Švédská pravice prohrává – opozice jí může prospět

Připravuje se švédská středopravicová vláda na podzimní volební porážku?

Takzvaná vláda Tidö, pojmenovaná podle historického hradu, kde tři středopravicové strany – umírnění, křesťanští demokraté a liberálové – vytvořily v roce 2022 vládní koalici s nacionalistickými Švédskými demokraty, je pro švédskou politiku pozoruhodným počinem. Této typicky progresivní a sociálně liberální zemi se podařilo prosadit reformy v oblasti trestního soudnictví, přistěhovalectví, veřejnoprávních médií a daní, které by ještě před pěti lety byly nemyslitelné.

To však neznamená, že by reformy samy o sobě byly vždy tak ambiciózní nebo že by nutně odpovídaly konzervativnímu či nacionalistickému vkusu. Jsou však odklonem od levicové politiky sociálních demokratů, kteří využili radikální Stranu zelených a Stranu středu k prosazování z dnešního pohledu velmi škodlivého progresivního programu, který potřeby švédského lidu stavěl na druhou kolej před potřeby zelené transformace, cizích státních příslušníků a byrokratů Evropské unie.

Navzdory tomu – nebo možná právě proto? – rychlému tempu populárních a velmi potřebných reforem nebyly vládní strany voliči odměněny. Naopak, byly potrestány do té míry, že liberálové, kteří jen těsně přežili poslední volby, nyní pravděpodobně nedosáhnou čtyřprocentní hranice, aby si 13. září udrželi křesla v riksdagu.

Po většinu volebního období neměly vládní strany důvod obávat se své nevýhodné volební pozice. Čtyři strany dohromady měly bez výjimky nižší volební výsledky než opoziční „rudozelené“ strany, ale jistotou bylo, že v minulosti se v měsících před volbami podařilo vyrovnat větší rozdíly, jako například v roce 2010, kdy levice vyrvala porážku z čelistí vítězství.

Ale už je to tady, pouhý měsíc před volbami. V době psaní tohoto článku zbývá něco málo přes tři měsíce do chvíle, kdy Švédové odevzdají své hlasy. Průzkumy mezitím ukazují alarmující situaci pro Tidö – rozdíl je až deset procentních bodů, což je více než kdykoli předtím od roku 2022. Jako konzervativec si bolestně uvědomuji, že přichází okamžik, kdy optimistický determinismus, že pravice umí zvednout tempo v průzkumech, když na tom opravdu záleží, může být jen prostou naivitou.

Existuje několik varovných signálů, že se vláda připravuje na nejhorší.

Hazard s veřejnou dopravou

Koncem května oznámily čtyři strany Tidö svůj velký program veřejné dopravy, který od července do listopadu zlevňuje jízdenky na autobusy, vlaky, tramvaje a metro na polovinu. Oficiálním motivem je kompenzovat zvýšené životní náklady, které pociťují domácnosti, a to zejména ty, které jsou závislé na veřejné dopravě. Autobusové linky a velkou část osobní železniční dopravy ve Švédsku provozují regionální samosprávy, které mohou dobrovolně požádat o dotace, pokud chtějí snížit náklady na jízdenky na polovinu, je myšlenka. Celkově předpokládaný výpadek pro vládu kvůli tomuto programu činí sedm miliard švédských korun, tedy 700 milionů eur.

Švédsko má relativně nízký a stabilní státní dluh, což může být pro podobné projekty pobídkou. Existuje prostor pro investice do blahobytu domácností s potenciálně vypůjčenými penězi, zní argument. Stejné zdůvodnění bylo použito jako motivace pro zvyšování výdajů na obranu a rozšiřování jaderné energetiky.

Sociální demokraté tyto programy, stejně jako dotace na veřejnou dopravu, kritizovali za neuvážené výdaje. Předsedkyně sociálních demokratů Magdalena Anderssonová si díky svému působení ve funkci ministryně financí předtím, než se stala předsedkyní strany, získala pověst zodpovědné finanční manažerky, což z ní činí poměrně silný úhel pohledu. Pro „buržoazní“ švédské strany, zejména pro Umírněné, je také netypické, že se zavazují k tak nákladnému veřejnému programu, což oslabuje jeho důvěryhodnost.

Mnozí kritičtí pozorovatelé tak hru na veřejnou dopravu považují za laciný pokus o získání voličů. Tvrdí, že to neodpovídá švédské politické tradici, kde ideologie často převažuje nad materiálními sliby, a že voliči to prokouknou.

Při strategické analýze návrhu zákona o veřejné dopravě se však ukazuje, že jej strany Tidö mohou využít jako zbraň. Je na každé švédské regionální vládě, aby požádala o dotace, které jí umožní snížit ceny jízdenek. Levicí ovládané regionální správy a obce tuto možnost pravděpodobně z prestiže a politických důvodů odmítnou. Náklady pro vládu jsou tak nižší a místo toho prokázaly rétorickou pointu; levice je příliš hrdá na to, aby přiznala pravici výhodu, i když je to výhodné i pro její vlastní obyvatele. Teoreticky to budou strany Tidö, které budou mít v této otázce komunikační převahu, což jim může získat některé voliče.

Další strategická analýza programu spočívá v tom, že se ve skutečnosti jedná o tichou rezignaci. Pravice ví, že vládne ve vypůjčeném čase, a i když jí tato netypická hra může v souladu s výše popsaným scénářem získat některé voliče, její hlavní funkcí je zasadit bolest hlavy příští vládě. Již nyní Strana zelených, která bude pravděpodobně součástí příští koalice vedené sociálními demokraty, slibuje, že dotace na levnější veřejnou dopravu budou trvalé. Chystají se „rozpočtově odpovědní“ sociální demokraté zrušit oblíbený program pro nejpotřebnější jen proto, že je drahý? Skrytým motivem může být snaha znepříjemnit „nevyhnutelné“ předání moci levici, která má již nyní obrovské problémy s vytvořením důvěryhodné koalice.

Stejně lze hodnotit i dřívější investici vlády, kdy byla daň z přidané hodnoty na potraviny snížena na polovinu z 12 % na 6 %. Tato úprava vstoupila v platnost v dubnu a má trvat do října – příhodně těsně po volbách.

Problém vládních stran spočívá v tom, že za své úlevy dosud nebyly odměněny.

Potenciál obnovy v opozici

Vzdát se moci a být odsunut do opozice je hořká pilulka. Zvláště když ambicí od počátku bylo získat druhé funkční období, aby se upevnily všechny důležité reformy z prvního funkčního období, a podniknout další kroky konzervativním směrem.

Pro pravici, zejména pro Švédské demokraty, to však může být i poučení. Jedná se o nacionalistickou stranu, která byla po celou dobu své existence, přibližně do roku 2021, marginalizována z moci a dialogu se zavedenými stranami. Díky této rétoricky výhodné pozici nikdy od voleb k volbám neztratili podíl hlasů. Výjimka nastala v roce 2024, kdy se strana zmenšila ve volbách do Evropského parlamentu, ale to bylo v té době považováno právě za výjimku. Nic sice nenasvědčuje tomu, že by Švédští demokraté ve volbách v roce 2026 nedosáhli úrovně z roku 2022, ale bohužel nic nenasvědčuje ani jejich růstu.

Odstavení od moci může být dobrým učitelem. Je to čas, aby se strana zamyslela, kde ztratila dobrou vůli voličů, kterou měla v roce 2022, a nabrousila si nástroje pro příští volby. Pokud jde o výše uvedené scénáře, je pravděpodobné, že levice bude mít velmi těžké vládnout Švédsku, pokud budou životní náklady hrát ve švédské politice roli i v příštích několika letech. Navíc sestavení trvalé koalice, která by se skutečně dokázala dohodnout na reformách, se zdá být pro sociální demokraty samo o sobě téměř nepřekonatelnou výzvou. Jinými slovy, nemusí to nutně znamenat, že velkou část Tidöova dědictví socialisté, zelení a neoliberálové tak snadno vymažou. Proto se na pravici ozývají zaručené hlasy, které varují před předčasnými volbami, pokud se stranám Tidö nepodaří v září zajistit většinu. S tímto závěrem lze souhlasit.

V této situaci je snad z dlouhodobého hlediska pochopitelné, že vláda nepřímo přiznává porážku – taktický ústup, lze-li to tak říci. Bitva je sice prohraná, ale válka pokračuje.