Subscribe
Není divu, že se prezident Donald Trump těší ve Spojených státech značné podpoře. Přiměl evropské členské státy Severoatlantické aliance (NATO), aby si platily obranu samy, a ne aby účet přenášely na Spojené státy, jak to dělaly po desetiletí. Rozsáhlou operací zlikvidoval jaderný potenciál zlých íránských mulláhů. Mistrovským kouskem bylo dopadení zkorumpovaných Madurů. Důrazně podpořil Izrael, jedinou demokracii na Blízkém východě. Někteří by byli kritičtější k Putinovi, zjevnému agresorovi ve válce na Ukrajině, ale Trump možná věrohodně předpokládal, že s Putinovým Ruskem musíme žít, nejen si přát, aby záhadně zmizelo, a že je možná nutné s Ruskem spolupracovat, má-li být omezena Čína. Trump má pravdu i v tom, že usiluje o snížení daní a deregulaci; že odmítá neopodstatněnou hysterii kolem klimatických změn; že rázně reaguje na skutečnost, že hlavní média a univerzity nejen ve Spojených státech, ale i ve většině ostatních západních zemí ovládla extrémní levice; že omezuje nelegální přistěhovalectví a že uznává, že muži by neměli mít právo soutěžit v ženských sportech.
Není třeba dobývat Grónsko
Trump se však v otázce cel mýlí. Stále platí argument Adama Smithe pro volný obchod, který umožňuje dělbu práce vytvářející bohatství. Zboží by se samozřejmě mělo vyrábět tam, kde je jeho výroba nejlevnější, a takto ušetřené peníze se použijí na další spotřebu nebo investice, což je ku prospěchu všech. Těžko pochopitelný je pro mě také Trumpův postoj ke Grónsku. Není pochyb o tom, že Grónsko (stejně jako moje země, Island) má pro Západ velký strategický význam. Ale Spojené státy již mají v Grónsku vojenské základny. Pokud chce posílit obranu této země a dále ji koordinovat se svou vlastní obranou, jistě se na tom může s Gróňany dohodnout. Grónsko si nepřeje vyhovět Rusům nebo Číňanům. Přirozeným vývojem událostí se zdá být to, že se Grónsko osamostatní, možná v personální unii s dánským králem (jako Island v letech 1918-1944), přičemž si zachová stávající vazby se severskými zeměmi, ale svou obranu svěří Spojeným státům. Trump nemůže Grónsko od Dánska koupit, jednoduše proto, že Grónsko patří Gróňanům, nikoli Dánsku.
Sankční cla
Když se to Dánové a další Evropané snaží vysvětlit, Trumpova reakce je mimořádná. Vyhlásí desetiprocentní clo s platností od 1. února na zboží z osmi evropských zemí, které nedávno vyslaly expediční síly na Grónsko – Dánska, Norska, Švédska, Finska, Spojeného království, Francie, Německa a Nizozemska. Od 1. června se podle něj clo zvýší na 25 procent. Většina z těchto osmi zemí byla věrnými spojenci Spojených států. Pomoc Francie byla pro americké revolucionáře v roce 1776 nepostradatelná. Spojené království si dlouho cenilo zvláštních vztahů se Spojenými státy. Finsko hrdinně bránilo východní hranici naší civilizace v zimní válce 1939-1940. Všech osm zemí je stabilními demokraciemi a oddanými členy NATO, nejúspěšnější obranné aliance v historii. Trump nyní riskuje rozbití této aliance, což by prospělo pouze diktátorům v Moskvě, Pekingu a Teheránu.
Žádný praktický účel
Nevěřím, že Spojené státy dobudou Grónsko silou. Hrozba, že tak učiní, je součástí určité vyjednávací strategie. Trestná cla však již byla oznámena. Neslouží žádnému praktickému účelu. Porušují starou anglosaskou zásadu „žádné zdanění bez zastoupení“ – zásadu, která vskutku inspirovala americké revolucionáře – a brání volnému obchodu, stejně jako poplatky za průjezd Sundem, které v roce 1429 zavedl dánský král Erik Pommernský na všechny lodě proplouvající Sundem mezi Dánskem a Švédskem. Sundské poplatky byly nakonec zrušeny. Dánové se vzpamatovali. Doufám, že Američané také.