádějící, bylo zveřejněno až o rok později, kdy unikla zpráva o dalších novinářských etických přešlapech korporace. Vzniklého skandálu se rychle chopila britská pravicová média a vedl k odchodu dvou šéfů BBC, generálního ředitele a šéfa zpravodajství. Kontext, který stojí za to zdůraznit, spočívá v tom, že to nebyl jen Trumpův střih, který vyvrcholil tímto valením hlav, ale i řada dalších selhání, nebo chcete-li „chyb v úsudku“.

Nebylo to zdaleka poprvé, co se BBC dostala pod palbu kritiky za nepřesné zobrazení Donalda Trumpa. To, že důsledky byly tentokrát poměrně závažné, pravděpodobně souvisí s rostoucím tlakem, kterému je tato korporace vystavena již řadu let. Díky nárůstu konzervatismu a nacionalismu ve světě je politická zaujatost BBC pro širší publikum velmi zřejmá a britská televizní společnost je obecně označována za institucionálně progresivní a ve svých zpravodajských příspěvcích a fiktivní mediální produkci častěji než jindy přijímá radikální probuzenecké perspektivy. Trpělivost široké veřejnosti, která tyto ideologické tendence identifikovala, musí v určitém okamžiku dojít a BBC si to v tomto případě uvědomila. Nebylo možné, aby jim prošlo nejen to, že provedli potenciálně hanlivý sestřih a spojili projev Donalda Trumpa kolem tak kontroverzní události, ale také to, že interně přiznali chybu, aniž by to sdělili veřejnosti. Uniklá zpráva odhalila korupci a nedodržení vlastních standardů, které nebylo možné zamést pod koberec.

Bičování BBC dalo podnět ke kritice neobjektivních veřejnoprávních médií v jiných zemích, například ve Švédsku.

SVT v obležení

Švédské veřejnoprávní vysílání, organizačně rozdělené do dvou samostatných subjektů pro televizi a rozhlas (existuje i třetí subjekt, kterému se často daří unikat uznání kvůli jeho malé velikosti a omezenému rozsahu), je pod palbou kritiky již velmi dlouho. Již v sedmdesátých letech minulého století se staly terčem ostré kritiky ze strany tehdy marginalizované, ale současně se rodící pravice, a to pro ideologicky levicovou zaujatost. Častým terčem kritiky byla také naprostá monopolizace televizního a rozhlasového vysílání, které se SVT a Švédský rozhlas těšily až do 90. let 20. století, neboť to do značné míry bránilo pronikání jiných hlasů do hlavního mediálního proudu.

Tento monopol, udržovaný tehdejšími vedoucími politickými silami, spolu s homogenitou Švédska ve 20. století vybudoval v obyvatelstvu hlubokou institucionální důvěru ve veřejné služby. Nedostatek alternativ a korporativistická povaha švédské společnosti v této době vytvořily neobyčejně silný vztah mezi lidmi a státními médii, který byl nezasvěcenými přirovnáván – možná hyperbolicky, ale přesto hluboce – k fašismu, například britským novinářem Rolandem Huntfordem, který takové termíny použil již v roce 1971 k popisu společenských struktur ve Švédsku. Klíčovým poznatkem je, že veřejnoprávní média ve Švédsku jsou možná i na evropské poměry neobvykle silná.

SVT a Švédský rozhlas se dnes těší stále ohromujícím číslům v průzkumech důvěry. Nedůvěřivci se soustřeďují na pravém křídle, zejména mezi konzervativními a nacionalistickými voliči Švédských demokratů, ale najdeme je rovnoměrně rozptýlené i napříč pravým středem. Z politického hlediska tato polarizace vytváří dojem, že levice si začala přivlastňovat veřejnou službu a hájí ji ve veřejné debatě jako svou. To má za následek potvrzení podezření pravicových kritiků, kteří se naopak stále více vymezují proti médiím financovaným z daní.

Umírněné hlasy v otázce veřejnoprávních médií jsou tak ve Švédsku vzácné. Z řad pravicových občanů převládá hlasité úplné abolice. Na levici naopak převládají iracionálně přehnaně ochranářské tendence a oba extrémy se prakticky navzájem radikalizují. A tak když světem otřásl skandál BBC s Trumpovým střihem, pravice se rychle zmobilizovala. V posledních týdnech se na sociálních sítích a v oficiální stranické komunikaci rozhořela debata jako nikdy předtím.

Vlastní Trumpův omyl SVT

BBC, která je označována za jeden z nejkřiklavějších případů levicové zaujatosti ve švédských veřejnoprávních médiích, nebyla jediná, kdo vysílal dokumenty o prezidentu Donaldu Trumpovi, aniž by dbal na objektivitu. U SVT se rychle zjistilo, že se dopustila úplně stejné chyby jako BBC, kdy kompromitující sestřih Trumpova projevu z 6. ledna byl plně k vidění ve videu s upoutávkou na britský dokument (pro přehlednost, šlo o jiný dokument než „Panorama“ BBC), který stanice odvysílala v průběhu roku 2024.

Švédská veřejnoprávní služba nebyla tak rychlá jako BBC, aby přiznala chybu, alespoň ne otevřeně. Kanál a jeho obhájci z řad politiků a dalších médií se kritice bránili jedním obzvlášť odvážným argumentem; Trumpův sestřih podle nich neprozradil řetězec událostí z 6. ledna, a tudíž nedošlo k žádnému pochybení. V této obhajobě je implicitně obsažen názor, že Donald Trump podporoval násilí a nepokoje, přestože verbálně vyzýval k pokojnému protestu – což je ve švédských médiích a ve švédské veřejnosti velmi častý úsudek o charakteru Donalda Trumpa.

Tím se debata posunula, aby se znovu otevřely rány z 6. ledna a ukázalo se, co se vlastně ten den stalo a jaké byly skutečné machinace Donalda Trumpa. Svědčí to o velmi negativním obrazu, který má Trump a hnutí MAGA ve Švédsku, jemuž jsou častěji než jinde automaticky přisuzovány destruktivní a nedemokratické ambice. Přinejmenším nuance na téma nacionalismu a konzervatismu, zejména ve Spojených státech, se ve švédském tisku hledají těžko.

Kritika veřejnoprávních, a dokonce i nestátních médií ve Švédsku, týkající se zobrazování Donalda Trumpa se datuje od roku 2015, kdy Trump poprvé oznámil svou prezidentskou kampaň. Sestříhaný projev z 6. ledna není prvním případem, kdy byl Trump upraven pro švédské publikum, což se samozřejmě někdy musí udělat v zájmu času diváků a čtenářů. Při každé takové akci však existuje etická odpovědnost, aby prezentace nevyvolávala falešný dojem.

Na pravici převládá názor, že švédská média tato očekávání nesplnila. V souvislosti se skandálem BBC se objevila „krev ve vodě“ a údajné nečestné vykreslení Trumpa se vykopalo ze všech stran. Například se ukázalo, že švédská zpravodajská kancelář TT, která syndikuje zprávy všem významným švédským novinám, reprodukovala ve všech svých článcích, které se tématu věnovaly od roku 2021, stejnou nepřesnou verzi projevu z 6. ledna – ta pak byla znovu publikována téměř ve všech významných švédských novinách. Pro švédské publikum je skutečnost, že Donald Trump přímo podněcoval k násilí vůči Kapitolu, téměř nesporná, protože to je prakticky jediný příběh, kterému byli v celostátních médiích vystaveni.

Soukromá média, která systematicky prosazují jednu konkrétní agendu, jsou politováníhodná, ale také běžná. Média financovaná z daní, jako je SVT a Radio Sweden, která o sobě tvrdí, že jsou neutrální a objektivní, se po skandálu podobném BBC pochopitelně stala terčem výzev k odsouzení ze strany pravicových politiků.

Ačkoli BBC přiznala, že manipulativní sestřih Donalda Trumpa byl chybou, SVT tvrdila, že se nedopustila žádného pochybení. Díky objemu své neochvějné podpory u velké části populace se jim podařilo své rozpaky negovat – dokud neudeřil další skandál.

Záběry generované umělou inteligencí prezentované jako zprávy

Uplynul sotva týden a SVT se opět dostala do centra pozornosti, tentokrát kvůli videu, na němž se údajně hádá policista v New Yorku s agentem ICE, což představuje údajný konflikt mezi místními orgány činnými v trestním řízení a tvrdým zásahem Donalda Trumpa proti nelegálním migrantům ve velkých amerických městech. Jediným problémem bylo, že video bylo vytvořeno umělou inteligencí – hádka mezi policistou a federálním agentem ICE byla fiktivní. Kritici poukazovali na to, že samotné video lze snadno identifikovat jako neautentické kvůli řadě artefaktů umělé inteligence, jako je chybné psaní slova „police“ jako „poice“ na hrudi jednoho z policistů. Přesto prošel údajně přísnou kontrolou faktů, kterou SVT provádí.

Tento přehmat, který se dá snadno omluvit jako jednorázová chyba, dále odhalil zaujatost SVT, pokud jde o zpravodajství o Spojených státech, o Trumpovi a o imigraci. Klip potvrdil levicový narativ, že aktivní nasazení federální pohraniční agentury ICE Bílým domem bylo nezákonné a čelilo odporu místních obyvatel. Dalo by se to považovat za typický případ lidské chyby a nedbalosti, přičemž samotné video bylo pravděpodobně staženo ze sociálních médií – ale ve světle veřejné služby, která o sobě tvrdí, že dodržuje velmi vysoké standardy, to vyvolalo velmi silnou reakci pravicových kritiků.

Zpravodajský příspěvek s klipem vygenerovaným umělou inteligencí byl následně upraven a SVT vydala veřejné prohlášení, v němž uznala, že došlo k chybě. Za normálních okolností by to byla možná přiměřená reakce. V tomto okamžiku však v nedávné minulosti došlo ke čtyřem konkrétním incidentům, které poškodily legitimitu SVT.

V říjnové televizní debatě ve studiu, které se zúčastnilo všech osm lídrů parlamentních stran, se SVT zdráhala udržet pořádek, když lídr Levicové strany porušil pravidla chování tím, že opakovaně přerušoval a mluvil přes své oponenty. Kritika vůči neuspořádané debatě notně zazněla od samotného premiéra Ulfa Kristerssona, který pohrozil, že odmítne vystupovat v debatách na SVT, pokud nebudou moci zaručit slušnost. Kritici tvrdili, že to svědčí o tom, že SVT má menší zájem o informativní diskurz a více jí jde o produkci zábavy a vytváření interakcí na sociálních sítích.

Manžel generální ředitelky SVT, který je sám spisovatelem, by se měl také objevit v dokumentárním pořadu o cestování a životním stylu, jehož smyslem je „poznávat“ různé osobnosti veřejného života a celebrity v exkluzivních cestovních destinacích. Rychle se objevily otázky, zda se při náboru zaměstnanců SVT nejedná o nepotismus.

Všechny tyto nedávné příběhy dohromady přiměly Švédské demokraty k tomu, aby neúspěšně předvolali SVT na jednání rady pro kulturní záležitosti v parlamentu, kde by se projednala etika jejich vydávání. Mimo Švédských demokratů nemělo toto předvolání SVT žádnou politickou podporu a samo předvolání bylo ostatními politickými stranami odsouzeno; bylo prohlášeno za porušení nezávislosti veřejnoprávních médií, která by neměla odpovídat politickým zájmům.

Mantra o „nezávislosti veřejné služby“ je jako červený hadr na býka, jímž jsou Švédští demokraté a další hlasy pravice, které jsou vůči veřejné službě velmi kritické. V praxi to znamená, že SVT a Švédský rozhlas si mohou za peníze daňových poplatníků, kteří je financují, dělat, co chtějí. To je opakující se rozkol uvnitř vládní koalice, kterou Švédští demokraté podporují s dodávkou a důvěrou. Středopravicové strany se velmi zdráhají aktivně využívat svých politických pravomocí k tomu, aby veřejnou službu nasměrovaly jiným směrem, aby je levice neobvinila z nejrůznějších autoritářských a autokratických tendencí.

Přetrvávající pasivita pravého středu, pokud jde o chyby veřejné služby, je předmětem diskusí v pravicových kruzích. V řadách Umírněných i křesťanských demokratů se ozývají pozoruhodné kritické hlasy, ale jejich rozzlobené příspěvky na sociálních sítích se zatím nepromítly do politických kroků.

Vítr do plachet pro uchazeče o veřejnou službu

Proti levicové zaujatosti financované z veřejných zdrojů je možná silnější než jakákoli dosavadní politická reakce síla alternativní mediální sféry ve Švédsku. Většina konzervativních „upstarts“ nemá svůj původ konkrétně v problémech spojených s SVT a Švédským rozhlasem, ale je reakcí na politicky korektní mainstreamový mediální prostor jako celek.

V pestré flóře švédských alternativních zpravodajských webů, novin a kanálů na Youtube se mnoho z nich hlásí k podproudům, které se vyskytují v rámci liberální pravice, jako je libertariánství nebo jiná kritika statu quo. Hlavním cílem je zde přilákat tradiční „buržoazní“ čtenáře, kteří mohou být zklamáni politickou korektností mainstreamových liberálních novin. Mají tendenci přijímat jakýsi pravicový intelektualismus a usilují o legitimitu tím, že přitahují odborné znalosti a „kradou“ významné komentátory a odborníky ze zavedených médií.

Jiné stránky, které mají obecně tendenci být větší, kontroverznější a otevřeněji se hlásit k „alternativě“, jsou jasně zaměřené na nacionalismus. Jejich tradiční zaměření spočívá v imigraci a kriminalitě a často se identifikují mimo hlavní proud tím, že používají radikální rétoriku a zpochybňují citlivá vyprávění o zahraniční politice. U těchto typů projektů, které fungují výhradně na bázi grassrootového financování, je běžnější, že jsou doplňkem zavedených médií, nikoliv jejich přímou konkurencí.

Většina novin, které ve Švédsku zaujímají místo v alternativní mediální sféře, proto nechce nutně přímo konkurovat veřejnoprávním médiím. Jedním z důvodů je to, že jejich produkce je založena především na textu; výroba videa je nesmírně nákladná a to jsou peníze, které alternativní mediální sféra nemá.

V poslední době se však objevilo několik mediálních kanálů, které se otevřeněji hlásí k dominantnímu postavení SVT a Švédského rozhlasu, jako např. Riks, nyní nezávislá platforma, která vyrostla z médií založených Švédskými demokraty a má tak stabilní základnu financování. Dlouhodobý projekt, který by nahradil stávající veřejnoprávní média pracovitými alternativními médii, se dnes zdá být reálnější než před dvěma lety.

Jeden z nejjistějších uchazečů v tomto závodě byl představen teprve koncem listopadu; 100%. Tento pravicový projekt, v jehož čele stojí podnikatel a mediální osobnost Henrik Jönsson, usiluje o to, aby se stal „dobrovolnou“ alternativou k SVT a Radio Sweden. Zdůrazňují především „donucovací“ způsoby financování veřejnoprávní služby, která je provozována výhradně z peněz daňových poplatníků. Naproti tomu 100% je financováno anonymně prostřednictvím řady dobře obdarovaných dárců a vyzývá své diváky, aby je podpořili i finančně. Rozsahem lze projekt přirovnat ke GB News ve Velké Británii, což je v kontextu Švédska, kde jsou ambiciózní média buď postavena na zděděných penězích, nebo přivázána k mainstreamové ideologii, neobvyklé.

To otevírá obtížnou debatu o transparentnosti a nepatřičném ovlivňování výkaznictví ze strany dárců.

Ve Švédsku je obecně považováno za podezřelé, že v některých odvětvích, například v médiích, existují soukromí dárci, a to zejména pokud jsou anonymní – proto se na veřejnou službu, která je považována za bezpodmínečnou, klade důraz. Spíše než problematizování toho, jak státní financování může oslabit imperativy přizpůsobit se a dbát na veřejný zájem, je financování SVT a Švédského rozhlasu běžně oslavováno jako silná stránka jak ze strany médií, tak ze strany (většiny) politiků.

Stejně tak jsou za nezbytnou podmínku svobodného a neomezeného mediálního prostředí považovány dotace na média, které ve Švédsku existují a jsou prakticky jedinou věcí, která drží tradiční místní noviny nad vodou. Ve skutečnosti, jak tvrdí kritici dotací, je tato infuze financovaná z daní pro švédskou mediální flóru škodlivá, protože brání nápravě neudržitelných obchodních modelů, včetně tendenčního zpravodajství.

To jsou postoje, proti nimž se 100% staví, pokud chce skutečně dobýt trh z veřejné služby. Je třeba poznamenat, že předchozí velký „alternativní“ pravicový deník, který byl spuštěn v roce 2020, Bulletin, se navzdory masivnímu financování a pozoruhodným náborům do značné míry neprosadil tak, jak se od něj očekávalo. Nakonec to asi nebude hromada peněz, která někomu umožní formovat veřejné povědomí ve Švédsku – v cestě stojí značné kulturní bariéry.

Jak velký je problém zaujatosti v SVT?

Z toho vyplývá, že švédská veřejnoprávní média zcela ignorují veškerou kritiku, které se jim dostane, a že vůbec neplní své poslání poskytovat obyvatelstvu spravedlivý a vyvážený pohled na společnost a svět. Skutečnost je však možná diferencovanější, než by si polarizovaný politický diskurz připouštěl. Levicové narativy s pěnou u úst jsou v posledním desetiletí pravděpodobně stále vzácnější. Produktivní žurnalistika, která odhaluje nespravedlnosti imigrace, multikulturalismu a islámu, tedy oblíbených témat pravice, nicméně stále vzniká, i když těžko tvrdit, že v míře, která by převážila misku vah od levicové zaujatosti ke skutečné neutralitě.

Některá oddělení SVT, například místní stanice, jsou náchylnější k vytváření pobuřujících případů nevyváženého pohledu. Na pravici se také objevily názory, že Švédský rozhlas jako celek je ve svém zpravodajství výrazně levicovější než jeho televizní protějšek. Obecně platí, že na nejprestižnější zpravodajské pořady veřejné služby jsou kladeny vyšší nároky, a proto se zdá, že dodržují přísnější pravidla, pokud jde o vyváženost mezi levicovými a pravicovými perspektivami.

Jak již bylo zmíněno, Spojené státy a Donald Trump jsou dvě témata, kde veřejná služba – a to pravděpodobně platí pro celou Evropu – velmi nerada zpochybňuje převládající narativ. To může být důsledkem obecné lehkomyslnosti, která se zdá být charakteristická pro zahraniční zpravodajství jako celek. V jiné zemi je snazší se vyhnout zkreslování informací o politikovi nebo problému.

Snaha SVT v různých okamžicích a různými způsoby napravit vnímanou nerovnováhu, která je pravděpodobně nezbytná pro jejich značku a dlouhodobou legitimitu, byla levicí mnohokrát považována za projev slabosti. Na levici probíhá diskuse o tom, že veřejnoprávní média jsou zaujatá ve prospěch pravice, což může znít absurdně vzhledem ke zřejmým tendencím struktury a sítě lidí, které tvoří veřejnoprávní média ve Švédsku. Často je těmito levicovými hlasy podporován narativ, že Švédským demokratům se díky jejich vlivu na současnou středopravicovou vládu podařilo získat kontrolu nad veřejnou službou. Každý pravicově orientovaný pořad nebo reportáž, které SVT a Radio Sweden náhodou odvysílají, vyvolávají právě tuto diskusi na levicových fórech a v mediálních kruzích.

Pro některé konkrétní studie o fenoménu zaujatosti se jednou za několik let opakovaně provádí průzkum o sympatiích novinářů SVT a Švédského rozhlasu k politickým stranám. Výsledky ukazují drtivou, zdrcující většinu pro levicové strany. Podle studie Chalmersovy univerzity v Göteborgu z roku 2019 shromažďuje jen Levicová strana 32 procent novinářů SVT, což je více než dokonce 24 procent sociálních demokratů. Hlavní středopravicová strana Umírnění získala směšně nízká 4 procenta a Švédští demokraté 2,7 procenta.

Podle neoficiálních informací řada bývalých novinářů pracujících v SVT nebo ve Švédském rozhlase svědčí o intelektuální rigiditě svých kolegů. Profily, jako je Joakim Lamotte, si udělaly kariéru z toho, že byly whistleblowery, kteří unikli levicovým bublinám ve veřejné službě.

V SVT a Švédském rozhlase se tak objevuje mnoho závažných problémů, které se sice podobají problémům ve veřejnoprávních médiích jiných zemí, ale které jsou umocněny specifickou švédskou kulturou.

Jak tento problém vyřešit? Předběžně lze říci, že je možná třeba prolomit tabu ohledně politického ladění. Jako organizace financované z daní by se veřejná služba měla v některých ohledech zodpovídat demokraticky zvoleným zástupcům parlamentu – a ne udávat stranu, která hlasovala pro jejich povolání. Zjevně politicky jmenovaná dozorčí rada s pravomocí vznášet stížnosti na konkrétní programy je možná jedním z kroků správným směrem. I když to zpochybňuje nezávislost veřejné služby, vytváří to zároveň transparentnost a odpovědnost. To je možná právě to, do čeho je třeba investovat, když značná část obyvatelstva v nezávislost veřejné služby stejně nevěří.